Kvůli energetické krizi nám ceny PET zvyšují náklady o stamiliony korun, uvádí majitel Kofoly

Kofola Československo začátkem tohoto roku koupila českého výrobce přírodní kosmetiky Nobilis Tilia, aby rozvinula svůj bylinkový byznys. Rozhovor s většinovým majitelem skupiny Jannisem Samarasem se ale nakonec točil zpočátku hlavně okolo energetické krize.

Kofola ČeskoSlovensko kvůli energetické krizi nejspíš zažije další těžký rok. Ten loňský dopadl hůře, než skupina čekala, protože pro výrobce nápojů „bylo nejhorší počasí za posledních deset let“. Navíc na nápojáře dopadly nové daně a regulace hned v několika zemích.

„Byznys se už loni v listopadu začal odrážet od pomyslného dna, takže jsme se těšili, že to nejhorší je za námi,“ popisuje majitel skupiny Jannis Samaras. Izraelsko-americký útok na Írán ale vystřelil ceny ropy nahoru a spolu s ním i polyethelyntereftalátu známého pod zkratkou PET. A bez něj se žádný velký výrobce nápojů neobejde. Kofole se tím zvýší náklady o stamiliony korun.

Rozhovor jsme dělali začátkem dubna na Zbraslavi v sídle společnosti Leros, která zpracovává bylinky a dělá z nich čaje, sirupy i kosmetiku. I proto Kofola letos koupila tuzemského výrobce přírodní kosmetiky Nobilis Tilia. Kromě této větve do skupiny Kofola patří značky pramenité vody Rajec a minerálek Ondrášovka, Korunní či Kláštorná Kalcia, dále pak pivovary Zubr, Holba a Litovel nebo freshbary a salaterie UGO.

Druhý den ráno se objevila naděje, že strany konfliktu na Blízkém východě zasednou k jednání. Nevydržela však dlouho. Hormuzský průliv nadále zůstává rizikovým místem.

„Nikdy nefixujeme sto procent“

Když jsme spolu naposled dělali rozhovor před třemi lety, tak byla zrovna energetická krize. A dneska je tu zase. Takže otázka zní: Je Kofola odolnější díky tomu, čím jste si prošli v minulé krizi?

Spíš otrlejší. Uvědomujeme si ale, že je potřeba začít přijímat opatření a šetřit. Opatření by měla být asi razantní, ale těžko se dělají, když lidé v Česku mají pořád pocit, že se nic neděje. Podprahově přitom hrozí, že třeba nebude dostatek pohonných hmot, plynu, nebo hnojiv. A reálné řešení té krize zatím nikdo nevidí.

Už se u vás konkrétně projevila?

Hlavně tím, že vyletěla cena PET. V rozpočtu jsme na něj měli 900 eur za tunu a teď už jsme ho nakupovali ve Slovinsku za 1500. A to se přitom na výrobu pořád ještě spotřebovává „stará“ ropa a je to víceméně jenom odraz krize v cenotvorbě. Až přijde ta drahá ropa, tak to bude horší. My máme energie zafixované, ale při minulé krizi nám dodavatel zkrachoval, tak doufáme, že tento scénář se už nebude opakovat.

Cena odebíraného petu se nedá zafixovat?

Dá, ale dodavatelé vypovídají kontrakty z důvodu vyšší moci, což je asi i víceméně oprávněné. A nejde jenom o cenu. Krize se může projevit například v nedostatku fólie na skupinová balení, a kvůli tomu reálně hrozí, že nebude produkty do čeho balit. A tím pádem nebude možné je dát na paletu a prodat.

My jsme přitom „jenom“ nápojářský průmysl. V jiných oborech ta disrupce může být ještě dramatičtější. Zatím se drama nekoná, ale sledujeme to každý den. Pokud destrukce bude pokračovat, ekonomické následky budou nedozírné, a to vůbec nemluvím o těch lidských.

Hlavním dopadem budou tedy pro Kofolu vyšší ceny petu?

Teď už se krize promítá do ceny PET, pak samozřejmě do dopravy a energií. Energie totiž nemáme zafixované ze 100 procent, ale třeba z 80 procent. Nikdy nefixujeme sto procent, protože pak by nám hrozila penále za neodebrání.

Chápu premiéra Babiše, že si představoval, jak nastoupí a naše ekonomika, která už startovala, půjde pořád nahoru. Jenže potřebujeme umět lidem říct: „Hele, zdražujeme, protože to jinak nejde.“ Možná se úplně mýlím. Doufám.

Která opatření přijímáte? Co můžete dělat?

Buď prodáváte víc, nebo šetříte. Prodávat víc je v téhle situaci těžké, takže je to o nákladech. Šetření je nekonečný proces a firma se mu věnuje neustále. Je jenom otázka míry, jestli šetříme desítky milionů korun, nebo stovky milionů. Teďka jsme ve fázi, že desítky, ale možná bychom už měli šetřit po stovkách.

Je to únavné, protože to přichází ve chvíli, kdy už jsme se všichni těšili na to, že se dostaneme do normálního stavu inflace na úrovni pár procent a že ekonomika bude normálně fungovat, jak jsme byli zvyklí třicet let. Ale teď jsme zase ve víru událostí a jenom reagujeme na to, co se děje.

V minulosti jste investovali do fotovoltaických elektráren. Pokročili jste v tomto směru?

Postavili jsme jednu velkou ve Slovinsku. A potom jsme dostavěli sklad v Mnichově Hradišti se zelenou střechou, na kterésnad do dvou let našetříme na fotovoltaiku. Na staré haly se fotovoltaika nedá efektivně postavit, protože dodatečné investice by byly takové, že by to vůbec nedávalo smysl.

Evidentně se ale opět ukazuje, jak jsme zranitelní jako stát i jako Evropská unie, pokud jde o energetickou soběstačnost. Dlouhodobě tedy fotovoltaika může firmě dávat smysl, protože pokrývá aspoň část potřeb. Nejsme ale závislí jenom na elektřině.

Na čem dalším?

Plyn je pro nás také důležitý jako zdroj tepla, pivo i cukr vaříme na plynu, pasterujeme… Někde jsme ale přešli na elektřinu. Právě po minulé energetické krizi jsme při přechodu na nové technologie často zvolili jejich hybridní variantu, takže fungují buď na elektřinu, nebo na plyn. Třeba v létě, když je přebytek elektřiny a je víceméně zdarma, využíváme elektřinu.

Jsme ale daleko od toho, abychom mohli říct, že nepotřebujeme plyn. Obnova technologií trvá hrozně dlouho. Nemůžeme vyhodit zařízení, které mají před sebou ještě deset nebo patnáct let životnosti. Nemůžeme udělat to, co udělala německá vláda, že„vyhodila“ atomové elektrárny, které mohly vyrábět levnou energii dalších 10, 15, 20 let. Oni vyhodili biliony do koše, to vůbec nechápu.

Která opatření ještě zavádíte v rámci úspor?

Dlouhodobě nám dává smysl mít lehčí láhve, používat na ně méně materiálu. Kolega řešil agrovoltaiku, ale k té jsme ještě nedospěli. Mít vlastní zdroj energie dává smysl, ale musí se rozumně zaplatit. Nemá smysl dělat věci na oko.

Postupně také vyměňujeme technologie. Ty nové umějí ultra shortnecky, což uspoří pár gramů plastu na lahev i na uzávěr. Navíc umějí vyfouknout lahev za menšího tlaku, což znamená menší spotřebu energie, a dokážou vyfukovat z lehčí preformy při stejných parametrech díky tomu, že umějí lépe rozložit plast. Modernizace přicházející s novými technologiemi dávají smysl, ale i z pohledu ekologie nemá smysl vyhazovat staré technologie, pokud fungují.

„Máme bylinkové know-how“

S nedostatkem petu by vám pomohlo zálohování. Doufáte, že jednou bude?

Zálohování je jedna z mála legislativ, která měla být přijatá a nebyla. Přijaly se hromady jiných nesmyslů, ale tohle ne. Přitom to chce byznys, dává to smysl a lidé jsou na to mentálně připravení. Bohužel jedna i druhá vláda se tomu usilovně brání. Ta minulá to sice na oko připravila, ale nebyla schopná to odhlasovat. Tahle vláda se postavila ekoregulacím, ale vylévá s vaničkou i dítě. Já vůbec nemám nic proti tomu, že některé ekoregulace by neměly být, nebo by měly být výrazně jinak. V tomhle případě jde ale vyloženě o nepochopení problému.

Mohli byste zálohování zavést sami?

Bylo by to strašně riskantní a těžké. Pořád bude část spotřebitelů, která to nebude chtít, takže riskujete, že vám tito spotřebitelé utečou ke konkurenci. Těch, kteří to chtějí aktivně, je totiž třeba kolem deseti procent, ale těch, kteří by to přijali, je zhruba sedmdesát procent. Navíc je jasně dané, že zálohování jednou stejně musíme zavést, protože musíme plnit cíle, ke kterým jsme se zavázali.

Nedávno skupina Kofola koupila výrobce přírodní kosmetiky Nobilis Tilia. Proč jste si vybrali tenhle segment?

Vycházíme z toho, že máme bylinkové know-how v podobě společnosti Leros a chceme ho promítnout do kosmetiky. Leros už nějakou bylinkovou kosmetiku začal dělat a hledali jsme možnosti, jak tento segment rozvinout.

Byla taková pěkná příležitost. Vidění světa v Lerosu a Nobilis Tilia je téměř totožné, jsou tam synergie a překryvy v obchodní části a marketingu. Navíc jsmeuž teď v Česku jedním z největších zpracovatelů bylin. Samozřejmě je to malý byznys, ale smysl pro nás má částečně i pro diverzifikaci portfolia. Nápoje jsou přecitlivělé na některé komodity, jak je teď vidět na petu, takže investice do segmentu, který má trošku jiný cyklus, nám prospěje.

Přidaná hodnota je v kosmetice vyšší, i když je zase mnohem složitější ten produkt prodat. Ale máme rádi nové věci a učíme se.

Která část vašeho byznysu teď roste nejvíc?

Nejvíc roste jednoznačně UGO, ale Lerosu se také daří velmi dobře. U obou je růst ve dvouciferných číslech. Naopak nápoje loni zaznamenaly pokles – ať šlo o pivo nebo nealko. Celá střední Evropa byla špatná na počasí, z našeho pohledu bylo nejhorší za deset let. A k tomu se přidaly další věci, jako byly změny ve zdanění na Slovensku a ve Slovinsku.

Kofola se z pohledu vztahu k životnímu prostředí nejvíc snaží starat o vodní zdroje. Jak jste v tomto směru pokročili?

Investujeme postupně. Původně jsme loni měli na tahle opatření větší balík peněz než předloni, zhruba kolem třinácti milionů korun. Nakonec jsme ho ale seškrtali asi na osm milionů, když jsme viděli, že je ten rok mizerný. Upřímně, oni ani nestíhali ty peníze využívat, protože to jsou projekty, kde je potřeba opravdu fyzicky něco kopat a upravovat. To nejsou projekty do šuplíku.

V Rajecké dolině na severozápadě Slovenska už váš projekt běží pár let, že?

Řešit jsme to začali za covidu. Řekli jsme si, že chceme za několik let dát celé údolí do kupy a budeme to dělat ze svého. Samozřejmě se pokoušíme o dotace, ale nespoléháme na ně a každý rok po částech něco nachystáme a uděláme.

V Rajecké dolině na první realizace došlo v roce 2022 a za ty roky už je práce znát. Když se člověk jde podívat na rekultivaci po třech letech, tak už vidí výsledky. Jedním z úkolů je třeba rekultivovat odvodňovací rýhy, což jsou většinou lesní cesty, které už lesníci nepoužívají. Je ale potřeba se s nimi domluvit na tom, které už nebudou používat, a jestli se to může udělat. I oni ale už vidí, že naše spolupráce dává smysl, protože jim vlastně zhodnocuje les.

Zároveň tam spolupracujeme s vědci z Ostravské univerzity a ze Žilinské univerzity, kteří se zapojují do mapování krajiny, měření odtoku a výzkumu infiltrační schopnosti lesních cest. Peníze nám to určitě nevydělává, ale dlouhodobě to je ku prospěchu našich vodních zdrojů. Je potřeba, aby byznys mohl fungovat, protože když společnost nebude mít peníze na ekologická opatření, tak prostě žádná ekologie nebude.