Finové jako první na světě letos hodlají spustit provoz hlubinného úložiště radioaktivního odpadu. V Onkalu se inspiruje i Správa úložišť radioaktivních odpadů, která v tuzemsku hledá vhodnou lokalitu, kam s vyhořelým jaderným palivem.
Úzký pruh asfaltu se vine mezi políčky farmářů až na obzor, kde se jasně modrá obloha setkává s korunami stromů. Po obou stranách cesty jsou tu a tam rozeseté upravené rodinné domy, přímo u silnice pak září žlutá dřevěná budova školy. Vítejte v Eurajoki, útulném pobřežním městečku u Botnického zálivu v západním Finsku, kde žije necelých devět tisíc lidí.
Není lehké si představit, že pouhých deset kilometrů od této idylické krajiny vyrostl jeden z nejambicióznějších a nejsložitějších inženýrských projektů naší doby. Hluboko pod zemí tam nyní finišují přípravy na otevření prvního úložiště na světě určeného k definitivnímu uložení vyhořelého jaderného paliva.
Společnost Posiva Oy, která je za projekt Onkalo zodpovědná, v současnosti čeká na povolení k provozu od finské vlády. První dávka radioaktivního odpadu by mohla putovat pod zem ještě letos. Finsko se tak stane první zemí na světě, která natrvalo uloží vyhořelé jaderné palivo.
Výzkum trval třicet let
Projekt Onkalo (což ve finštině znamená „jeskyně“ nebo „dutina“) běží od osmdesátých let 20. století jako dlouhodobé řešení pro bezpečné ukládání vyhořelého jaderného paliva. Výzkum vyústil ve vybudování podzemního komplexu v pevném žulovém podloží v hloubce přibližně 450 metrů.
Úložiště se nachází na ostrově Olkiluoto, jenom kousek od stejnojmenné jaderné elektrárny. Zařízení bude přijímat radioaktivní odpad z obou jaderných elektráren v zemi – Olkiluoto a Loviisa, která se nachází v jižním Finsku.
„Tento projekt je technologicky neuvěřitelně složitý a naprosto bezprecedentní,“ říká během prohlídky podzemního komplexu Tuomas Pere, geolog ve společnosti Posiva. „Jen na schvalování a výzkum jsme potřebovali více než třicet let,“ zdůrazňuje.
Výstavba první fáze trvala přes deset let. Letos v květnu vstoupil projekt do závěrečné fáze: nadzemní budovy kryjící úložiště prošla závěrečnými testy a bylo dokončeno prvních pět podzemních tunelů pro ukládání odpadu. Dalších více než 100 tunelů společnost Posiva hodlá budovat postupně a za standardního provozu úložiště.
Výstavba první fáze stála přibližně jednu miliardu eur, v přepočtu asi 24 miliard korun. Společnost Posiva odhaduje celkový rozpočet na životní cyklus Onkala na 5 až 5,5 miliardy eur.
Výhradně pro domácí potřeby
Projekt financují vlastníci Posivy a zároveň provozovatelé dvou finských jaderných elektráren – společnost Teollisuuden Voima (TVO, provozuje Olkiluoto) a státní energetická firma Fortum (provozuje Loviisu). Mohou si půjčit peníze od finského Státního fondu pro nakládání s jaderným odpadem, který stejně jako jeho česká obdoba získává peníze od provozovatelů jaderných elektráren.
Onkalo není komerčním projektem. Finské právo zakazuje vývoz a dovoz vyhořelého jaderného paliva, takže komplex byl postaven výhradně pro domácí potřeby země. „Je to naše odpovědnost,“ komentuje Philippe Bordarier, generální ředitel TVO.
Společnost Posiva nicméně předpokládá, že může vydělávat peníze prodejem technologií. Momentálně spolupracuje s více než dvaceti společnostmi po celém světě, mezi něž patří i česká Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). „SÚRAO mělo zhruba desetiletý projekt se společností Posiva Solutions, který skončil v loňském roce,“ uvádí mluvčí správy Martina Bílá.
„Dále máme s Posiva Solutions uzavřenou smlouvu o účasti v odborných workshopech. Poslední workshop je plánován na začátek příštího roku a přináší nám konkrétní vstupy pro projekt hlubinného úložiště v Česku,“ vysvětluje Bílá.
Před vodou chrání bentonit
První trvalé úložiště má fungovat následujícím způsobem. Ochlazené vyhořelé jaderné palivo se bude přepravovat z dočasných úložišť jaderných elektráren do Onkala ve speciálních ocelových kontejnerech. Palivové články budou během nakládky a přepravy ponořeny uvnitř kontejnerů ve vodě.
Jakmile palivo dorazí do nadzemního komplexu Onkala, automatizovaná zařízení přemístí palivové články do tlustostěnných měděných kontejnerů. A pak je pomalu spustí pod zem do hloubky okolo 430 metrů, kde specializované nakladače zasunou kontejnery do úložných šachet.
Délka každého tunelu je asi 350 metrů a každý má v podlaze vyvrtanou několik svislých šachet hlubokých osm metrů. Do nich se spustí kontejnery s vyhořelým palivem.
Odborníci společnosti Posiva upozorňují, že šachty se nacházejí od sebe v bezpečné vzdálenosti. V závislosti na typu paliva lze do jednoho tunelu umístit 30 až 40 kontejnerů.
Úložiště je vybudováno v monolitickém žulovém podloží. Podle společnosti Posiva má výběr lokality bez tektonických zlomů zajistit, že do odpadu nepronikne podzemní voda a že úložiště odolá tlakům budoucích dob ledových a pohybům zemské kůry.
Jako další technická izolace slouží bentonit – jde o speciální druh jílu, kterým se vykládá každá šachta. Při kontaktu s podzemní vlhkostí tento materiál nabobtná a stane se zcela monolitickým, čímž vytvoří hermetické těsnění, které zabrání dalšímu pronikání vody ke kontejnerům s jaderným palivem.
„Jakmile se všechny šachty v tunelu zaplní, tunel zasypeme směsí bentonitu a drceného skalního podloží a východy utěsníme masivními betonovými zátkami,“ vysvětluje Tuomas Pere.
Úložiště Onkalo bude přijímat vyhořelé palivo příštích 100 let – přesně tak dlouho mají být finské jaderné elektrárny v provozu. Až se do něj spustí poslední kontejner, celý komplex se neprodyšně utěsní a zakonzervuje. Podle výpočtů společnosti Posiva zůstane odpad v tomto stavu bezpečný po dobu nejméně 100 tisíc let. Očekává se, že v průběhu času radioaktivita paliva poklesne na úroveň srovnatelnou s přirozeně se vyskytujícím uranem.
Jak probíhalo modelování havárií
Posiva tvrdí, že místo pro úložiště bylo vybráno velmi pečlivě na základě analýzy více než stovky možností. Hlavními kritérii byla nízká hustota osídlení, blízkost provozovaných jaderných elektráren a stabilita horninového podloží. Žula pod Eurajoki je považována za jednu z nejstarších a nejstabilnějších na planetě, její stáří vědci odhadují na téměř 1,8 miliardy let.
Největší výzvou při byla podzemní voda. Podobný projekt ve švédském Forsmarku v minulosti nabral zpoždění, protože se vědci obávali, že by vlhkost mohla poškodit měděné kontejnery. Manažer komunikace společnosti Posiva Pasi Tuohimaa uvádí, že společnost toto riziko zohlednila zavedením vícevrstvého ochranného systému.
Kromě toho mají tunely mírný sklon, aby případná podzemní voda pronikající dovnitř odtékala ze šachet do speciálních sběrných nádrží, odkud se bude čerpat na povrch a monitorovat.
Aby firma otestovala chování systému v případě mimořádných událostí, vytvořila různé scénáře a výsledky zveřejnila na svých webových stránkách. Posiva konkrétně analyzovala pravděpodobnost zemětřesení pod úložištěm, korozi kontejnerů a tlak způsobený ledovými dobami. Výpočty naznačily, že ochranné kapsle by za těchto okolností zatížení vydržely.
Odborníci dokonce vypracovali nejhorší možný scénář, ve kterém se všechna rizika vyskytla najednou. Vadný kontejner, vymytí bentonitu a zemětřesení vedou k prasknutí kapsle, což způsobí, že palivo začne prosakovat na povrch prostřednictvím podzemní vody.
Výsledky ukázaly, že i při této kombinaci faktorů by přirozená hustota žuly zabránila šíření radiace. Počítačové modelování nejhoršího scénáře úniku ukázalo, že roční dávka radiace na povrchu by nepřesáhla 0,0001 milisievertu. To je méně než dávka, kterou cestující obdrží během jednoho mezikontinentálního letu.
Finské tajemství důvěry
Obyvatelé Eurajoki se vyhořelého paliva nebojí. V roce 2000 schválila městská rada umístění úložiště poměrem dvaceti hlasů pro a sedmi proti. Podle finské legislativy přitom místní komunita měla fakticky právo veta – parlament nemohl projekt prosadit bez jejího souhlasu.
Tato podpora pramení ze skutečnosti, že spousta obyvatel Eurajoki pracuje v jaderné elektrárně Olkiluoto a má povědomí o tom, jak jaderná zařízení fungují. Mezi další faktory patřila vysoká úroveň důvěry veřejnosti v rozhodnutí vlády a důraz na environmentální hodnoty ve společnosti.
Posiva tvrdí, že k bezproblémovému vnímání projektu významně přispěla otevřenost při komunikaci s veřejností. Během fáze plánování firma uspořádala četné konzultace s veřejností a nezávislými odborníky, což ostatně i vyžaduje zákon.
„Jsme zcela otevření v komunikaci. Možná jsme nejotevřenějším ze všech ‚uzavřených‘ projektů na světě,“ prohlašuje Pasi Tuohimaa.
Onkalo dnes pravidelně přitahuje vědce, politiky, novináře a turisty z celého světa. Podle společnosti Posiva navštíví informační centrum zařízení každoročně asi 20 tisíc lidí.
Přibližně 40 procent elektřiny ve Finsku vyrábějí zmíněné dvě tamní jaderné elektrárny. Strategický význam jádra v zemi přitom roste – zejména na pozadí evropských energetických krizí a války na Ukrajině. Parlamentní diskuse stále více zdůrazňují roli jaderných elektráren jako spolehlivého zdroje stabilní a nezávislé elektřiny.
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že důvěra veřejnosti v jadernou energii ve Finsku patří k nejvyšším v Evropské unii. „My Finové jsme velmi praktičtí lidé,“ komentuje Pasi Tuohimaa. „Jsme si dobře vědomi všech rizik energetické závislosti, a proto podporujeme komplexní, ale spolehlivá řešení, která nám poskytují stabilitu,“ říká.
Tento článek vznikl díky podpoře Journalismfund Europe.
Svitlana Yeharmina
Svitlana pochází z Ukrajiny a má více než dvacetileté zkušenosti v oblasti celostátních tištěných i online médií. Od začátku ruské invaze působí ve finských Helsinkách, kde pracuje jako nezávislá novinářka a publikuje v tamních médiích.
