Evropská komise bude v následujících měsících posuzovat, zdali Česko dobře vymezilo a navrhlo akcelerační oblasti. Už nyní se nicméně na prvním příkladu z Olomoucka ukazuje, že zóny povedou spíš k omezování projektů větrných elektráren než k jejich usnadňování. A to by mohl být problém.
Akcelerační zóny měly výstavbu obnovitelných zdrojů polít živou vodou. Podle odborníků ale hrozí, že to dopadne spíš naopak a investoři se budou vymezeným oblastem vyhýbat. Důvodem je i řada nových požadavků, kterou nedávno zveřejnil resort životního prostředí.
Vlny veder zatěžují elektrárny i přenosovou soustavu a zvyšují riziko rozsáhlých výpadků. Energetik Jan Palaščák vysvětluje, proč se z léta stává nejnáročnější období pro evropskou energetiku a co by se mělo změnit, aby byla síť odolnější.
Ještě před dvěma lety se zdálo, že Česko konečně odblokuje výstavbu větrníků a solárních elektráren. Dnes podle právníka Pavla Douchy zastupujícího investory i obce přibývá zamítavých stanovisek, ruší se dohody s developery a povolování naráží na staré i nové překážky.
Větrná energie v Česku čelí protivětrům na několika frontách. Část akceleračních zón, které měli nastartovat výstavbu větrníků, se škrtne a nové vznikat nebudou. Aktivity protivětrného hnutí se stupňují a referenda čím dál tím častěji vedou k zamítnutí výstavby.
Větrné elektrárny budou muset být v některých akceleračních oblastech nižší než 185, nebo dokonce 160 metrů. Povede to k paradoxní situaci: aby Česko dosáhlo požadovaného výkonu, bude muset stavět víc větrníků.
Když ve veřejném prostoru zaznívá, že větrníky způsobují nespavost, deprese a další zdravotní problémy, pak lidé, kteří těmto slovům uvěří, je mohou u větrných elektráren skutečně začít pociťovat. Pro Česko je to problém. Zvlášť pokud dopady na zdraví straší vládní politici.
Napětí na Blízkém východě znovu ukazuje, jak citlivá je Evropa na výkyvy globálních trhů s energiemi. Podle odborníka na energetiku Miroslava Haška by proto Evropská unie měla co nejvíce plynu nakupovat společně. Jinak hrozí, že ji přetlačí silné asijské státy.
Pokud jste se v poslední době účastnili nějaké debaty na téma větrných elektráren nebo jste zabrousili na webové stránky a sociální sítě odpůrců větrníků, museli jste narazit na jméno švédského profesora Kena Mattssona. Jeho výzkum je třeba brát vážně, i když ne tak, jak ho prezentují antivětrní aktivisté.
Uhlí je v Evropské unii již zcela okrajovým zdrojem elektřiny. Na výrobě elektrické energie se podílí ani ne deseti procenty, uvádí v nedávno zveřejněné zprávě mezinárodní think-tank Ember.
