Ke změně energetiky a dekarbonizaci dopravy jsou potřeba minerály a kovy, nad jejichž těžbou a zpracováním drží kontrolu především Čína. Evropské unii tak hrozí, že až se vymaní ze závislosti na ruském plynu, padne do náruče další nevyzpytatelné mocnosti.

Nerostných zdrojů pro přechod na čistou energii je po celém světě dostatek. Nicméně „západní svět“ nevytváří prostředí, které by motivovalo firmy k výzkumu a investicím v tomto oboru. Vyplývá to z materiálu, který Ekonews poskytli zástupci think-tanku Europeum.

Technologie čisté energie jsou přitom obecně materiálově náročnější než fosilní paliva nebo jaderná energie. Například typický elektromobil vyžaduje šestkrát více kovů a minerálů než automobil se spalovacím motorem.

Na nutnosti nového geologického průzkumu a strategičtějšího přístupu ke klíčovým nerostným surovinám se shodli zástupci unijních států na konferenci k surovinové bezpečnosti pořádané ministerstvem průmyslu a obchodu v rámci českého předsednictví v Radě EU.

Ruská zkušenost ovlivňuje vztah k Číně

Na technologie čisté energie se v roce 2020 spotřebovalo přibližně sedm milionů tun nerostných surovin, píše se v materiálu. Pokud si Unie stanoví klimatický cíl kompatibilní s Pařížskou dohodou (udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, pozn. aut.), bude oproti současnosti potřebovat šestinásobný objem minerálů.

Dominantní postavení Číny v této oblasti pramení z jejích investic do rozsáhlých výrobních kapacit, které probíhaly desítky let. Čínská produkce vzácných zemin (REE) se v letech 1990 až 2000 zvýšila o 350 procent z 16 tisíc na 73 tisíc tun, zatímco produkce v ostatních zemích klesla téměř o 60 procent. Čínské investice do domácího průzkumu a rozvoje těžby nerostných surovin se v letech 2000 až 2012 zvýšily téměř šestkrát.

„Odvracíme se od Ruska, ale otáčíme se čelem k Číně. EU v tuto chvíli vyprodukuje jedno až dvě procenta materiálů potřebných k transformaci a dekarbonizaci, zbytek dováží z velké části z Číny. V dalších letech je proto nutné maximálně škálovat a zaměřit se na rozmanitější výběr partnerů. To bude, doufám, poučení, které si odneseme ze zkušenosti s ruskou válkou na Ukrajině,“ říká výzkumník Michal Hrubý z Europea s tím, že je zároveň nutné nacházet alternativy a podporovat inovace, které Evropu od závislosti dále odvrátí.

Komunitní energetika pomáhá srazit ceny energií. Česko v ní ale zaostává

Přes pět desítek lithiových dolů

Příkladem mohou být alternativní baterie do elektromobilů. Například Tomáš Kazda z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně vyvinul baterii na bázi lithia a síry, přičemž pro projekt výroby získal norské investory. Podobně menší spotřeba stříbra a křemíku v solárních modulech o 40 až 50 procent snížila ceny a umožnila strmý nárůst využívání fotovoltaických panelů.

„V Česku bychom se měli zaměřit na těžbu lithia. Zásoby máme a zároveň jeho cena letos vystřelila nejvýše v porovnání třeba s grafitem či kobaltem,“ uvádí Hrubý s odkazem na zatím nevyužívané ložisko lithia v krušnohorském Cínovci.

České zásoby nicméně k soběstačnosti Evropy nijak významně nepřispějí, ani kdyby se využívaly. Aby lithia bylo dost do roku 2050 (při snaze udržet oteplování do 1,5°C), je potřeba otevřít 50 až 60 nových dolů. V Evropě se přitom ve vztahu k těžbě státy chovají zdrženlivě.

Například rozvoj jednoho z největších ložisek vzácných zemin na světě loni zrušil grónský parlament. Zkraje letošního roku zase srbská vláda odebrala licence australskému těžařskému obru, společnosti Rio Tinto, která pracovala na rozvoji ložiska lithia Jadar. Opatrně se k těžbě staví i Španělsko nebo Portugalsko.

Zdroj: USGS, IEA

Zelení navrhují uhlíková a ekologická cla

Pokud chceme skoncovat s fosilními palivy a zastavit klimatické změny, budeme podle mluvčího Greenpeace Česká republika Lukáše Hrábka určitě potřebovat moderní technologie, které uhlí, ropu a plyn nahradí. „A nebude to zadarmo a neobejde se to bohužel i bez nějakých excesů, kdy státy či velké korporace budou prosazovat nebo realizovat projekty těžby minerálů, které znečišťují životní prostředí a porušují lidská práva,“ sdělil Hrábek s tím, že klimatické hnutí si to uvědomuje.

Proto Greenpeace prosazuje nejen technologickou transformaci, ale i princip takzvané klimatické spravedlnosti. „Tedy že bychom neměli zůstávat v kořistnickém módu ‚business as usual‘, ale že by transformace měla být spravedlivá k lidem, kterých se dotýká, pomáhat zranitelným, především lidem na globálním jihu,“ tvrdí Hrábek.

Evropská unie podle něj v tomto ohledu zaspala, protože si nedokázala zajistit přístup k surovinám, ani nevystavěla dostatek zpracovatelských závodů, které by vyráběly fotovoltaické panely, baterie či další výrobky spojované s udržitelnou transformací. Také on proto podporuje rozvoj těžby lithia v Česku. Současně by se Evropa měla pokusit získat přístup k volným surovinám na jiných kontinentech, které ještě nepatří Číně, a částečně spoléhat na recyklaci.

„Zároveň by EU měla zavádět uhlíková či ekologická cla, která by finančně penalizovala suroviny či výrobky s velkou uhlíkovou stopou, dovážené z daleka či získávané neekologickým způsobem,“ radí Hrábek. „Díky tomu by mohla kompenzovat nevýhodu, kterou má ekologickými či sociálními pravidly regulovaný byznys v Evropě oproti levné konkurenci z rozvojového světa, jenž šetří právě kvůli tomu, že znečisťuje životní prostředí a porušuje lidská práva,“ doporučuje Hrábek. Důležité bude v tomto ohledu i připravované nařízení EU o bateriích, jehož cílem je zvýšit jejich environmentální udržitelnost.

Žádostí o dotace na fotovoltaiku raketově přibývá. Peníze jsou, ujišťuje ministerstvo

Cínovec v závěrečné fázi průzkumu

Vedoucí odboru nerostných surovin České geologické služby Jaromír Starý je rovněž přesvědčen, že je klíčové zaměřit se na české zásoby. „Nejdůležitější je dotáhnout Cínovec, který se nachází v závěrečné fázi průzkumu. Stát získal ložisko prostřednictvím ČEZ, je potřeba je otevřít, postavit úpravnu, huť a fabriku. To je nejvíc, co pro tuto věc může Česko udělat,“ tvrdí Starý s tím že politici musejí projekt podpořit, aby se firmy mohly „rozhýbat“ a nebály se investovat.

„Protože to bude stát opravdu strašných peněz i z toho důvodu, že se bude jednat o hlubinný vrt, který je daleko šetrnější. Povrchová těžba zde nepřichází v úvahu,“ potvrzuje Starý a doporučuje pro představu navštívit rakouské město Mittersill, kde se těží hlubinně wolfram, přičemž nikdo prý nepozná, „že se to tam děje“.

Ceny mnoha nerostných surovin, které jsou nezbytné pro technologie čisté energie, v poslední době prudce vzrostly jak kvůli rostoucí poptávce, tak kvůli narušeným dodavatelským řetězcům. Například ceny lithia a kobaltu se podle Mezinárodní agentury pro energii v roce 2021 více než zdvojnásobily, zatímco ceny mědi, niklu a hliníku vzrostly o 25 až 40 procent.

Zejména rychlý nárůst prodeje elektromobilů prověřil odolnost dodavatelských řetězců baterií a ruská válka na Ukrajině tento problém ještě zhoršila. Rusko totiž dodává na trh 20 procent celosvětového množství vysoce čistého niklu.

Zdroj: IEA

Politici zvažují vytvoření celoevropské rezervy surovin

Na konferenci k surovinové bezpečnosti pořádané v rámci českého předsednictví v Radě EU se podle serveru České noviny tento týden shodli zástupci unijních států na tom, že Evropská komise by měla zvážit zavedení celoevropského strategického systému rezerv surovin, na jejichž dovozu je Evropská unie nejzávislejší. Evropská komise zároveň nyní připravuje legislativní návrh týkající se kritických nerostných surovin.

„Evropská unie potřebuje novou generaci geologického průzkumu svého vlastního území. Žijeme už několik desetiletí v názoru, že území Evropské unie je podrobně geologicky prozkoumáno. Vycházíme přitom ze zjištění ze šedesátých, sedmdesátých, možná ještě osmdesátých let,“ citoval server ministra průmyslu Jozefa Síkelu. „Naší ambicí musí být, abychom stáli na vlastních nohou napříč všemi strategickými oblastmi. Musíme dosáhnout otevřené strategické nezávislosti,“ zdůraznil podle Českých novin místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič.

Jedna věc jsou ovšem výroky politiků a druhá věc je realita. Příprava těžby je v současné době velmi dlouhá, trvá i šestnáct let, což ovlivňuje možnost dostatečně rychle zvýšit nabídku nerostných surovin. Zároveň vleklost procesu odrazuje potenciální investory.

Kouzlo černého prášku. Recyklace lithiových baterií se do pár let stane hitem

Baterie v prvních elektromobilech vydrží do roku 2030

Velkou výhodou minerálů a kovů oproti fosilním palivům je to, že se dají znovu využívat a recyklovat, pokud je k dispozici správná infrastruktura a technologie. Současné poznatky však naznačují, že recyklační potenciál by mohl být bez enormního úsilí o přechod k oběhovému hospodářství omezený, píše se v materiálu think-tanku Europeum.

U kovů, jako je měď a hliník, se míra recyklace v posledních letech příliš nezměnila, což znamená, že se recyklaci daří držet krok pouze s růstem poptávky. Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že do roku 2040 by recyklované množství mědi, lithia, niklu a kobaltu z vybitých baterií mohlo snížit kombinovanou potřebu dodávek o 12 procent.

I kdybychom však do roku 2050 recyklovali 100 procent nerostných surovin, stále bychom potřebovali značné investice do těžby. První baterie pro elektromobily dosáhnou konce své životnosti kolem roku 2030. Do té doby je potřeba vytvořit infrastrukturu a technologie, aby bylo možné využít potenciál recyklace.