Tuzemskými velkoobchody projdou za rok desítky milionů květin. Velká část z nich pochází z Afriky či Jižní Ameriky. Jedním z menších velkoobchodů je pražská společnost Tulipa, kde Ekonews zkoumaly, jak takový byznys vypadá.
Je úterý krátce po páté hodině ranní a brány velkoobchodu s květinami Tulipa se otevírají. Dnešek je jedním ze dvou dnů v týdnu, kdy do areálu v pražských Jinonicích míří nejvíc zboží. Právě přijíždějí první nákladní auta a zaměstnanci Tulipy mají zhruba čtyři hodiny na to, aby řezané květiny, které vyrostly v různých koutech světa, vyložili a připravili k prodeji. První zákazníci přijdou v devět.
V úterý přicházejí květiny z Ekvádoru, Kolumbie a Nizozemska. V pondělí a ve čtvrtek jezdí zboží z Polska a v pátek se vozí květiny z Itálie a opět z Nizozemska. „Nové zboží jezdí skoro každý den, ale největší nabídku míváme v úterý a v pátek, kdy chodí nejvíc zákazníků,“ popisuje Aleš Vít, manažer oddělení s řezanými květinami a syn zakladatele Tulipy.
Květiny se z Nizozemska dostávají do tuzemských květinářství obvykle velmi rychle. Pěstitelé dopředu odhadují, kolik květin jim doroste, takže nabízejí nejčerstvější úrodu. Velkoobchod si během víkendu objedná řezané květiny, které pěstitel v pondělí sklidí, a v úterý ráno už je objednávka v Praze.
Déle cestují květiny z Ekvádoru nebo Kolumbie. Tulipa je obvykle objednává v úterý nebo ve středu, načež je pěstitelé během následujících dní nařežou, zabalí a dopraví na letiště. Po příletu do Nizozemska květiny projdou celní a fytosanitární kontrolou a pokračují kamionem do Česka. „Cesta z nejvzdálenějších destinací trvá maximálně pět dnů,“ popisuje Vít.
Největší velkoobchod má Babiš
Tulipa je jedním z menších tuzemských velkoobchodníků s řezanými květinami. Největším je společnost Storge, která podle posledních zveřejněných čísel v roce 2024 utržila za prodej zboží přibližně 890 milionů korun. Storge je součástí skupiny HFF, do níž patří také největší česká síť květinářství Flamengo s přibližně dvěma sty prodejnami. Většinový podíl HFF drží Hartenberg Holding, který je přes společnost SynBiol majetkově spojený se současným premiérem Andrejem Babišem.
Dalším velkým hráčem je Klia Group, jež vlastní velkoobchody Klia cz a Vonekl. Tržby za zboží společnosti Klia cz v roce 2024 dosáhly 502 milionů korun, Vonekl ve stejném roce utržil téměř 316 milionů. K větším velkoobchodům patří rovněž Florplant, který loni 2025 utržil za prodej zboží 301 milionů.
Tulipou, jejíž obrat loni činil necelých 146 milionů korun, projde každý týden kolem sto tisíc stonků řezaných květin, což ročně dělá zhruba pět milionů. Asi 40 procent z toho tvoří přímé dovozy od pěstitelů, se kterými velkoobchod Tulipa dlouhodobě spolupracuje. Zbytek přichází převážně přes Nizozemsko prostřednictvím květinové burzy.
Ve voňavém chlaďáku
Sklady, které takové množství řezaných květin pojmou, nejsou nijak obrovské. Jde o dvě propojené chlazené místnosti, kde se teplota pohybuje mezi čtyřmi a osmi stupni Celsia. Pro zimomřivé zákazníky visí před vstupem bundy k zapůjčení.
Po otevření dveří ale člověka především udeří do nosu vůně květin. Hned u vchodu začínají řady gerber různých barev a velikostí, následují chryzantémy, jiřiny, karafiáty a hortenzie. Velkou část další místnosti zabírají růže. Vedle sebe v nádobách s vodou stojí svazky různých barev, délek stonků i původu. Největší výběr je těch z Ekvádoru, vedle nich jsou růže z Keni nebo bližšího Německa, i když těch je v nabídce v porovnání s ostatními minimum.
Růží se do Česka dováží ze všech řezaných květin nejvíc. Letos jich od ledna do července podle Českého statistického úřadu dorazilo téměř 48 milionů stonků v hodnotě přesahující půl miliardy korun. Zdaleka nejvíc jich dopravci přivezli z Nizozemska – 34 milionů – nicméně přes tuto zemi do tuzemska proudí květiny vypěstované i v jiných částech světa.
Z mimoevropských zemí je nejvýznamnějším producentem Ekvádor, odkud za prvních sedm měsíců letošního roku do Česka doputovalo 8,4 milionu růží. Následuje Keňa s 2,5 milionu a Kolumbie s více než milionem kusů. Z Německa se za stejné období dovezlo 128 tisíc růží, z Polska 21 tisíc a z Itálie necelých 13 tisíc.
Většinu květin Tulipa nabízí květinářstvím, která tak představují její hlavní klientelu. „Až 70 procent řezaných květin jde do volného prodeje, menší část objednáváme přímo pro zákazníky,“ popisuje Vít s tím, že může jít o aranžéry, floristy i květináře.
Tulipa podle něj počítá u objednávek se ztrátami do pěti procent. Květiny, které se nepodaří prodat, nabízí floristickým školám nebo chráněným dílnám. Část květin se vyhodí, podle Víta jich je však jen pár.
Českých květin je poskrovnu
Květiny v chlazených místnostech stojí ve vodě v obalech označených logy pěstitelů, na některých koších visí štítky s informacemi o původu. Ten se u květin přímo od pěstitelů zobrazuje také v zákaznické aplikaci, jejímž prostřednictvím květinářství své zboží nakupují.
„Pokud se někdo o původ květin opravdu zajímá, není problém si to zjistit, tyto informace jsou veřejné,“ popisuje Aleš Vít. Podle jeho zkušeností ale většina zákazníků původ řezaných květin neřeší. „Snažíme se nabízet nejkvalitnější řezané květiny, tím pádem máme spíše zákazníky, kteří nekoukají tolik na cenu,“ tvrdí.
Lidé nakupující v květinářstvích ale úplně lhostejní nejsou. Majitelka brněnského květinářství Rosebud Róza Střechová prý v posledních letech pozoruje rostoucí zájem o původ květin. „Za šestnáct let, co provozuji obchod, vnímám, že se zákazníci mnohem častěji zajímají o to, odkud květiny jsou,“ uvádí. Roste také poptávka po lokálně vypěstovaných květinách, třebaže je jejich nabídka výrazně sezonní.
Českých řezaných květin je mezi desetitisíci stonků ve velkoobchodu Tulipa minimum. Jeden z tuzemských pěstitelů dodává například traviny, astry a různé druhy letniček. Podle Víta většina tuzemských pěstitelů řezané květiny spíše prodává rovnou květinářům, protože velkoobchod jim nemůže nabídnout vyšší cenu.
Ani jiné evropské země kromě Nizozemska ale nemají ve skladu mnoho zástupců. Dovozům z Polska vévodí tulipány, slunečnice a dušičkové chryzantémy. Z Itálie Tulipa nejčastěji odebírá ranunkulusy, anemonky a ze zeleně eukalypty.
Španělsko místo Kostariky
Střechová si myslí, že v českých podmínkách má smysl kombinovat pěstování cibulovin, letniček, trvalek, případně keřů, stromů a okrasných travin využívaných jako zeleň. Sama v sezoně část květin pěstuje a zbytek nakupuje prostřednictvím velkoobchodů nebo burzy.
Celoroční produkce některých druhů totiž vyžaduje vytápěné skleníky. „V běžných českých podmínkách nelze ekonomicky pěstovat celoročně druhy, které vyžadují stabilně teplé tropické nebo subtropické klima,“ vysvětluje majitelka květinářství Rosebud. Platí to zejména pro růže pěstované ve velkém objemu, většinu komerčních karafiátů, orchideje nebo tropické druhy, jako jsou strelície či anturie.
„Ročně zaplatíme za vytápění našeho menšího skleníku o rozloze 1300 metrů čtverečních na pokojové a hrnkové rostliny přibližně milion korun,“ popisuje Aleš Vít. Květiny vypěstované v Evropě podle něj kvůli nákladům na energie zpravidla vycházejí dráž než produkce z Ekvádoru nebo Kolumbie.
Mapa míst, odkud květiny do Česka míří, se podle Víta proměňuje. Část zeleně, která dříve putovala loděmi z Floridy nebo Kostariky, se dnes pěstuje ve Španělsku a Portugalsku. Vít věří, že se produkce některých řezaných květin přesune právě do jižní Evropy. Kvůli změně klimatu tam totiž lze část produkce pěstovat venku pod folií bez velkých nároků na vytápění nebo přisvěcování.
Důležité je okolí farmy
Zahraniční farmy Tulipa před navázáním spolupráce navštíví a kontroluje. Při prohlídce prý nejvíc napoví to, jak vypadá okolí farmy. „Pokud je příroda v okolí spálená nebo je vedle mrtvé jezero, tak začínáte tušit, že něco není v pořádku,“ popisuje Vít.
Zaměřuje se přitom hlavně na zdraví květin. „Kontrolujeme, zda rostliny mají zdravé listy a zda na nich nejsou škůdci,“ uvádí Vít. Používání chemických přípravků se podle něj dá někdy poznat hned po vstupu do foliovníku. Pokud člověk necítí čerstvý vzduch, ale výrazný chemický zápach, je to varovný signál.
Přístup pěstitelů se podle Víta v posledních dvaceti letech výrazně změnil. Většina se snaží od chemie ustupovat a zakládá si i na certifikacích, jimiž se chlubí na svých webových stránkách. Víc se proto používá biologická ochrana rostlin.
Nizozemský pěstitel Gerbera United, od kterého Tulipa bere gerbery, například místo pesticidů na škůdce nasadil vosičky. „Ve sklenících přestali používat chemické postřiky proti sviluškám, ale instalovali pod střechu rostliny, ve kterých žijí vosičky, které svilušky požírají,“ vysvětluje Vít.
Vonekl, Florplant ani Storge
Evropské zákony nestanovují, kolik reziduí pesticidů mohou řezané květiny obsahovat. Na rozdíl od potravin tak pracovníci v květinářství ani zákazníci netuší, zda jim kontakt s květinami nemůže přinést zdravotní problémy. Evropská legislattiva reguluje pouze používání pesticidů a fytosanitární podmínky dovozu květin.
Neexistující státní kontrolu se snaží nahrazovat dobrovolné certifikace, které se liší podle regionu i zaměření. „ Věnují se ochraně životního prostředí a přírody v produkčních lokalitách, udržitelnosti, omezení používání chemie, snížení uhlíkové stopy. Také řeší životní podmínky zaměstnanců farem,“ popisuje Aleš Vít.
Mezi rozšířené certifikace patří například nizozemský systém MPS, který sleduje mimo jiné používání přípravků na ochranu rostlin a hnojiv nebo spotřebu energie a vody při pěstování květin. Pro Tulipu se podle Víta certifikace staly při výběru dodavatelů běžným standardem. „Díky tlaku, který globální trh vytváří, je jen málo pěstitelů, kteří se problematice a certifikaci nevěnují. Naprostá většina našich přímých dodavatelů má některý z certifikátů,“ uvádí.
Zda certifikace vyžadují nebo nějakým způsobem zohledňují i další velkoobchody s řezanými květinami v Česku, se redakci Ekonews nepodařilo zjistit. Oslovené velkoobchody Vonekl a Florplant na otázky redakce odmítly odpovědět. „Babišův“ velkoobchod Storge na oslovení vůbec nereagoval.
Tento článek vznikl s podporou grantu Journalism Science Alliance.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
