Stát se sice nemusí řídit principy udržitelnosti a ESG, měl by jít ale příkladem. Jak na tom státní rozpočet v tomto ohledu je, začíná zkoumat tým Oty Melchera na ministerstvu financí. Některé podmínky by už nyní mělo splňovat rozdělování peněz z EU fondů.

Zatím se na dělení peněz vztahuje zásada „nepoškozování životního prostředí“ (nazývaná DNSH, Do No Significant Harm), postupně by se mělo řídit i taxonomií (EU klasifikace udržitelných aktivit), uvádí Melcher. Jeho analytický tým má Česku pomoci s transformací tuzemské ekonomiky a zaváděním principů ESG.

„Bankovní domy budou mít potřebnou kapacitu a zvládnou nová pravidla bez větší pomoci. My, pokud na to budeme mít prostor, se spíš budeme soustředit na malé a střední podniky, kde ta kapacita není. Chtěli bychom jim pomoci, aby se zorientovaly v tom, co vše a jak budou muset reportovat,“ popisuje Melcher. Od ledna přitom už začíná platit směrnice o nefinančním reportingu (směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti, CSRD), která se postupně odrazí v českých zákonech.

Vaším cílem mimo jiné je rozpohybovat udržitelné financování v Česku. Vytvořili jste proto Platformu MF, kde se zástupci soukromého sektoru diskutujete o různých opatřeních. Co řešíte?

Soukromý sektor vznáší na státní správu řadu požadavků a úkolů. Jedná se o zpřístupnění různých dat, metodická vodítka pro legislativu EU, vyjasnění pravidel udržitelného financování. Například banky po nás chtějí vodítka, jak implementovat směrnici CSRD a související reportovací standardy. Myslíme si, že bankovní domy budou mít potřebnou in-house kapacitu a zvládnou nová pravidla bez větší pomoci. My, pokud na to budeme mít prostor, se spíš budeme soustředit na malé a střední podniky, kde ta kapacita není. Chtěli bychom jim pomoci, aby se zorientovaly v tom, co vše a jak budou muset reportovat.

Nemáme na výběr, blížíme se hranicím možností Země, říká šéfka ESG v obřím správci investic Amundi

Jak chcete malým a středním podnikům pomoci?

Rádi bychom ve spolupráci se soukromým sektorem zřídili jakési poradní centrum a ucelený web, kde najdou všechny informace o tom, co a proč se bude dít a jak se jich to dotkne.

Máte za úkol implementovat směrnici CSRD o nefinančním reportingu?

Transpozice CSRD nespadá přímo pod naše oddělení. Je to především otázka účetního výkaznictví a auditu. Transpozice směrnice na rozdíl od nařízení znamená převedení obsahu směrnice do národní legislativy, konkrétně do zákona o účetnictví nebo zákona o auditorech. Je na členských státech, jakým způsobem se s povinností aplikovat požadavky směrnice vyrovnají.

V jaké je to nyní fázi?

Dosáhnout souladu s touto směrnicí musíme do  6. července 2024. Povinnosti vytvořit zprávu o udržitelnosti nabíhají postupně a jsou rozděleny do čtyř fází, a proto byla i implementace směrnice CSRD rozfázována. V první fázi se navrhuje novelizace jak stávajícího zákona o účetnictví a zákona o auditorech, tak zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Návrh novely je součástí vládního návrhu zákona o konsolidaci veřejných financí, který bude účinný od 1. ledna 2024. Povinnost se v první fázi, kdy budou firmy vyhotovovat zprávu o udržitelnosti za účetní období 2024, dotkne subjektů, které mají v současné době uvádět nefinanční informace.

Další fáze bude obsahem až nového zákona o účetnictví a jeho doprovodného zákona.

Častou otázkou firem je, zda bude sankcionováno neplnění reportovací povinnosti, kterou má zajistit směrnice CSRD.

Povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti podléhá sankcím jako v případě porušení jiných požadavků směrnice, proto návrh novely zákona o účetnictví se sankcemi počítá. Podle našeho odhadu však nebude drtivá většina firem zprávu sestavovat z prosté obavy ze sankce. Zprávy budou sestavovány, protože je budou vyžadovat investoři a protože již dnes to firmy považují za normální a společensky odpovědné. Tyto zprávy se stávají přirozenou součástí PR velkých korporací.

Tlak od bank a dodavatelů předbíhá legislativu. Nefinanční report je nutnost, říká ESG manažer O2

Zprávy o udržitelnosti musí být auditované. Kdo je bude moci auditovat?

Zprávy o udržitelnosti budou moci ověřovat všichni auditoři, nejen pouze takzvaná Velká čtyřka. Budou ale muset splnit určité nové požadavky. Jedná se o zkoušky odborné způsobilosti auditora, kterými bude zajištěno prověření znalostí potřebných pro ověřování informací o udržitelnosti. Absolvování programu vzdělávání v této oblasti bude přímo podmínkou pro to, aby auditoři mohli v rámci svého současného auditorského oprávnění tuto činnost provádět. Směrnice CSRD explicitně vymezuje, jaké oblasti musí program průběžného vzdělávání minimálně pokrývat. Dále musí takový auditor mít odbornou praxi, kterou lze získat u auditora, který s problematikou udržitelnosti přichází do styku buď v rámci své konzultační nebo ověřovací činnosti. Informace o oprávnění provádět ověřování informací o udržitelnosti budou uváděny v rejstříku auditorů.

Probíhá v oblasti udržitelného financování, kterým se také zabýváte, spolupráce mezi vámi a Českou národní bankou?

Probíhá standardní spolupráce s ČNB v rámci připomínkových řízení. Snažíme se také ČNB o vývoji v oblasti udržitelného financování maximálně informovat. ČNB ale nepovažuje téma za klíčovou aktivitu a prozatím pozorujeme spíše skeptický postoj.

Centrální banky jako dohledový orgán hlídají povinnost bank v oblasti kapitálové přiměřenosti, ale neděláme prozatím mnoho ve smyslu zohlednění klimatických rizik. Předběžné studie přitom ukazují, že víc než 90 procent aktiv všech bank Evropské unie je zatížených nějakým klimatickým rizikem a 40 procent silným klimatickým rizikem.

Jak na to reagovat, co s tím dělat?

Je otázkou, zdali tyto dopady nezohlednit v rámci požadavků na kapitálovou přiměřenost – například zvýhodnit „udržitelná“ aktiva a úvěry. Velmi zjednodušeně, pokud budete jako banka vlastnit obří realitní portfolio v záplavové oblasti Labe, tak bude zapotřebí vytvářet nějakou rezervu. Klimatická rizika jsou samozřejmě klíčová i pro odvětví pojišťovnictví. Na jejich zohlednění bychom ale potřebovali komplexní mapu klimatických rizik České republiky. Ta zatím neexistuje.

Když se firmy nebudou věnovat ESG, mohou mít problémy s konkurenceschopností, říká bankéř ČSOB

A pracuje někdo na jejím vzniku?

Jde o iniciativu se značným nároky na kapacity institucí, které by při její tvorbě měly spolupracovat. Postupně se snad rodí tým, který by měl mít přístup k potřebným datům a zároveň odborné kapacity. Pak bude ještě nutné celou věc konzultovat se soukromým sektorem.

Když se firmy mají chovat udržitelně a reportovat o tom, chová se takto stát? Mají ministerstva nějaké takové povinnosti?

Stát může jednak podporovat udržitelnost a odolnost ekonomiky přes různá opatření a reformy, jednak může jít sám příkladem při správě majetku a rozvoji infrastruktury. Povinnosti ministerstev jako takových stanoveny nejsou, ale resorty jsou často správci nebo gestory politik, které musí do jisté míry reflektovat podmínky a pravidla udržitelnosti. Například při využívaní prostředků z fondů EU a při plánování investičních projektů.

Konkrétním příkladem pak mohou být emise udržitelných dluhopisů. Ty jde podle legislativy EU emitovat soukromými i veřejnými subjekty s tím, že je zapotřebí dodržet striktně stanovené podmínky. Plnění těchto pravidel pak může probíhat na základě reportování ESG informací, které musí emitent před emisí posbírat a vykázat.

Váš tým se chce věnovat monitorování veřejných výdajů neboli zelenému rozpočtování. Co budete dělat?

Díváme se na skladbu výdajů a zjišťujeme, jestli státní rozpočet nějakým způsobem myslí na plnění environmentálních závazků Česka. Jde o velmi komplexní agendu a jsme zde opravdu na začátku.

Pokud má jít stát příkladem, měly by jeho výdaje být udržitelné…

Tam nás čeká kus práce. Je samozřejmě otázkou, jak se tyhle výdaje budou screenovat. Například se s ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem pro životní prostředí snažíme vyjasnit podmínky, které jsou určující pro využití fondů EU. Jde například o nově zavedenou zásahu DNSH – Do No Significant Harm. Její dodržování má vést k omezení investic do činností, které významně poškozují životní prostředí. Komise v budoucnu plánuje čerpání podmínit i kritérii taxonomie. Ale problém je v tom, že když tam tyhle požadavky dáte, tak je to v krátkodobém období obrovský nárůst nákladů.

Dlouhodobě to ale bude plus?

V dlouhém období mohou investice v souladu s taxonomií přinést velké úspory. To motivuje třeba banky, proč vám dát lepší sazbu, když přijdete s „udržitelným“ projektem, protože pro ně budete mít vyšší bonitu oproti někomu jinému, kdo například dům pasivní nemá. Nebudete totiž za deset let čelit takovým energetickým nákladům, a tím pádem budete mnohem snadněji splácet než někdo jiný. A u státu je to velmi podobné, pokud by to měla být investice v souladu s taxonomií. Musíme si vyjasnit, jaké požadavky na udržitelnost stanovíme například při čerpání fondů EU a pak zajistit, aby ta kritéria byla jasná a žadatelé věděli, jak to vykazovat.

Co další fondy jako Státní fond dopravní infrastruktury a podobně, co se bude dít?

Pokud bude ambice jít udržitelnosti naproti, bude nutné zohlednit taxonomii už od prvních fází přípravy projektů. Dodatečně se projekt předělává jen velmi složitě a s obrovskými náklady. Pokud pak projekt nebude splňovat určitá kritéria, může být přístup k financování ztížen nebo nebude možné usilovat o financování prostřednictvím například zelených dluhopisů a zvýhodněných sazeb.

Co se týče vykazování ESG informací, je v něm aktivní i řada státem vlastněných podniků. Dívali jsme se na ESG reporting firem s majetkovou účastí státu. Když se podíváte na ČEZ a na jeho sustainability reporting, je za tím vidět kus práce.

Mají na to peníze a vlastní uhelné elektrárny, takže tam bych zaměření na ESG očekávala.

To ano, ale nikdo jim doposud takto komplexní vykazování nepřikazoval a stejně to dělají. Musíme se podívat i na ostatní, hlavně ty „menší“ podniky s majetkovou účastí státu, a nějak jim třeba zkusit sdělit, že by bylo dobré o tom přemýšlet.

A můžete jim to nařídit, když tam stát má podíl?

Obecně není nutné nic přikazovat, protože pravidla platí stejně pro všechny korporace, ať jsou stoprocentně soukromé, nebo stoprocentně vlastněné státem. Pokud se na vás vztahuje povinnost vykazovat, tak se tomu nevyhnete. Pak je ale řada osvědčených postupů na bázi dobrovolnosti, kdy podniky mohou vykazovat některé ESG informace, i když nespadají do povinného reportování. Tady funguje mezinárodní kodex státem vlastněných podniků a tam jsou pravidla od jmenování do dozorčích orgánů až po účetní závěrky. Takže tam určitě tenhle element jde dostat, byť jen ve formě doporučení.

Máte už promyšlené, jak to udělat?

Ne, to je nápad starý pár týdnů. Je to koncepční práce, my se teď snažíme sbírat informace v zemích, kde s tím mají více zkušeností, třeba v Německu nebo v Nizozemsku. Teď se chceme dívat i na celý systém veřejného zadávání zakázek. Na ministerstvu pro místní rozvoj se teď systém reviduje tak, aby byl nastavený trochu více korporátně. To znamená nedělat to tím současným systémem veřejných zakázek, ale spíš přístupem strategických nákupů tak, jak to dělá korporát, a dostat do toho nějaké ESG hledisko.

Jak vnímáte téma udržitelnosti v osobní rovině? Jaký k ní máte vztah?

Myslím, že v osobní rovině je vnímání udržitelnosti zásadní. Já téma vnímám silně, ale asi nejsem žádným příkladem. Třídím sice roky odpad a používáme doma ekologicky šetrné produkty, ale nejsem vegetarián. Jezdím sice denně na kole, ale sem tam musím někam letadlem. Snažím se prostě nějak minimalizovat svou ekologickou stopu.

Ota Melcher

Působí na ministerstvu financí od roku 2008, z toho necelých osm let pracoval na zastoupení Česka v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ke svému více než patnáctiletému působení na ministerstvu financí říká: „Pokud se tady budou dělat rozumné a zajímavé věci, rád mu zachovám loajalitu.“ Od roku 2023 vede analytický tým který má v Česku pomoci s transformací tuzemské ekonomiky a ESG. Primárně se zabývá agendou udržitelného financování, což je jakýsi soubor nástrojů a opatření pro nasměrování investic do přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. V gesci má i taxonomii (nástroj EU pro klasifikaci udržitelných ekonomických aktivit, pozn. red.).

Martina Patočková
Martina Patočková

Martina se věnuje ekonomické novinařině už déle než dvacet let. Začínala v ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. V červnu roku 2020 založila s Veronikou web Ekonews.