Retardační, nikoli akcelerační zóny. Z nástroje na urychlení staveb větrníků se stává brzda

Akcelerační zóny měly výstavbu obnovitelných zdrojů polít živou vodou. Podle odborníků ale hrozí, že to dopadne spíš naopak a investoři se budou vymezeným oblastem vyhýbat. Důvodem je i řada nových požadavků, kterou nedávno zveřejnil resort životního prostředí.

Když ministerstvo životního prostředí před týdnem vydalo stanovisko SEA (Posuzování vlivů koncepcí, Strategic Environmental Assessment) k návrhu akceleračních zón, kladlo důraz na to, že se počet zón o třetinu sníží. Z původních 94 má zůstat 61 oblastí pro rychlejší výstavbu obnovitelných zdrojů, přičemž ještě u patnácti z nich má dojít k jejich zmenšení.

Představitelé oboru obnovitelných zdrojů nicméně upozorňují, že není ani tak důležitý počet vyškrtnutých zón. Zásadní je, jaké podmínky v rámci stanoviska ministerstvo přisoudilo oblastem, které v návrhu zbyly. Řada zpřísňujících opatření může vést ke stavu, kdy bude ve vymezených zónách složitější postavit větrnou elektrárnu než mimo ně. To je v rozporu s podstatou akceleračních oblastí, které měly urychlit výstavbu obnovitelných zdrojů v Česku.

Netopýří problém

Jedna z podmínek ukládá investorům osadit větrné elektrárny odpuzovači nebo detekčními systémy. Odpuzovače mají odrazovat ptáky a netopýry létat do bezprostředního okolí větrníků. Detekční systémy v případě zaznamenání opeřence větrník zpomalí, nebo zastaví. „Budou vždy použita nejúčinnější dostupná a ověřená zařízení,“ píše se v dokumentu.

Ochrana živočichů je důležitá. Jenže akcelerační zóny se z principu měly kreslit mimo hlavní oblasti výskytu ptáků a netopýrů. To potvrzuje i vyjádření, které k tématu zaslalo redakci Ekonews samo ministerstvo životního prostředí. „Akcelerační oblasti jsou vymezovány v lokalitách, kde není na základě odborných podkladů žádný nebo pouze omezený konflikt s ochranou přírody a dalšími veřejnými zájmy,“ uvádí tisková mluvčí resortu Veronika Krejčí.

Vyžadovat plošně nasazování odpuzovačů a detekčních systémů je tak podle odborníka Štěpána Chalupy nadbytečné. „Tato opatření se mají vyžadovat na základě individuálního posouzení konkrétního projektu v rámci finálního povolovacího řízení, nebo v rámci monitoringu po zprovoznění,“ říká Chalupa, který je předsedou Komory obnovitelných zdrojů a místopředsedou České společnosti pro větrnou energii.

„Bude to zbytečné plýtvání penězi a prodražování elektřiny. Technologie odpuzovačů je relativně nová a používá se hlavně v západní a severní Evropě. Tam už došlo k vyčerpání lokalit vhodných pro výstavbu větrných elektráren mimo oblasti výskytu ptáků, takže se nové projekty umisťují i tam, kde ptáci jsou. Právě tam dává nasazení těchto systémů smysl,“ vysvětluje Štěpán Chalupa.

Stanovisko SEA dále požaduje, aby provozovatelé větrných elektráren zajistili tříletý monitoring mortality ptáků. „Na základě výsledků monitoringu a posouzení rizikovosti větrných elektráren budou stanovena opatření, která minimalizují riziko zranění a úhynu ptáků,“ píše se ve stanovisku.

„Nedává to smysl. Jaké opatření by ještě mohlo z monitoringu vyplynout, když už větrná elektrárna bude osázena nejúčinnějšími odpuzovači a bude muset splňovat další opatření už jako podmínku pro povolení stavby?“ ptá se Chalupa.

Stanovisko SEA popisuje ještě třetí opatření týkající se ochrany ptáků. V některých akceleračních zónách bude muset docházet k vypínání větrných elektráren v době podzimní migrace netopýrů, tedy od srpna do října, a to za určitých podmínek rychlosti větru a teploty ovzduší. Investor tak bude muset tyto veličiny měřit a podle nich elektrárny v určitých časech vypínat, nebo alespoň zpomalovat.

„Akcelerační oblasti měly být cestou k uvolnění výstavby obnovitelných zdrojů. Místo toho může dojít k situaci, kdy budou projekty naopak blokovat. Buď půjde jen o nějaké fleky na mapě, kde se nic stavět nebude, anebo to bude muzeum zastaralých technologií vzhledem k výškovým limitům, které ani v jedné z akceleračních oblastí nedovolují instalovat nejmodernější typy západních výrobců větrných elektráren,“ komentuje Chalupa. O výškových limitech, které jsou součástí původního návrhu akceleračních zón, Ekonews psaly již dříve. 

Přísnější režim než ve zbytku republiky

Ve stanovisku se mimo jiné řeší zemědělská půda. Pokud investor bude chtít elektrárny instalovat na zemědělské půdě první a druhé kategorie, bude muset prokázat, že neexistuje alternativa, tedy že pro záměr neexistuje vhodnější místo.

„Je to paradox. Zatímco podle novely stavebního zákona, kterou nedávno schválila poslanecké sněmovna, se u staveb pro energetickou bezpečnost nebudou muset alternativy umístění nově řešit, tak pro větrné a fotovoltaické elektrárny v akceleračních oblastech tato povinnost prakticky zůstane zachována,“ upozorňuje právník Pavel Doucha, jehož advokátní kancelář Doucha Šikola advokáti se problematice obnovitelných zdrojů dlouhodobě věnuje. „Takže v tomto ohledu budou mít akcelerační oblasti přísnější právní režim než projekty obnovitelných zdrojů energie mimo ně,“ dodává odborník.

„S prokazováním alternativ přitom máme velmi špatnou zkušenost. Dochází k absurdní komunikaci ze strany úřadů, které třeba říkají: Nepovolíme fotovoltaickou elektrárnu na zemědělské půdě, protože jste neprokázali, že daný výkon by nešel rozprostřít na střechy přilehlé obce. Anebo jste neprokázali, že elektrárnu nemůžete postavit na druhém konci republiky,“ popisuje Doucha.

Ministerstvo životního prostředí je přesvědčené, že akcelerační zóny budou pro investory atraktivní. „Investor od počátku ví, do jakého území vstupuje a jaké požadavky bude muset jeho projekt splnit. To přispívá k větší právní jistotě, předvídatelnosti a efektivitě povolovacího procesu,“ tvrdí Krejčí.

„Vzhledem k tomu, že příprava projektů trvá dlouho, je už dnes jasné, kde budou jaké projekty kolem roku 2030 stát. A je to úplně mimo vymezené oblasti. Tudíž investory akcelerační zóny ani moc nezajímají, spíš jim budou komplikovat práci,“ říká Pavel Doucha.

Nemají prostor pro manévrování

Příprava akceleračních zón se odehrává na pomezí tří ministerstev. Všeobjímajícím gestorem energetické politiky států je resort průmyslu a obchodu. Ministerstvo životního prostředí odpovídá za to, aby vymezení oblastí neohrozilo chráněná území ani zvláště chráněné druhy. A ministerstvo pro místní rozvoj proces převádí do systému územního plánování a připravuje materiál, který nakonec schvaluje vláda. Právě střet těchto tří pohledů určuje, jak budou akcelerační zóny ve výsledku vypadat.

„Ministerstvo pro místní rozvoj aktuálně zapracovává podmínky stanoviska SEA a další vypořádání do materiálu na vládu,“ uvádí tisková mluvčí úřadu Veronika Lukášová. „Stále se jedná o rozpracovaný materiál, nelze tedy nyní potvrdit, které akcelerační oblasti budou nakonec z návrhu odstraněny, nebo které budou redukovány. Definitivní bude až návrh schvalovaný vládou,“ říká Lukášová.

Ministerstvo pro místní rozvoj nicméně nemá příliš velký prostor k manévrování. Musí stanovisko SEA do návrhu akceleračních oblastí zapracovat. „Předkladatel je povinen zohlednit požadavky a podmínky vyplývající ze stanoviska ke koncepci. Pokud se rozhodne požadavky a podmínky do koncepce nezahrnout, nebo jsou zahrnuty pouze zčásti, je předkladatel povinen svůj postup odůvodnit,“ říká Doucha.

„Odchýlení tedy možné je, nikoli však bezdůvodně. Musí být jednotlivě, věcně a přezkoumatelně odůvodněno a následně uvedeno v prohlášení ke schválené koncepci. Pouhé ignorování podmínek ministerstva životního prostředí by zákonnému požadavku neodpovídalo a mohlo by založit vadu procesu SEA,“ vysvětluje právník. „Z hlediska politického to vnímám tak, že ministerstvo pro místní rozvoj bude vše ze stanoviska ministerstva životního prostředí akceptovat.“ 

Třetí ministerstvo

Výhrady k současné podobě podmínek a ke stanovisku SEA mají kromě zástupců oboru představitelé ministerstva průmyslu a obchodu. V zájmu tohoto resortu je, aby povolování a výstavba obnovitelných zdrojů byla pro developery v Česku jednodušší. Navýšení počtu větrných elektráren by navíc vedlo ke zlevnění elektřiny, kterou má již řadu let Česko jednu z nejdražších v Evropě.

Podle vrchního ředitele sekce energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu René Neděly však nyní nedává smysl do aktuální podoby akceleračních oblastí zasahovat. „V aktuální fázi do procesu my jako resort nevstupujeme, teď je to v rukou kolegů z ministerstva životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj. Teď je klíčové, aby se naplnil Národní plán obnovy, aby se v požadovaném čase vytyčily akcelerační zóny, jak po nás chce Evropská komise,“ uvádí Neděla.

Naráží tím na fakt, že Českou republiku tlačí čas. Musí podobu akceleračních oblastí schválit do konce léta, jinak přijde o poslední miliardovou platbu z Národního plánu obnovy. Teprve až zóny definitivně odsouhlasí vláda, bude podle Neděli prostor pro širší diskuzi.

„Předpokládáme, že se téma v budoucnu otevře a že podobu akceleračních oblastí ještě detailně prodiskutujeme. Bude to potřeba řešit. Aplikační praxe ukáže, jestli jsou územní opatření vůbec definovaná správně. Typicky u ochrany ptáků se bude muset řešit, jestli se bude vyžadovat rušička nebo vypínání v určitých časech nebo zdali budou vyžadována jiná mitigační opatření. Ale nemělo by to být dělané tak, že se musí splnit všechny tři podmínky najednou. To nedává logiku,“ říká Neděla.

I výškové limity by podle něj měly být podrobeny širší debatě. „Je nesmyslné, aby bylo územní opatření napsané na technologii, která třeba už vůbec neexistuje,“ domnívá se.

„Předpokládáme, že až nebudeme vázáni časovými termíny a lhůtami, které jsou dány rámcem Národního plánu obnovy, bude se vést konstruktivnější technická diskuze ohledně jednotlivých oblastí. Osobně si myslím, že se ještě třeba najdou vhodnější oblasti než ty, které byly původně definovány,“ dodává Neděla.

Tento text vznikl díky grantu od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.