Děti nepotřebují dokonalé vzory. Potřebují dospělé, kteří umějí zůstat laskaví i ve chvílích, kdy vztah není jednoduchý

Každý rok odcházejí z dětských domovů stovky mladých lidí a vstupují do samostatného života. Řadě z nich chybí zázemí rodiny a blízkých, kteří by je touto náročnou životní změnou provedli. Proto vznikl program NABLÍZKU Nadace Komerční banky, který síť chybějících vztahů pomáhá vytvářet.

Nadace Komerční banky spustila program NABLÍZKU na přelomu loňského a letošního roku a od té doby pomohl již desítkám dětí a mladým dospělým. Jeho dlouhodobým cílem je, aby co nejvíce dětí vyrůstajících mimo vlastní rodinu mělo v životě blízkého člověka, jemuž mohou důvěřovat.

„Mladí lidé z biologických rodin odcházejí v průměru ve 24 letech, ale z dětských domovů a výchovných ústavů již v osmnácti či devatenácti. Musí řešit řadu praktických i životních rozhodnutí a zároveň nést plnou odpovědnost za svůj život, díky program NABLÍZKU na to nemusí být tito mladí lidé sami a jejich vstup do dospělosti může být o mnoho hladší“ vysvětluje v rozhovoru Kristýna Jelínková, manažerka Nadace Komerční banky.

Jak vznikl nápad založit program NABLÍZKU?

Každé dítě potřebuje alespoň jednoho dospělého člověka, kterému může věřit. Každý rok odchází z dětských domovů přibližně 400 mladých lidí a řada z nich vstupuje do samostatného života bez podpůrné sítě, kterou většina z nás považuje za samozřejmost. Chybějí jim stabilní vztahy, pozitivní vzory a někdo blízký, kdo jim pomůže zvládnout první kroky v dospělosti, ať už jde o bydlení, práci, finance nebo běžné každodenní situace.

Právě z této myšlenky program NABLÍZKU vychází. Program jsme vytvořili proto, abychom na tento problém upozornili a současně nabídli konkrétní řešení. Prostřednictvím hostitelů, patronů a dobrovolníků propojujeme děti a mladé lidi s dospělými, kteří jim věnují svůj čas, zájem a podporu.

Jak jednotlivé varianty fungují?

V rámci programu jsou tři cesty pomoci, jak navázat vztahy, a to skrze hostitelskou péči, patronství, nebo pomoc přímo v dětském domově. Hostitelská péče umožňuje dětem pravidelně trávit čas v rodině a poznávat běžný život. Hostitel může být jednotlivec, pár i rodina. Patronství propojuje dospívající s dobrovolníkem, který se stává jejich dlouhodobým průvodcem a oporou při vstupu do samostatného života. Třetí možností je dobrovolnictví přímo v dětských domovech, kde dobrovolníci dětem věnují svůj čas, pomáhají s učením nebo s nimi podnikají volnočasové aktivity. Všechny tři formy spojuje důraz na bezpečný, důvěryhodný a dlouhodobý vztah, který může zásadně ovlivnit budoucnost dítěte.

Spolupracujete na těchto formách podpory s odbornými neziskovými organizacemi?

Ano, do programu se lidé zapojují prostřednictvím tří odborných neziskových organizací a každá se specializuje na jinou oblast podpory.

Můžete nám je blíže představit?

Centrum hostitelské péče připravuje a provází hostitele, Liga otevřených mužů má program Patron zaměřený na podporu mladých lidí při osamostatňování a organizace Dobré víly dětem organizuje volnočasové aktivity, tábory a vytváří komunitu dobrovolníků docházejících za dětmi do dětských domovů. Každá z těchto forem řeší jinou potřebu dítěte. Dohromady ale vytvářejí síť vztahů a podpory, která mladým lidem pomáhá získat větší jistotu, důvěru i lepší start do dospělého života.

Jakou podporu děti v dětských domovech běžně mají a co jim naopak často chybí?

Dětské domovy a další zařízení odvádějí velmi důležitou práci a děti tam mají podporu vychovatelů i dalších odborníků. Vychovatelé pečují o šest až osm dětí současně, jejich role je zároveň osobní, ale i profesní a institucionální. Nemají kapacity být každému dítěti dlouhodobým osobním průvodcem a provázet ho i poté, co zařízení opustí. Právě proto je důležité, aby děti měly možnost navázat vztah s někým zvenčí, kdo do jejich života vstupuje dobrovolně, osobně a dlouhodobě.

Dobrovolníci tedy s dětmi navazují dlouhodobé individuální osobní vztahy?

Ano. Síla patronů, hostitelů i dobrovolníků spočívá v tom, že nejsou terapeuty, sociálními pracovníky ani vychovateli. Jsou to lidé, kteří se vědomě rozhodli věnovat dětem svůj čas, zájem a pozornost.

Stačí mít chuť pomáhat, nebo je potřeba něco víc? Co když si dobrovolník nebude vědět rady?

Dobrovolníci procházejí přípravou, mají k dispozici odborné vzdělávání, supervizi i průběžnou podporu a mohou s odborníky konzultovat situace, které ve vztahu nastanou.

Jakými úskalími si mladí dospělí procházejí?

Vstup do samostatného života je náročný pro každého mladého člověka. Většina z nás se může opřít o rodiče nebo blízké, kteří poradí s hledáním bydlení, první prací, hospodařením s penězi nebo pomohou ve chvíli, kdy se něco nepovede. Mladí lidé odcházející z dětských domovů takovou síť často nemají. Mladí lidé z biologických rodin odcházejí v průměru ve 24 letech, ale z dětských domovů a výchovných ústavů již v 18 či 19 letech. Najednou musí sami řešit řadu praktických i životních rozhodnutí a zároveň nést plnou odpovědnost za svůj život.

V čem nejčastěji potřebují podporu při opouštění dětského domova?

Mezi nejčastější úskalí patří hledání stabilního bydlení, první zaměstnání, dokončení vzdělání, hospodaření s penězi, riziko zadlužení, ale také osamělost a nejistota v náročných situacích. Někteří mladí lidé odcházejí z dětského domova hned po dosažení plnoletosti, často s vidinou větší svobody, přestože by mohli v zařízení zůstat déle a například dokončit studium. Právě proto jsou dlouhodobé vztahy s patrony, hostiteli nebo dobrovolníky tak důležité. Neřeší problémy za děti, ale pomáhají jim zorientovat se, sdílejí zkušenosti a dávají jim jistotu, že na důležitá rozhodnutí nejsou samy.

Kolik lidí se do programu zatím zapojilo a máte za dosavadní běh programu konkrétní výsledky?

Zájem o program průběžně roste, stejně jako roste zájem o služby organizací, které jsou do programu NABLÍZKU zapojeny. Jen do programu Patron se za první pololetí letošního roku přihlásilo 82 potenciálních dobrovolníků a vzniklo dvanáct nových patronských dvojic. Dalších dvanáct propojení dospělých s dětmi vzniklo v oblasti hostitelské péče, ale také 6 seminářů a 134 konzultací pro 62 zájemců o hostitelskou péči.

Dobré víly dětem pravidelně navštěvují více než 100 dětí a další děti z osmnácti dětských domovů zapojují do svých zájmových aktivit a organizovaných pobytů.Celkem v tomto období Dobré víly uskutečnily 255 aktivit pro děti od doučování a pravidelných návštěv přes výlety, kulturní a sportovní akce až po tábory nebo víkendové aktivity.

Jaký je zájem ze strany dětských domovů a výchovných ústavů?

Organizace zapojené do programu rozšiřují své aktivity do dalších regionů, navazují nové spolupráce a reagují na poptávku zařízení i samotných dětí. Stále ale existují kraje, kde zájem dětí a zařízení převyšuje počet dostupných hostitelů či patronů. Právě proto se nyní soustředíme na oslovování nových dobrovolníků po celém Česku.

Jaké kraje jsou v tomto nejvíc zranitelné? Kde dobrovolníci chybí?

U Patrona to jsou hlavně Ústecký a Moravskoslezský kraj a Vysočina. Dobré víly dětem vnímají nedostatek dobrovolníků nejvíce kdekoli mimo Prahu a Středočeský kraj.

Budoucí hostitele i patrony školíte. Co zásadního takový člověk musí vědět?

Příprava je velmi důležitou součástí celého procesu. Každá z partnerských organizací má vlastní systém výběru a vzdělávání, protože hostitelství, patronství i dobrovolnictví v dětském domově mají odlišnou podobu. Společné je ale to, že nikdo není do vztahu s dítětem vyslán bez přípravy a odborné podpory. Zájemci procházejí výběrem, vzděláváním a následně mají k dispozici supervizi i průběžné konzultace.

Nejdůležitější není speciální vzdělání ani dokonalá životní zkušenost. Klíčová je motivace, spolehlivost, trpělivost a ochota budovat vztah dlouhodobě. Děti nepotřebují dokonalé lidi. Potřebují dospělé, kteří jsou čitelní, laskaví a umějí zůstat i ve chvílích, kdy vztah není jednoduchý.

Jsou mezi sebou dobrovolníci propojeni?

Ano. Všechny partnerské organizace vytvářejí pro své dobrovolníky podpůrné prostředí. Hostitelé, patroni i dobrovolníci se pravidelně účastní setkání, která organizují jejich domovské organizace, sdílejí zkušenosti, účastní se supervizí a vzdělávacích aktivit a mohou konzultovat náročné situace s odborníky. Každá organizace má systém nastavený trochu jinak, protože pracuje s jiným typem vztahu a jinou mírou zapojení. Společný cíl je ale stejný – aby dobrovolníci na svou roli nikdy nebyli sami.

S dětmi a mladými dospělými je potřeba často řešit i to, že mají z domova zažité velmi špatné poměry.

Tyto děti a dospívající ve svém životě zažili velmi bolestivá odmítnutí. Největší síla těchto vztahů spočívá v tom, že dětem nabízejí pozitivní a bezpečnou zkušenost s dospělým člověkem. Vytvářejí představu o tom, jak mohou fungovat zdravé vztahy, jak řešit konflikty, jak plánovat budoucnost nebo jak požádat o pomoc. Nejde o jednorázové rady, ale o dlouhodobou zkušenost s člověkem, který je respektuje, podporuje a věří jim.

Jak to mohou s patrony nebo hostiteli překonávat?

Právě obyčejné společně strávené chvíle, důvěra a zájem často pomáhají více než jakákoli dobře míněná rada. Dítě díky nim zažívá, že vztah může být bezpečný, že dospělý může být spolehlivý a že jeho vlastní budoucnost nemusí kopírovat zkušenosti, které dosud znalo. To je obrovsky důležitá zkušenost.

Jak funguje podpora od Nadace Komerční banky?

Role Nadace Komerční banky spočívá především v podpoře organizací, které mají v této oblasti dlouholeté zkušenosti a ověřené postupy. Financujeme jejich činnost, pomáháme rozvíjet služby a propojovat odborné partnery tak, aby se kvalitní podpora dostala k co největšímu počtu dětí a mladých lidí napříč Českou republikou.

Vedle financování se zaměřujeme také na koordinaci programu, sdílení zkušeností mezi organizacemi a vyhodnocování jeho dopadu. Naším cílem není vytvářet nové služby od nuly, ale pomoci těm, které fungují, aby mohly růst, spolupracovat a být dostupné většímu počtu dětí, které vztahovou podporu potřebují. Zároveň šíříme osvětu o potřebnosti této pomoci, oslovujeme zaměstnance Skupiny KB i veřejnost a podporujeme zapojování nových dobrovolníků do programu.

Můžete se podělit o příběh dítěte nebo mladého dospělého, kterému program NABLÍZKU pomohl?

Jeden z příběhů, který podle mě krásně ukazuje smysl programu, se týká mladé ženy z dětského domova a její patronky. Když se poznaly, studovala učební obor, ke kterému ji nasměrovali v dětském domově. Patronka si ale všimla, že je šikovná, má dobré výsledky a mnohem větší potenciál. Často si spolu povídaly o škole, o budoucnosti i o možnostech, které by mohla mít. Nejprve dokončila učební obor, aby získala výuční list, a následně se rozhodla pokračovat v maturitní nástavbě. To už bylo rozhodnutí, ke kterému dozrála sama, ale patronka jí po celou dobu dodávala odvahu a věřila jí ve chvílích, kdy si sama tolik nevěřila.

Pro mě je ale nejsilnější jiný okamžik. Když se konal její maturitní ples, pozvala patronku a jejího partnera jako své nejbližší hosty. Na místa, která obvykle patří rodičům a rodině. Právě tehdy bylo vidět, že patronství není jen o škole, radách nebo praktické pomoci. Je především o vztahu, důvěře a pocitu, že na důležité životní okamžiky nemusíte být sami. A právě takové vztahy se snaží program NABLÍZKU dětem a mladým lidem nabídnout.