Dolní Cerekev na Vysočině patří mezi jedno ze čtyř míst, kde by v budoucnu mohlo vzniknout hlubinné úložiště jaderného odpadu. Stejně jako ve zbývajících třech se i v lokalitě zvané Hrádek místní stavějí proti. Trvají na tom, že stát nekomunikuje transparentně a neusiluje o souhlas obyvatel.
V dopoledních hodinách koncem dubna působí Dolní Cerekev klidně a spořádaně. Domy jsou opravené, vedle kostela stojí stánek se zmrzlinou. Pod povrchem ale klid není. Nedaleko obce o dvanácti stovkách obyvatel by mohl v budoucnu stát ukládat pod zem radioaktivní odpad z tuzemských jaderných elektráren. Někteří zdejší obyvatelé proto svůj život zasvětili občanskému aktivismu, aby projekt zastavili.
Lokalita Hrádek, do níž Dolní Cerekev spadá, patří mezi čtyři finalisty pro umístění hlubinného úložiště jaderného odpadu, které má Česko vybudovat do roku 2050. „Zájmový polygon“, jak se dotčenému území říká, zasahuje také do katastrů obcí Cejle, Hojkov či Nový Rychnov. Přímo za Dolní Cerekví by na zhruba dvaceti hektarech mohl vyrůst povrchový areál, kde by se jaderný odpad připravoval k uložení pod zem, kam by se následně vozil systémem tunelů.
Na seznamu zvažovaných lokalit se podle zakladatelky spolku 2. Alternativa, zastupitelky a bývalé zdravotní sestry Ludmily Fučíkové objevila obec už v roce 1994. V kanceláři starosty Zdeňka Dvořáka Fučíková ukazuje ještě žloutnoucí papírovou pozvánku na zastupitelstvo, kde se měl tehdy ještě „centrální mezisklad“ projednávat se společností ČEZ. Výběr lokalit se postupně zužoval –z 64 na 30 a tak dále. Na Vánoce v roce 2020 se Cerekevští dozvěděli, že z devíti lokalit postupují do „top čtyřky“.
„Jsme už vyhořelí“
Mezi starostou a zastupitelkou je rozdíl několika generací. Když Fučíková zahajovala odpor proti úložišti, Dvořák ještě „tahal kačera“. Dnes jsou ale v důležitých věcech ohledně úložiště ve shodě. Jejich spojenectví ilustruje, jak úložiště zdaleka přesahuje rozsah jednoho lidského života. Ostatně pokles radioaktivity jaderného odpadu trvá odhadem přes 100 tisíc let.
Fučíková zažila už zhruba šestnáct ministrů průmyslu a pět ředitelů Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), což je úřad, který má projekt na starosti. Za tři dekády se v ní nashromáždila spousta hořkosti kvůli tomu, jak stát s dotčenými obcemi jedná, nebo spíše nejedná – a to podle obou představitelů obce.
„Po těch letech už jsme vyhořelí. Ti ministři, to byly pořád stejný řeči. Jednomu jsem říkala: Hlavně neargumentujte tím, že všichni chceme svítit, mohla bych vám ublížit,“ říká Fučíková, která neztrácí smysl pro humor. S pobavením vzpomíná, jak byl spolek, jehož dvě členky jsou už dnes po smrti, označen jedním z ministrů za „militantní skupinu protijaderného zaměření“.
Od počátku nesouhlasí s tím, že by lidstvo mělo ukládat vyhořelé palivo trvale pod zem. Věří v jeho dočasné uložení, aby se dalo vzhledem k postupujícím technologiím jednou opět využít. Jako další cestu vidí i takzvané „předávané správcovství“. V tom je ve shodě s Platformou proti úložišti, která zastupuje desítky měst a obcí.
Podle SÚRAO stávající program nevylučuje budoucí technologický vývoj nebo možné další využití materiálu. „Dnes ale neexistuje technologie, která by odstranila potřebu hlubinného úložiště úplně — i při přepracování paliva nebo pokročilých reaktorech stále vznikají vysoce aktivní odpady, které je potřeba bezpečně izolovat,“ sdělila tisková mluvčí Martina Bílá.
Současné mezisklady u elektráren považuje SÚRAO za dočasné řešení na desítky let. „Vyžadují aktivní dohled, údržbu a institucionální kontrolu. Hlubinné úložiště je naopak navrhováno jako pasivně bezpečný systém založený na kombinaci přírodních a technických bariér, který zůstává bezpečný i ve velmi dlouhém časovém horizontu,“ tvrdí Bílá.
Stát obavy nerozptýlil
Už dlouhé roky mají obyvatelé Dolní Cerekve spoustu obav, které stát zatím nedokázal rozptýlit. Tou největší je strach o vodu a vodní zdroje. Spotřeba obce, která má přes tisícovku obyvatel, je zhruba 100 kubíků denně. Stejný objem vody si ale nárokuje i potenciální povrchový areál.
Přitom zdroje jsou vzdálené. „Jsme na evropském rozvodí, nám sem nic nepřitéká, právě naopak. Vodu sbíráme z devíti studní, máme tu 7,5 kilometru dlouhý vodovodní přivaděč a posilovací zdroj ze tří studen zemědělského podniku,“ líčí situaci starosta Dvořák. „Navíc vždy říkám druhé straně, zda je opravdu moudré dát si pod ‚střechu Evropy‘ to nejnebezpečnější, co člověk dokázal vyrobit, když 94 procent toho jaderného materiálu nevyhoří,“ říká Dvořák. Ani on si nemyslí, že bychom si měli zavírat dveře k možnosti budoucího využití odpadu jako paliva jeho trvalým uložením pod zem.
Další problém, na který se nyní v Dolní Cerekvi a okolí snaží upozorňovat, je uspíšení výběru konečné lokality. Dříve se uvažovalo s výběrem finální a záložní lokality pro rok 2025 a výstavbu úložiště do roku 2065. Nyní se stavba papírově uspíšila na rok 2050 a vybráno má být v roce 2030.
Místní tak mají oprávněné obavy, že se všechna vybraná území nebudou zkoumat tak pečlivě, jak by měla. Ostatně i samotné zúžení z devíti na čtyři lokality se podle starosty v rozporu s původními plány neopírá o geologické průzkumy. „A jejich oklešťování dál pokračuje. Dnes už je v každé lokalitě plánovaných jen šest až osm vrtů. V našem případě jde o území o 60 kilometrech čtverečních,“ namítá.
Otázky bez odpovědí
„Česká geologická služba řekla, že potřebují na vrty a vyhodnocení šest let. SÚRAO jim dalo tři. Teď zrušilo výběrové řízení (kvůli příliš drahé zakázce, pozn. aut.) a letos se vrtat nebude. První vrt má být v roce 2027 a v roce 2030 máme mít vybráno? To, myslím, nevychází,“ nešetří kritikou Dvořák, který je i s dalšími zástupci obcí v poradním panelu expertů SÚRAO.
Bílá ze SÚRAO chápe, že změny harmonogramu mohou vyvolávat otázky. Z technického a regulatorního pohledu ale podle ní existují jasně definované požadavky, které nelze obejít. „Výběr lokality i následné povolovací procesy jsou podmíněny doložením konkrétních geologických, hydrogeologických, geomechanických a bezpečnostních dat. Bez jejich vyhodnocení není možné pokračovat do dalších fází projektu bez ohledu na termín. Program je proto řízen tak, aby se optimalizoval harmonogram jednotlivých prací, ale ne rozsah bezpečnostních požadavků,“ sdělila.
V Dolní Cerekvi panuje ovšem i strach, že pokud stát lokalitu Hrádek vybere, přijdou do regionu stovky manuálních pracovníků. Starosta prý marně hledá odpovědi na to, jak by se takový populační rozvoj v obcích financoval. Bojí se i nárůstu kriminality.
Podle zákona by Dolní Cerekev dostala za úložiště jednorázově 60 milionů korun. Každoroční platba by pak činila dva až tři miliony korun. Obcím se dává základ plus výpočet z výměry, kde se například provádějí i průzkumné práce. Dolní Cerekvi už díky tomu dva roky po sobě přišla platba ve výši 3,5 milionu korun. Tyto peníze ale podle místních nemohou stačit na financování nárůstu populace v obci.
„Třicet let klademe stejné otázky a nemáme na ně odpovědi. Ptám se třeba, kam budou ti lidi chodit spát? Budou bydlet tady, nebo budou dojíždět? Kam budou jejich děti chodit do školy? Kam poteče voda, kterou spláchnou?“ vypočítává starosta. Jako protipól uvádí dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, na kterou se podle jeho názoru důkladně připravuje celé Třebíčsko.
„Mohou se na nás obrátit“
Aby námitky obcí byly brány vážně, muselo se osm dotčených obcí podle Dvořáka spojit a společně si najmout právníka. „Aby nám to nemohli shodit ze stolu, že tomu chybí právní náležitosti. To už se v minulosti stalo,“ říká. S Fučíkovou upozorňují na praxi ve Francii, kde se na zájmy obcí hledí daleko více. „Někde mají obce i právo veta. U nás rozhoduje jen vláda,“ stěžuje si Fučíková.
Pro starostu je zásadní, aby proces výběru finální lokality měl všechny náležitosti a opíral se o jasná data, protože jinak nezbývá nic jiného než vytrvat v odporu. „Když z jedné strany nemáme kompletní informace, tak je nejjednodušší říct: Díky, já to nechci. Chci, abychom se mohli našim dětem i další generaci podívat do očí. Protože to oni budou úložiště dostavovat. Podobě jako my jsme zdědili tu Pandořinu skříňku, když se naši otcové a dědové rozhodli zažehnout jadernou energii,“ shrnuje svůj postoj starosta Dvořák.
SÚRAO kritiku odmítá a její mluvčí vyjmenovává všechny komunikační aktivity, které směruje na obce. Od zveřejňování technických zpráv na webu přes akce pro veřejnost, pocitové mapy, komunikaci prvních výsledků hydromonitoringu až po sociální sítě. Důležitá je podle ní i možnost účasti v lokálních pracovních skupinách. „Pokud obcím jakékoliv podklady chybějí, mohou se na nás bez problémů obrátit. Neposkytujeme pouze informace, které se týkají třetích stran,“ uvádí Bílá.
Tento článek vznikl díky podpoře Journalismfund Europe
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
