Na západě jsou hroby mělčí, což je ideální pro život v půdě. Lidé se ukládají jen v plátnu, uvádí hrobník

„Práce správce pohřebiště je velmi pestrá. Člověk je po většinu roku zahradník, stříhá keře, seká trávu, zalévá. A provádí samotná ukládání. Občas je to přízemní práce, jindy je až povznášející,“ líčí v podcastu Ekonews správce nově vznikajícího Vzpomínkového parku Satalice Adam Vokáč.

Nejrozšířenějším způsobem pohřbu je v tuzemsku zpopelnění, tedy kremace. Tento proces však spotřebuje hodně energie. Podle Vokáče kremace odpovídá měsíční spotřebě energie jednoho člověka.

Chválí nicméně to, že některá krematoria si už pořizují pece s třetinovou spotřebou a lepšími filtry, které zachytávají zplodiny či rtuť z amalgámových zubních výplní. „Zároveň s popelem máme větší svobodu, kam jej uložit, což už můžeme udělat i ekologicky,“ dodává.

Lze ho například dát ke kořenům stromů v přírodních pohřebištích. Zároveň by se ale popel měl smíchat se substrátem, aby se naředily soli v něm obsažené, které rostlinám ve vysoké koncentraci neprospívají.

I při pohřbu do země podle Vokáče vzniká velká materiálová, a tím pádem i finanční zátěž. Rakev je natřená lakem na chemické bázi, uvnitř je polstrovaná syntetickými materiály, které se skoro nerozkládají.

Ryze přírodní pohřebnictví oproti tomu není žádný luxus. „Ten nejlevější pohřeb je často nejekologičtější. Na západě jsou hroby mělčí, což je ideální pro život v půdě, lidé se ukládají jen v plátnu, bez rakve. Místo náhrobku dají lokální kámen,“ popisuje Vokáč.

V podcastu se dále dozvíte:

Co brání přírodnímu pohřbívání v Česku?

Dá se v tuzemsku pohřbívat bez rakve?

Jaké funkce může hřbitov plnit?

Jak vypadají pohřebiště v zahraničí?

Mohou být hroby součástí krajiny?

Co je terramace?