Nová kalkulačka České spořitelny nabízí jednoduchý výpočet uhlíkové stopy. Pro koho je vhodná? A proč by vůbec banky měly podporovat udržitelnost? Na otázky odpovídá Martin Breyl, zodpovědný v České spořitelně za komplexní ESG poradenství pro firmy.
Nabídka offsetových projektů na trhu je malá, ceny se výrazně liší. Problém je, že nejsou certifikované a zatím není jasné, zda je vůbec firmy budou moci použít a vykázat proti své uhlíkové stopě.
Plzeňský Prazdroj v nedávno vydaném reportu udržitelnosti poprvé zveřejnil data o nepřímých emisích Scope 3, které vznikají v dodavatelsko-odběratelském řetězci a jejichž měření je pro firmy nejsložitější. V případě pivovaru je to výzva zejména v restauracích.
Zelené odpustky neboli offsety, kterými firma může na papíře vymazat vytvořené emise skleníkových plynů, společnosti v Česku zatím příliš nevyužívají. Ať již kvůli opatrnosti, tlaku na trhu, firemní politice či proto, že to zatím nepotřebují.
Velké a střední firmy loni zase o něco více řešily uhlíkovou stopu a veškeré legislativní náležitosti spojené s příchodem povinného nefinančního reportingu. V korporacích se zaobírali i cirkularitou odpadů, obaly nebo instalací fotovoltaiky na střechy.
Stát se sice nemusí řídit principy udržitelnosti a ESG, měl by měl jít ale příkladem. Jak na tom státní rozpočet v tomto ohledu je, začíná zkoumat tým Oty Melchera na ministerstvu financí. Některé podmínky by už nyní mělo splňovat rozdělování peněz z EU fondů.
Oblast ESG představovala zatím pro banky hlavně zátěž, ta doba ale pomalu končí, říká Radek Laštovička z poradenské společnosti EY zabývající se poradenstvím pro finanční instituce a mající na starosti různé ESG projekty.
Firmy, které podcení ESG a investice do klimaticky přívětivějšího byznysu, mohou začít přicházet o zákazníky a může se začít zhoršovat jejich finanční situace. Jde o otázku jejich konkurenceschopnosti, uvádí Ján Lučan, člen představenstva ČSOB.
Plzeňský Prazdroj v nedávno vydaném reportu udržitelnosti poprvé zveřejnil data o nepřímých emisích Scope 3, které vznikají v dodavatelsko-odběratelském řetězci a jejichž měření je pro firmy nejsložitější. V případě pivovaru je to výzva zejména v restauracích.
Regulace tlačí firmy k tomu, aby měřily svou uhlíkovou stopu a snažily se o její snížení. Mohou k tomu využívat i takzvané offsety spočívající v tom, že si firma od někoho koupí určité množství oxidu uhličitého odstraněného z atmosféry. Tyto „odpustky“ ale ne vždy fungují tak, jak se jejich prodejci i kupci tváří.
