Zemědělství
Jak hospodařit s půdou, aby na ní mohly pěstovat plodiny i budoucí generace? Co dělat, abychom byli schopni zadržovat vodu v krajině? Proč farmáři zkoušejí regenerativní zemědělství? Na tyto otázky se Ekonews snaží najít odpověď.
Jak hospodařit s půdou, aby na ní mohly pěstovat plodiny i budoucí generace? Co dělat, abychom byli schopni zadržovat vodu v krajině? Proč farmáři zkoušejí regenerativní zemědělství? Na tyto otázky se Ekonews snaží najít odpověď.
Dlouhodobé používání biouhlu či biocharu na zemědělských pozemcích zvyšuje výnosy, odhalila analýza více než čtyř stovek studií. Emise spojené s farmařením naopak snižuje.
Případ rodinné bezové Farmy Křížov nedávno upozornil na to, že zákony upřednostňují konvenční zemědělce před ekologickými. Ti ekologičtí totiž nemohou používat všechny své pozemky pro produkci a musí vytvářet ochranné pásy, konvenční ne.
Ve středočeských Milošovicích na Kutnohorsku stojí Farma Cihlář, kde se selská tradice snoubí s regenerativními postupy. Rodinný podnik se snaží rozvíjet poctivé zemědělství a vyrábí mléčné produkty s respektem k přírodě i zvířatům.
„Stejně jako neexistuje legislativa na využití šedých vod, tak neexistuje legislativa na využití odtoků z čistíren. V Itálii nebo Španělsku, kde je problém s vodou, se ale voda z čistíren efektivně využívá pro závlahy,“ uvádí Libor Novák.
Desítky tisíc lidí v okolí francouzské obce Buschwiller nesmějí pít zamořenou vodu. Zdrojem kontaminace je blízké letiště, kde se dekády používaly hasicí pěny s obsahem takzvaných věčných chemikálií. Zákaz je ojedinělý, ale tyto látky se vyskytují po celé Evropě včetně Česka.
Na Farmě Markových na Znojemsku se pěstuje na dvacet druhů různých plodin. Vedle tradičních obilovin se jedná o olejniny, jako je mák modrý, len olejný a další. Za studena lisují na devět druhů olejů z vlastních semen a poslední tři roky hospodaří na celé výměře regenerativně.
Jedenáct procent z 252 léků, které jsou pro lidstvo podle Světové zdravotnické organizace základní, je výhradně rostlinného původu. To znamená, že bez přírodních zdrojů by o ně lidstvo přišlo. Vyrobit je totiž neumí.
Karel Makoň jezdí za labutěmi, které spolkly rybářský vlasec, za čapími mláďaty zamotanými v igelitu, za dravci a vysokou zvěří sraženými na silnicích. V sezóně mu telefon zvoní po třech minutách. Už 33 let totiž vede Záchrannou stanici živočichů Plzeň.
Na obnovu přírody je každoročně potřeba zhruba 65 miliard eur. Jedním ze způsobů, jak je zajistit, se mohou stát přírodní kredity připravované v Evropské unii. Jak ale ocenit přírodu?
„Když teď řešíme protipovodňovou ochranu ve městech, tak víme, že není ideální nechat vodu co nejrychleji odtéct. Musíme ji zadržet už někde nad městem,“ říká Jana Kalibová z České zemědělské univerzity.