Globální instalovaný výkon větrných elektráren vzrostl loni o rekordních 169 gigawattů na 1346 GW. Více než tři čtvrtiny nového výkonu připadaly na Čínu, kde se roztočily větrníky o celkovém výkonu 130 GW. Česko má do „gigawattového“ klubu daleko.
Větrné elektrárny budou muset být v některých akceleračních oblastech nižší než 185, nebo dokonce 160 metrů. Povede to k paradoxní situaci: aby Česko dosáhlo požadovaného výkonu, bude muset stavět víc větrníků.
Česko je v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů na chvostu Evropské unie, jak ukazují data evropského statistického úřadu Eurostat. Akcelerační zóny, které má do konce srpna po připomínkách veřejnosti schválit vláda, tomu mohou pomoci.
Když ve veřejném prostoru zaznívá, že větrníky způsobují nespavost, deprese a další zdravotní problémy, pak lidé, kteří těmto slovům uvěří, je mohou u větrných elektráren skutečně začít pociťovat. Pro Česko je to problém. Zvlášť pokud dopady na zdraví straší vládní politici.
„Téměř šestinásobně jsme snížili plochu pro výstavbu větrných elektráren,“ pochlubil se vládní zmocněnec Filip Turek při prezentaci dnes zveřejněného návrhu mapy akceleračních zón. Turek ale vychází z čísel, která nikdo nebral v potaz a jež nedávají smysl.
Ministerstvo místního rozvoje zveřejnilo návrh zamýšlených akceleračních zón. V akceleračních zónách bude možné stavět větrné a fotovoltaické elektrárny ve zjednodušeném režimu.
„Úplně chápu, že někdo nechce mít větrník za domem nebo poblíž domu. Chápu, že pro někoho to může být emočně náročné, pokud v krajině, kterou má rád, vyroste nějaká stavba. Ale přijde mi škoda, když se do debaty přidávají věci, které nejsou pravdivé,“ uvádí student Tadeáš Čech.
Hlučnost větrných elektráren se dostala do centra debat a dlouhých diskusí. Když se ale podíváme na fakta je situace následující. Pro lepší představu si pojďme porovnat turbínové decibely s běžnými zvuky, píše ve svém komentáři Jiří Hlavenka.
Pokud jste se v poslední době účastnili nějaké debaty na téma větrných elektráren nebo jste zabrousili na webové stránky a sociální sítě odpůrců větrníků, museli jste narazit na jméno švédského profesora Kena Mattssona. Jeho výzkum je třeba brát vážně, i když ne tak, jak ho prezentují antivětrní aktivisté.
Zatímco žádosti o připojení fotovoltaických elektráren počítají distribuční společnosti na tisíce měsíčně, větrníků donedávna spíše na prstech jedné ruky. V posledních měsících ale zájem i o ně stoupá. Podle vládního plánu se jich má do roku 2030 postavit zhruba dvě stě.
