Záplavy, vedra a silný vítr patří mezi hlavní klimatická rizika, na která energetická skupina ČEZ musí být připravena. Téměř všechna zařízení mají životnost 20, 25, 30 let, takže pro nás jsou hlavními horizonty roky 2040 a 2050, uvádí ESG expert energetické skupiny Dušan Vácha.
Na klimatická rizika se energetická skupina ČEZ chystá tím, že nespoléhá na jeden způsob výroby elektřiny. „Na každé lokalitě už není jen jedna technologie, ale téměř vždy to je kombinace spalovacích zdrojů – v současné době na uhlí, zemní plyn, na biomasu. Pokud se objeví problém u jednoho zařízení, nahrazuje ho kontinuálně druhé,“ popisuje expert Skupiny ČEZ.
Ve vašem ESG reportu podrobně popisujete klimatická rizika, jako je sucho, vedra, extrémní srážky, vítr. Které z nich považujete za největší?
Z našeho pohledu je jedno z největších rizik spojené se záplavami, což se částečně týká změny klimatu. Predikce je, že tento efekt bude narůstat. Nicméně v Česku i z relativně nedávné minulosti máme zkušenosti s povodněmi, takže zrovna riziko povodní je zde relativně dobře prozkoumáno. Máme povodňové mapy, víme, které oblasti budou zaplaveny, pokud přijde desetiletá, stoletá, nebo pětisetletá voda. Součásti Skupiny ČEZ se snaží tomuto riziku přizpůsobit – ať už aktivně, že se budují mimo záplavové zóny, nebo s tím počítáme, pokud se infrastruktura musí nacházet v ohrožené oblasti. Nicméně všechna klimatická rizika jsou problematická kvůli tomu, že se připravujete na to, co víte, ale nepřipravíte se na to, o čem nevíte.
Například u přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně byl poškozen jeden ze stožárů, který přivádí, nebo odvádí výkon. Je přitom velmi obtížné se na takovou situaci připravit. Není možné mít dvě přívodní linky ke zdroji, ať už z důvodů ekonomických, nebo ochrany přírody. V případě poruchy je proto hlavní co nejrychleji zajistit obnovu provozu daného zařízení, aby mohlo zase kontinuálně poskytovat služby, které jsou s ním spojené.
Můžete zmínit konkrétní opatření, která musel ČEZ na elektrárnách udělat kvůli adaptaci na klimatická rizika?
Probíhá třeba diverzifikace zdrojů. V každé lokalitě už není jedna technologie, ale téměř vždy to je kombinace spalovacích zdrojů – v současné době na uhlí, zemní plyn, na biomasu. Pokud se vyskytne problém u jednoho zařízení, nahradí ho kontinuálně druhé. Nemusí to být nutně spojené se změnou klimatu, ale i na nových lokalitách v Dětmarovicích se počítá s takovou kombinací. Bude tam plynový kotel, budou tam kogenerace a bude tam biomasová kotelna, aby zařízení za sebe byla schopná zaskočit.
Vydávali jste report letos na jaře, pak přišlo několik vln veder, během nichž se musely odstavovat jaderné elektrárny po Evropě kvůli nedostatku vody. V Česku tohle nehrozilo?
U nás to zatím nenastalo. Všechny české jaderné i plynové elektrárny využívají chladicí věže, takže spotřeba vody je tam nižší. Na druhou stranu Francouzi sice museli odstavovat elektrárny, ale už nemáme informaci o tom, že by měli nedostatek elektřiny. Tudíž je to jenom ekonomické rozhodnutí, zda vyrábět, nebo nevyrábět, tedy dovážet, nebo nedovážet. Do budoucna to ale možná bude mnohem větší problém, protože řada dopadů se predikovat nedá.
Elektrárny v zahraničí byly odstavovány nejenom kvůli nedostatku vody, ale třeba jedné elektrárně se ucpalo přívodní potrubí kvůli tomu, že se tam přemnožily medúzy. Před pár týdny zase proběhla informace, že museli odstavit jedinou elektrárnu v Jižní Africe, protože přívodní potrubí ucpaly mrtvé ryby, které napadl nějaký virus. Jestli se přemnožil kvůli teplé vodě podpořené změnou klimatu, nebo kvůli něčemu jinému, to nevíme, nicméně existuje spousta rizik, na která se připravit dost dobře nejde. Proto říkám, že větší problém je s tím, co nevíme, než s tím, co tušíme a jsme schopni se na to připravit.
Na jak dlouho dopředu se připravujete na klimatická rizika?
V případě ČEZ byla prvotním impulzem legislativa, splnění podmínek taxonomie EU. Logické kritérium je, že klimatická rizika by měla být hodnocena v řádu životnosti daného zařízení. Téměř všechna zařízení mají životnost 20, 25, 30 let, takže pro nás jsou hlavními horizonty roky 2040 a 2050. Rok 2040 je relativně blízko a klimatické modely nedávají až tak rozdílné výsledky, v roce 2050 ale už ano. Proto v roce 2040 používáme jeden scénář vývoje a pro rok 2050 používáme variantně dva scénáře.
Asi je upravujete dle toho, jak se situace postupně mění…
Počítáme s tím, že jakmile se upraví klimatické scénáře, budeme muset aktualizovat své hodnocení klimatických rizik pro všechny zdroje.
Více si můžete poslechnout v podcastu Ekonews.
Partnerem tohoto článku je společnost ČEZ.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
