Pro většinu obyvatel Česka jsou negativní dopady módního průmyslu na životní prostředí důležitým tématem, při nákupu to ale nezohledňují. Nové oblečení nejčastěji nakupují v módních řetězcích a pořizují ho víc než před čtyřmi lety.
Sociální sítě zaplavila v sezoně reklama na nepromokavé prošívané bundy řetězce C&A z kolekce Iconic Puffer. Organizace Greenpeace si proto zadala nezávislé testování jedenácti kusů na „věčné chemikálie“. Některé bundy by se podle organizace měly okamžitě stáhnout z trhu kvůli nadlimitním hladinám.
Na oblečení, matrace, nábytek či pneumatiky se postupně dostanou informace o životnosti, recyklovatelnosti, opravitelnosti a uhlíkové stopě. Na stole už je návrh, jak by mohl „energetický štítek“ pro toto oblečení vypadat.
Oblečení je v těsném kontaktu s pokožkou, proto by mělo být naprosto bezpečné. Jenže to pokaždé neplatí. Aby oděvy dobře fixovaly barvy a vydržely bez úhony přepravu na velké vzdálenosti, výrobci je často napouštějí různými chemikáliemi. Některé mohou být až karcinogenní, některé „jen“ alergenní.
Oblečení, které vzniká pod značkou Minile, Leona Průchová vymýšlí podle toho, co jí chybí v šatníku. Hlavní je, aby vše ladilo a snadno se kombinovalo. Značka má kamenný obchod u pražské Stromovky a prodává i prostřednictvím e-shopu. Síť prodejen ale Průchová rozšiřovat nechce. „Baví mě být kreativní a nechci být velkou ředitelkou,“ vysvětluje.
Shein, Temu, Trendyol nebo Zalando v některých případech při vrácení nechtěného zboží nepožadují jeho zaslání. Zaplacenou částku pošlou zákazníkovi zpět i tak. Připravují se tak na příští rok, až začne platit nařízení o ekodesignu zakazující likvidaci neprodaného oblečení?
Zákazníci se outdoorového oblečení obsahujícího „věčné chemikálie“ vzdát nechtějí, protože nenasákne vodou. Běžné značky lyžařského oblečení proto tyto látky většinou nenahrazují, jak vyplývá z průzkumu Ekonews.
Česká společnost NIL Textile vyvíjí látky, jež lze chemicky recyklovat a znovu z nich vytvářet produkty bez ztráty kvality. Její obchodní ředitelka Hana Fořtová si myslí, že chemická recyklace je pro transformaci textilního průmyslu nezbytná.
Přestože prodávají vlastní trička, košile a kalhoty šité v Česku, tvrdí o sobě, že nejsou módní značka a nedělají módu. „Náš cíl nikdy nebyl vystřelit projekt nahoru co nejrychlejším způsobem a za každou cenu. Dá se to dělat efektivněji a rychleji, ale to není vždy nutně lepší,“ říká Daniel Weber v rozhovoru pro Ekonews.
Většina z desítek tisíc tun textilního odpadu vznikajícího v Česku pochází přímo od spotřebitelů. Nejjednodušší způsob, jak snížit spotřebu oblečení, je pořizování kvalitnějších kousků. Při výběru je důležité se zaměřit na pár kritérií. Která to jsou, radí tuzemské návrhářky a odbornice na látky.
