Oblečení je v těsném kontaktu s pokožkou, proto by mělo být naprosto bezpečné. Jenže to pokaždé neplatí. Aby oděvy dobře fixovaly barvy a vydržely bez úhony přepravu na velké vzdálenosti, výrobci je často napouštějí různými chemikáliemi. Některé mohou být až karcinogenní, některé „jen“ alergenní.
Oblečení, které vzniká pod značkou Minile, Leona Průchová vymýšlí podle toho, co jí chybí v šatníku. Hlavní je, aby vše ladilo a snadno se kombinovalo. Značka má kamenný obchod u pražské Stromovky a prodává i prostřednictvím e-shopu. Síť prodejen ale Průchová rozšiřovat nechce. „Baví mě být kreativní a nechci být velkou ředitelkou,“ vysvětluje.
Shein, Temu, Trendyol nebo Zalando v některých případech při vrácení nechtěného zboží nepožadují jeho zaslání. Zaplacenou částku pošlou zákazníkovi zpět i tak. Připravují se tak na příští rok, až začne platit nařízení o ekodesignu zakazující likvidaci neprodaného oblečení?
Zákazníci se outdoorového oblečení obsahujícího „věčné chemikálie“ vzdát nechtějí, protože nenasákne vodou. Běžné značky lyžařského oblečení proto tyto látky většinou nenahrazují, jak vyplývá z průzkumu Ekonews.
Česká společnost NIL Textile vyvíjí látky, jež lze chemicky recyklovat a znovu z nich vytvářet produkty bez ztráty kvality. Její obchodní ředitelka Hana Fořtová si myslí, že chemická recyklace je pro transformaci textilního průmyslu nezbytná.
Přestože prodávají vlastní trička, košile a kalhoty šité v Česku, tvrdí o sobě, že nejsou módní značka a nedělají módu. „Náš cíl nikdy nebyl vystřelit projekt nahoru co nejrychlejším způsobem a za každou cenu. Dá se to dělat efektivněji a rychleji, ale to není vždy nutně lepší,“ říká Daniel Weber v rozhovoru pro Ekonews.
Většina z desítek tisíc tun textilního odpadu vznikajícího v Česku pochází přímo od spotřebitelů. Nejjednodušší způsob, jak snížit spotřebu oblečení, je pořizování kvalitnějších kousků. Při výběru je důležité se zaměřit na pár kritérií. Která to jsou, radí tuzemské návrhářky a odbornice na látky.
Na pražském Náměstí Republiky se v první polovině listopadu objevila hromada oblečení, která měla upozornit na to, kolik oděvů končí každý den ve spalovnách a na skládkách. Letošní třetí ročník konference Cirkulární města a byznys si totiž zvolil za téma textil.
V Česku se ročně vyhodí dle odhadů 180 tisíc tun textilu a velká část ho končí v netříděném odpadu bez dalšího využití. Města jakožto obchodní centra v nakládání s oblečením hrají zásadní roli a čekají je od příštího roku nové povinnosti.
Textilní průmysl patří mezi největší globální znečišťovatele. Abychom méně znečišťovali životní prostředí a spotřebovávali méně zdrojů, je potřeba přejít na cirkulární model výroby, upozorňuje Eva Laláková, odbornice nizozemské společnosti Metabolic.
