Plynová budoucnost Česka. Stát nabral zpoždění při výběru záložních zdrojů, které nahradí uhelné elektrárny

Česko nemá náhradu za dosluhující uhelné elektrárny a hraje o čas. Ještě letos chtěl stát vysoutěžit nové zdroje, termín aukce ale odložil na začátek příštího roku. Cílem je umožnit výstavbu velkých plynových elektráren. Do soutěže se zapojí i kogenerační jednotky a dieselagregáty na syntetickou naftu.

Když loni v prosinci vyšla analýza, podle níž Česku hrozí v následujících letech nedostatek elektřiny, vzbudilo to nervozitu, emotivní reakce a řeči o energetické katastrofě. Pro tuzemsko to ale byla pozitivní zpráva.

Na základě výsledků této analýzy totiž Česko mohlo jít za Evropskou komisí s tím, že potřebuje dotovat zdroje, které jsou schopné flexibilního fungování, tedy zapnutí a vypnutí podle potřeby. Konečně mělo v ruce čísla, která ukazují, že ačkoliv jsme v uplynulých letech byli čistým vývozcem elektřiny, již za pár let se kvůli odstavování uhelných elektráren staneme dovozcem. A protože i okolním státům hrozí nedostatek elektrické energie, měli bychom s tím začít něco dělat.

Evropská komise v rekordně krátkém čase schválila podporu a nyní probíhá výběr zdrojů do takzvaného kapacitního mechanismu. Nejde to ale bez zádrhelů. Původně se měly projekty do 20. září hlásit do předběžného posouzení. Do konce října mělo být jasno, které zdroje stát podpoří. Nebude.

Před týdnem provozovatel české přenosové soustavy ČEPS informoval o tom, že se předběžné posouzení na žádost ministerstva průmyslu a obchodu prodlužuje o dva měsíce. „Hlavní důvod byla nutnost doplnění technických specifikací pro testování a odstávky v rámci smlouvy, což je potřeba udělat přes opatření obecné povahy. Zároveň již pan prezident podepsal stavební zákon, kde byla detailnější legislativní úprava pro kapacitní mechanismy, což má také dopad do smlouvy,“ říká vrchní ředitel sekce energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu René Neděla.

Dvouměsíční odklad znamená rok zpoždění

„V současné době připravujeme úpravu opatření obecné povahy, následně k tomu dáme konzultaci a upraví se harmonogram. Předpokládám, že vlastní aukce bude na přelomu ledna a února příštího roku,“ uvádí René Neděla.

Problém podle informací Ekonews spočívá mimo jiné v tom, že některé velké projekty, o které by stát v aukci stál, nestihly získat potřebnou bankovní záruku. I samotné ministerstvo průmyslu uvádí ve veřejném dopise zaslaném ČEPS jako jeden z důvodů snahu přilákat do aukce více subjektů.

Dopis dále zmiňuje komplikace v dodavatelských řetězcích. V kapacitních mechanismech se soutěží podpora pro dodávku elektřiny za čtyři, pět a šest let. Hlavní aukce je právě ta s dodávkou za šest let. Zjednodušeně řečeno, pokud nyní projekt aukci vyhraje, musí za šest let být připraven. Stát mu bude následně patnáct let platit za kapacitu, tedy za připravenost dodávat do sítě elektřinu v časech nedostatku.

Šest let je ale šibeniční lhůta. Turbíny pro plynové elektrárny jsou celosvětově nedostatkovým zbožím a objednávají se na dlouhé roky dopředu. Pokud ji firma nemá nyní zasmluvněnou, může mít problém termín splnit. Kdyby v aukci uspěla a za šest let nezačala dodávat elektřinu, čekaly by ji vysoké pokuty.

Posunutím aukce na začátek příštího roku se termín, kdy musí být nové zdroje v rámci kapacitního mechanismu připravené dodávat elektřinu, posouvá o celý rok. U hlavní aukce jde o posunutí z listopadu 2032 na listopad 2033.

Pravidla aukce

Prostřednictvím kapacitního mechanismu stát bude platit zdrojům za připravenost dodávat elektřinu do sítě ve chvílích nedostatku – například v zimě v období takzvaného temného bezvětří, kdy ani nefouká vítr, ani nesvítí slunce. Aktuálně nejspolehlivějším zdrojem na trhu, který dokáže takové chvíle nedostatku vykrýt, jsou plynové zdroje.

Zelenější řešení zatím neexistuje. Baterky sice umějí vyrovnávat křivku poptávky a nabídky na denním trhu, ale na dny, nebo dokonce týdny elektřinu neuloží. „Baterky jsou skvělé pro fungování systému, ale roli plnohodnotného záložního zdroje samostatně hrát nemohou. Nezajistí samy od sebe bezpečný odchod od uhelných elektráren,“ upozorňuje analytik Jan Krčál z organizace Fakta o klimatu.

Velkou část nového výkonu chce Česko zajistit prostřednictvím plynových elektráren, kapacitní platby nicméně musí být vzhledem k pravidlům Evropské komise technologicky neutrální. Stát nemůže říct: podpoříme jen plynové zdroje. A tak si úředníci museli při sepisování českého kapacitního mechanismu počínat šalamounsky.

V dokumentu je spousta podmínek, přičemž ta základní říká, že zdroj nemůže vypouštět více než 550 gramů oxidu uhličitého na kilowatthodinu. Tím se předem vylučují všechny uhelné zdroje. Za druhé se aukce nesmí účastnit zdroje, které již mají nějakou formu provozní podpory, respektive pokud ji mají, musí se jí vzdát. Cílem je, aby zdroje nebyly předotované a nesbíraly jednu podporu za druhou jako bludišťáky.

„Předpokládáme, že když je zdroj podporovaný, nebude mít zájem jít do nějakého takového mechanismu, protože nemá jistotu, když se té podpory vzdá, jestli vysoutěží něco lepšího, nebo zdali by vůbec uspěl,“ říká Neděla.

Dalším opatřením je určitá forma stropu na výnos. Například u jaderných elektráren je nastavena na 70 eur za megawatthodinu. Pokud v období nedostatku elektřiny její cena na denním trhu tuto hranici překročí, elektrárna by musela část peněz vracet. Například při tržní ceně 150 eur za megawatthodinu by vracela 80 eur za každou megawatthodinu odpovídající kapacitě, k jejímuž poskytování se zavázala. „Důvodem je, abychom nepřekompenzovávali staré zdroje,“ vysvětluje Neděla.

Proč se nehlásí baterky

Specifická je situace se zmiňovanými bateriovými projekty. Pokud by chtěly získat kapacitní platby, musely by se vzdát úlev v nové tarifní struktuře.

Ta má platit od začátku příštího roku, přičemž v této struktuře se mění výpočet platby, kterou každá domácnost, podnik i projekt platí za distribuci. „Kdyby úleva nebyla, baterka za jeden megawatt měsíčně zaplatí zhruba 300 tisíc korun, což je mnohem více než maximální možný hrubý výnos zařízení. O splácení investice by nemohla být ani řeč,“ vysvětluje výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ Jan Fousek.

„Odměna, kterou by bateriové úložiště dostalo z kapacitního mechanismu za patnáct let provozu, je výrazně menší, než když bude obchodovat normálně na energetickém trhu bez jakýchkoliv dotací, ale bude mít slevu na naměřeném výkonovém maximu v nové tarifní struktuře,“ říká Fousek.

„V rámci asociace osobně neznám nikoho z ,baterkářů‘, kdo by se chystal do kapacitního mechanismu přihlásit. I když slyšel jsem, že několik velkých energetických firem se k takovému kroku chystá, tedy si raději nechají napálit plnou sazbu za naměřené maximum v nové tarifní struktuře a půjdou zkusit štěstí v kapacitním mechanismu,“ dodává Fousek.

Šance pro bioplynky

Kromě velkých plynových elektráren je kapacitní mechanismus atraktivní hlavně pro dva typy zdrojů: kogenerační jednotky a dieselagregáty. Kogenerace je kombinovanou výrobou elektřiny a tepla: odpadní teplo, které by jinak uniklo, se zachytí a využije k vytápění nebo ohřevu vody. Jako palivo se používá zemní plyn, či bioplyn.

„Kapacitní mechanismus cílí na připojené zdroje o výkonu minimálně jeden megawatt. Kogenerační jednotky tento požadavek jsou schopné naplnit a technicky jsou pro kapacitní mechanismus velmi vhodné. Jde o flexibilní zdroje, které mohou pracovat tehdy, když je distribuční síť potřebuje, a vykrývat tak nestabilní fotovoltaiku nebo větrnou energii,“ popisuje Lukáš Dobeš, předseda sdružení Cogen CZECH.

„V případě zemního plynu jsou na trhu zařízení i o výkonu v jednotkách megawattů. U bioplynových stanic je výkon kogeneračních jednotek obvykle menší, zhruba 500 kilowattů, takže pro kapacitní mechanismus se budou muset spojit do bloků. To ale je technicky řešitelné,“ vysvětluje Dobeš.

Problém je, že kogenerační jednotky aktuálně patří mezi podporované zdroje a pobírají takzvaný zelený bonus, kterého by se kvůli účasti v aukci museli okamžitě vzdát. „Nicméně řadě provozovatelů – zejména bioplynových stanic – aktuálně provozní podpora již skončila nebo skončí do termínu prekvalifikace. Těmto provozovatelům může kapacitní mechanismus pomoci zlepšit ekonomiku projektů, a tím udržet kogenerační jednotky v provozu. Opět ale platí, že budou službu poskytovat nejdříve za čtyři roky,“ dodává Dobeš.

Zmiňované dieselagregáty běžně spalují naftu, takže se nevejdou do emisního limitu. Místo nafty se dá ale používat takzvané HVO, moderní obnovitelná syntetická nafta, díky čemuž je emisní stopa nižší. Případně mohou investoři HVO s klasickou naftou míchat tak, aby se vešli do limitu 550 gramů oxidu uhličitého na kilowatthodinu vyrobené elektřiny.

Dieselagregát je dlouhodobě považován za zdroj elektřiny s jednou z nejnižších pořizovacích cen. Proto investorům dává smysl. Nejde přitom o zdroje, které by měly vyrábět elektřinu dlouhodobě. Jejich ekonomika stojí na tom, že budou v provozu hlavně ve chvílích nejvyšší potřeby výkonu.

Stát chce co nejvíc konkurence

Ministerstvo průmyslu a obchodu má spočítáno, kolik nového výkonu bude Česko potřebovat pro bezpečné dodávky elektřiny, a kolik je tedy potřeba vysoutěžit v rámci kapacitního mechanismu. Číslo ale zatím zveřejnit nechce.

„Chceme, aby tam byla co největší konkurence. Aby jednotliví investoři nevěděli v rámci prekvalifikace, kolik toho vlastně poptáváme. Tím pádem předpokládáme, že se jich zúčastní víc a že nabídnou i nižší cenu,“ uvádí vrchní ředitel Neděla.

V médiích se již objevila hodnota zhruba 8,5 gigawattu, ale podle Neděly to bude méně. Číslo 8,5 gigawattu vychází z toho, kolik zdrojů v Česku nečerpá žádnou dotační podporu. „Když vezmu všechny zdroje, které jsou v České republice, a odečtu od toho zdroje, které jsou podporované, zůstane mi nějakých zhruba 8,5 gigawattu. Po prekvalifikaci nicméně budeme vědět, jestli jsou tam nějaké stávající zdroje, které sice nemají žádnou podporu, ale do aukce se stejně nepřihlásí. Tedy těch 8,5 gigawattu je jen nějaké teoretické číslo, ale ve skutečnosti bude stoprocentně nižší,“ uvádí Neděla.

„Pokud bude stát opatrný, může teď chtít, aby se postavily třeba dva gigawatty nového výkonu v plynových elektrárnách. To je podle mě možná až zbytečně moc, protože by to oslabovalo motivaci k rozvoji flexibility spotřeby a akumulace, ale v rámci nějaké opatrnosti při provozu soustavy je to realistické,“ odhaduje analytik Jan Krčál.

„Záleží na tom, co bereme jako základnu, a co je tedy to nové. Bude záležet na vývoji spotřeby a požadavcích na výkon ve špičkách zatížení. A v neposlední řadě bude záležet na osudu uhelných elektráren, který odvisí především od vývoje ceny povolenek a zemního plynu,“ vypočítává ředitel strategie poradenské společnosti EGU Michal Macenauer. „V našem nejlepším odhadu budeme do roku 2035 potřebovat přibližně 1,5 až 2,5 GW plynového výkonu nad rámec toho, co je teď víceméně jisté,“ dodává Macenauer.

Plynová nejistota

Velká nejistota panuje ohledně toho, co se s plynovými elektrárnami stane po jejich patnáctiletém provozu. Kolem roku 2048 jim totiž kapacitní platby, které teď vysoutěží, přestanou chodit.

„Elektrárny tady budou stát, budou provozuschopné. A o tom, co se s nimi bude dál dít, rozhodne hlavně vývoj v energetice a vývoj v evropské regulaci,“ komentuje to Krčál. „Možná budou potřeba čistě jako záložní zdroje a budou pálit biometan. Nebo je možné, že budou pálit vodík, byť nevím, jestli je to z dnešního pohledu realistická představa,“ tvrdí analytik.

I během zmíněných patnácti let by plynové elektrárny měly podle principu kapacitního mechanismu fungovat hlavně jako záloha k obnovitelným zdrojům – tedy vyrábět ve chvílích, kdy nefouká ani nesvítí. Jenže pokud bude výstavba obnovitelných zdrojů v Česku pokračovat současným tempem, bude výkon nových plynových elektráren s největší pravděpodobností potřeba poměrně často.

„Kdyby Česko stavělo velké množství obnovitelných zdrojů a plynové elektrárny by byly skutečně jenom záložní elektrárny, tak ani tolik nemusíme řešit, jestli v nich spalujeme vodík, biometan, nebo fosilní plyn. Ale taková situace v Česku není a všechno směřuje k tomu, že to budou pro zimní půlku roku dost baseloadové plynovky, tedy budou vyrábět poměrně často,“ dodává Krčál.