Úložiště jaderného odpadu budou možná v Česku dvě, obávají se obce. Výstavba mezitím nabírá zpoždění

Česko sází na jadernou energetiku. Co bude dělat s radioaktivním odpadem, ale zatím neví. Přitom ho bude patrně více, než se plánovalo, a to kvůli prodloužené životnosti Jaderné elektrárny Dukovany. Jedna lokalita ze současných čtyř finalistů pro jaderné úložiště nemusí stačit, zaznívá čím dál tím častěji.

Kam uložit vyhořelé jaderné palivo, Česko řeší už několik let. Počet vytipovaných lokalit se postupně snižoval až na současné čtyři nedobrovolné finalisty – Březový potok v Plzeňském kraji, Horka a Hrádek na Vysočině a jihočeský Janoch. Stát měl původně vybrat finální a záložní lokalitu v roce 2025, teď to vypadá spíše na rok 2030.

Tento týden začal první geologický průzkum v Janochu u Temelína. Vrty do hloubky 30 a 100 metrů se zaměřují na vodu.

Úložiště má být hotové podle pravidel taxonomie EU pro udržitelné financování jádra v roce 2050, což zohledňuje i Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v České republice, která právě prochází hodnocením vlivů na životní prostředí (SEA).

Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) vnímá termíny 2030 a 2050 jako závazné. „V současné době již na všech lokalitách probíhá hydrogeologický monitoring, podrobné geologické mapování, připravují se geofyzikální práce a pokračuje rozsáhlé vyhodnocování existujících geologických dat,“ sdělila mluvčí SÚRAO Martina Bílá.

Co se píše v dokumentu SÚRAO

Polostátní energetická skupina ČEZ letos v dubnu oznámila, že životnost Jaderné elektrárny Dukovany prodlouží na osmdesát let. Zároveň plánuje v budoucnu stavět malé modulární reaktory, až to technologie umožní, takže odpadu nejspíš bude mnohem víc, než se počítalo.

Projekt trvalého úložiště jaderného odpadu má být financován z takzvaného jaderného účtu, na který přispívají původci radioaktivního odpadu v Česku. „Jsou tam dva posuny. Koncepce obsahuje nový harmonogram, podle kterého dojde ke zkrácení termínu od výběru po stavbu na polovinu,“ tvrdí energetický expert Edvard Sequens ze spolku Calla – Sdružení na záchranu přírody.

„Druhá věc je kapacita. Přišli s tím, že Dukovany pojednou 80 let, navyšuje se tak množství očekávaného odpadu, a tedy rozloha úložiště. Otázka je, zda budou mít ve všech lokalitách takovou rezervu. Budeme asi tlačeni do dvou úložišť,“ obává se Sequens.

Že se touto myšlenkou SÚRAO, která má projekt na starosti, ve svých podkladech už zabývala, vyplývá z jejího dva roky starého dokumentu ke statutu hlubinného úložiště. Uvádí se v něm, že přeprojektovat hlubinné úložiště na vyšší množství odpadu by bylo velmi obtížné.

„Pokud tedy dojde k výraznému navýšení uvažovaného množství ukládaného vyhořelého jaderného odpadu a radioaktivního odpadu mezi lety 2025 a 2050, bude nutné zahájit přípravy na dalším HÚ (hlubinném úložišti, pozn. aut.) a stanovit novou lokalitu pro HÚ II,“ píše se v dokumentu SÚRAO, který mají Ekonews k dispozici. Jeho autoři tím odůvodňují, proč by měl stát „držet“ záložní lokalitu co nejdéle.

„Vaši informaci o dvou úložištích nemůžeme v žádném případě potvrdit, nic takového nám není známo,“ odpověděla na přímý dotaz Ekonews Bílá ze SÚRAO.

Podle Davida Hluštíka z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu předpokládá stávající plán jedno hlubinné úložiště, jehož kapacita se bude průběžně přizpůsobovat budoucím potřebám. „Druhá lokalita je vedena pouze jako záložní varianta do doby definitivního rozhodnutí,“ tvrdí Hluštík.

Obce si stěžují, že stát nekomunikuje

Veškerý dosavadní vývoj znepokojuje obce sdružené v Platformě proti úložišti, jehož členem je i Spolek Calla – Sdružení pro záchranu prostředí. Aktuálně zastupuje zájmy 58 členů, z toho čtyřicítky měst a obcí a osmnácti spolků. Jejím cílem je posadit změnu v přístupu státu k nakládání s jaderným odpadem, který se nebude omezovat jen na hlubinné úložiště.

„Lze uvažovat o dlouhodobém skladování do doby nalezení přijatelného řešení (koncept předávaného správcovství), realizaci společného mezinárodního úložiště v zahraničí, případně také využití přepracovaného vyhořelého paliva v rychlých reaktorech a uložení pouze zbytků z tohoto procesu,“ píše se na webu platformy. „Problém je, že my jsme tady od devadesátek vsadili na jeden přístup. Jakmile to tam jednou zavezou, nikdo už to vytahovat nebude,“ je přesvědčen Sequens.

Platforma také prosazuje, aby rozhodnutí o výběru lokality pro případné ukládání bylo podmíněno předchozím souhlasem dotčených obcí. Obce si dlouhodobě stěžují na nedostatečnou komunikaci státu ze strany ministerstva průmyslu a obchodu i ze strany SÚRAO. Bojí se rovněž toho, že kvůli novým termínům bude tendence věci uspěchat a vynechat nebo odbýt některé důležité kroky.

Problém s průzkumnými vrty

Příkladem jsou průzkumné geologické vrty, které už měly probíhat. SÚRAO musela zkraje roku zrušit tendr na zhotovitele, protože jediná podaná nabídka byla příliš drahá. Následně se správa úložišť rozhodla zakázky rozporcovat.

Naplánováno je celkem sedm vrtů pro každou lokalitu – jeden do hloubky 1200 metrů, dva do 600 metrů a čtyři do zhruba 300 metrů. SÚRAO teď začíná vybírat dodavatele pro vrty do 600 metrů.

„Vše se zase termínově posouvá. A i když to teď rozkouskovali, levnější to nebude. Ty částky se nasčítají, a hlavně se to ještě více natáhne v čase, když na každý vrt bude jedno výběrko,“ myslí si Sequens. A pochybuje, že se bude o finální lokalitě rozhodovat po komplexním vyhodnocení všech dat. „Obáváme se, že budou rozhodovat na základě neuzavřených dat,“ říká.

Bílá připouští, že příprava hlubokých geologických vrtů se oproti původním předpokladům zpozdila. „Stalo se tak zejména v souvislosti s povolovacími procesy a následně i velmi vysokými cenami nabídek v rámci veřejných zakázek. To ale neznamená, že se zastavil celý program nebo že dnes práce stojí,“ tvrdí Bílá. SÚRAO prý nadále počítá se všemi druhy vrtů, ale v postupných etapách.

Zdůrazňuje, že výběr lokality není založen pouze na jednom typu průzkumu nebo na samotných vrtech. Má jít o kombinaci dlouhodobého hodnocení bezpečnosti, geologických, hydrogeologických a geomechanických dat, výsledků modelování i porovnání lokalit podle předem definované metodiky. „Vrty jsou velmi důležitou součástí programu, ale nejsou jediným zdrojem informací,“ ujišťuje Bílá.

Je to politické rozhodnutí

Matěj Machek působí jako vědecký pracovník na Geofyzikálním ústavu AV ČR a je v Poradním panelu expertů SÚRAO, což je nezávislá skupina odborníků. Ohledně správy úložišť říká, že by měla být co nejtransparentnější, a to i ve vztahu ke geologickým pracím.

„Nejistot je v geologii mnoho, tomu se nedá vyhnout. A mělo by se to takto transparentně prezentovat, že nejistota tam vždycky bude. Pod zem je každopádně potřeba se podívat. Hornina musí být vybrána tak, aby v nejhorším scénáři zvládla i havárii obalového souboru,“ upozorňuje Machek.

Úložiště přitom vnímá jako určitou rezignaci. Vadí mu podobně jako dalším kritikům, že se neuvažuje o alternativách. „Čekal bych, že koncepce bude obsahovat i rozbor a posouzení dalších přístupů. Takto jde o politické rozhodnutí. Ze strany SÚRAO nemám pocit velkého sebevědomí vůči politické reprezentaci,“ říká.

Obce se kvůli odmítnutí geologických vrtů obrátily i na soudy. Aktuálně po zamítnutí žalob na ministerstvo životního prostředí, které práce povolilo, podávají kasační stížnost na Nejvyšší správní soud.

„Stát už řadu let rozhoduje o budoucnosti našich obcí bez nás. Vlády měly v minulosti možnost tuto nespravedlnost napravit, ale místo posílení práv obcí nezajistily ani základní zákonné záruky, natož skutečný dialog. Správa úložišť radioaktivních odpadů zahajuje geologické práce, přestože obce nemají reálnou možnost hájit vodu, krajinu ani vlastnická práva svých obyvatel,“ napsala platforma v tiskové zprávě letos v dubnu.

Původně obce vkládaly naděje do zákona o úložišti, který jim měl dát určité pravomoci. S výsledkem ale spokojeny nejsou, poslední slovo má stále vláda. „Roky se ten zákon chystal, přes veškeré návrhy a sliby jde jen o kosmetické změny,“ říká Sequens. „Jeden ministr jako druhý, nechtějí o tom mluvit. Doslova to od sebe odhrnují,“ dodává.

Náklady budou minimálně 130 miliard

Vybudování hlubinného úložiště jaderného odpadu včetně jeho stoletého provozu má podle dosavadních výpočtů SÚRAO přijít na 130 miliard korun. Bude to ale spíš víc. Na základě dat z roku 2017 spočítali experti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze výdaje spojené s hlubinným úložištěm na téměř sto miliard za dnešních podmínek a na 152 miliard, pokud vzniknou nové jaderné zdroje. Vyšší suma počítá s tím, že přibydou dva jaderné bloky.

Platforma proti hlubinnému úložišti, která vychází z aktualizace vládní koncepce a bere v úvahu nové bloky i zrychlení harmonogramu, odhaduje náklady na 270 miliard korun. K 31. prosinci loňského roku bylo na jaderném účtu 46,34 miliardy korun. Z něho se financuje nejen příprava úložiště, ale také provoz těch stávajících na povrchu nebo příspěvky dotčeným obcím. Podle atomového zákona odváděl ČEZ jakožto provozovatel jaderných elektráren původně za každou vyrobenou megawatthodinu jaderné energie 55 korun. Od ledna tohoto roku se odvod zvýšil na 88 korun za megawatthodinu.

„Pokud by hrozil nedostatek prostředků, stát může upravit odvody původců odpadu na jaderný účet. Na vybudování základní infrastruktury hlubinného úložiště je již dnes z velké části naspořeno a prostředky na účtu dále přibývají,“ prohlašuje Hluštík z ministerstva průmyslu a obchodu.

Šest milionů ročně obavy nemírní

Obec, na jejímž katastrálním území je stanoveno chráněné území pro úložiště, má nárok na jednorázových 60 milionů korun. Roční platba pak začíná na 850 tisících korun, k sumě se připočítává ještě rozloha konkrétního průzkumného či chráněného území v dané lokalitě. Peníze tak v průzkumné fázi dostanou i obce, kde nakonec úložiště nebude.

Po dobu provozování úložiště ve vybrané lokalitě se počítá s částkou k šesti milionům ročně, plus výplatou za objem uloženého paliva. Obavy starostů to však nemírní. Bojí se strmého nárůstu populace, problémů s vodními zdroji či s nedostatečnými školními kapacitami nebo zvýšení kriminality, když do oblasti přijde velké množství manuálních pracovníků.

„Je dobré, že se obce pořád ještě snaží vystupovat jednotně. To je důležité, protože snaha SÚRAO pořádat lokální pracovní skupiny a tříštit úsilí obcí tam je,“ tvrdí Machek.

Tento článek vznikl díky podpoře Journalismfund Europe.