Od malé kavárny po celostátní řetězce, ať už se jedná o dovoz nebo vývoz zboží či dojíždění zaměstnanců, uhlíková stopa dopravy se týká prakticky každého podniku. A zároveň jde o oblast, kde se díky kvalitní logistice dají vzniklé emise velmi dobře snižovat.
Lidé kvůli automobilové dopravě dýchají nejhorší vzduch v Praze v ulicích Ječná, Plzeňská a v dalších jedenácti lokalitách, kde byly překročeny celoroční limity pro koncentrace oxidu dusičitého. Měření ověřil Český hydrometeorologický ústav.
Města pokrývají jen dvě procenta zemského povrchu, spotřebují však dvě třetiny energie a globálně produkují 70 procent všech emisí CO2, z nichž největší podíl tvoří doprava. Ke snížení emisí a znečištění můžou přispět i dopravní návyky obyvatel. Důležitou roli v jejich rozhodování hraje cena jízdného, přičemž Praha uvažuje o jejím skokovém zdražení.
Některé letecké společnosti či cestovní agentury nabízejí klientům koupi „odpustků“, aby si mohli kompenzovat emise vzniklé při letu. Odborníci nicméně takzvané uhlíkové offsety často kritizují a varují, že jejich rozšíření planetě může spíše uškodit.
I jednotlivec může svou činností omezit emise skleníkových plynů. Není od věci vědět, jaké návyky zatěžují životní prostředí více a jaké méně. A to i přesto, že je termín „uhlíková stopa jednotlivce“ do určité míry kontroverzní a nezbavuje odpovědnosti velké firmy.
Zatímco většina evropských měst zavádí v centrech nízkoemisní zóny, aby se snížily zplodiny z automobilové dopravy, Praha ne. Přitom v hlavním městě Česka znečištění vzduchu pravidelně přesahuje normy Evropské unie i doporučení Světové zdravotnické organizace.
Chci inspirovat milion lidí k přechodu na elektromobil a čistou energii, píše o sobě Jan Staněk alias Electro Dad na svém účtu na You Tube. V posledních týdnech se věnoval vyvracení nejčastějších mýtů spojených s používáním elektromobilu. Které to jsou?
Systém Evropské unie pro obchodování s emisními povolenkami, které znečišťovatelé dostávají nebo si je kupují, aby mohli produkovat skleníkové plyny, se změní. Neziskové organizace se domnívají, že z posunu opět těží průmysl.
Přeměna energetiky a dekarbonizace dopravy vyžadují minerály a kovy, nad jejichž těžbou a zpracováním drží kontrolu především Čína. Evropské unii tak hrozí, že až se vymaní ze závislosti na ruském plynu, padne do náruče další nevyzpytatelné mocnosti.
Vodík jako palivo pro auta má před sebou v tuzemsku ještě dlouhou cestu. První dva modely se sice už prodávají, ale plnicí stanice se dají spočítat na prstech jedné ruky. Navíc v současné době vodík není výrazně levnější než benzin.
