Nespoléhejte na odklad, ideální je začít s přípravou na EUDR během léta, radí firmám advokátka Deloitte Legal

Nařízení proti odlesňování (EUDR) mělo původně platit od roku 2024, ale už se dvakrát posunulo. Podle advokátky společnosti Deloitte Legal Jaroslavy Kračúnové tato nejistota komplikuje přípravu na novou legislativu, protože firmy nevěří, že se dodržování opravdu začne vymáhat.

Nařízení začne být aplikovatelné pro velké firmy od 30. prosince 2026 a pro malé a střední podniky od 30. června 2027, uvedla loni v prosinci Evropská komise. „Pořád jsou společnosti, které o EUDR neslyšely a jsou překvapené, že by do regulace mohly spadnout,“ říká Jaroslava Kračúnová, advokátka a partnerka advokátní kanceláře Deloitte Legal s tím, že ideální je začít s přípravami v létě, a ne na konci roku.

O co jde? Dovozci dřeva, kaučuku, skotu, kakaa, kávy, sóji a palmy olejné do Evropské unie budou muset kvůli EUDR prokazovat, že jejich produkty nevznikly díky likvidaci lesních porostů. Nařízení ale postihuje i některé výrobky, které vznikly s využitím zmíněných produktů, například pneumatiky, nábytek, čokoládu, trubky, pásy nebo těsnění z přírodního kaučuku.

Začátkem května Evropská komise nově rozhodla, že z povinnosti vyjme dovozce a exportéry kůže a kožešin. Poptávka po kůži údajně nevytváří stejnou motivaci k přeměně půdy jako hovězí maso a není hlavním tahounem odlesňování.

„Výsledkem je menší důvěra firem“

Jak vnímáte situaci okolo nařízení proti odlesňování, které bylo koncem loňského roku již podruhé odloženo?

Firmy to postupně přestávají brát vážně. My jsme byli hodně skeptičtí už vůči prvnímu odkladu. Před druhým termínem loni v prosinci pak dlouho nebylo jasno. Přesto jsme firmám nemohli radit: „Vyčkejte, uvidíte, co se bude dít.“ Pokud by k odkladu nedošlo, tak by společnosti byly v prodlení a hrozily by jim tlaky v rámci řetězce od dodavatelů nebo odběratelů, velkoobchodníků a podobně. Přípravy ale už loni byly méně intenzivní, protože některé společnosti vsadily na to, že se připravovat nebudou.

Výsledkem je menší důvěra firem ve schopnost Evropské unie vyprodukovat kvalitní legislativu a vymáhat ji. Vzhledem k tomu, že se v Evropské unii intenzivně diskutuje o dopadech regulace na podnikatelské prostředí, objevily se tlaky na její určité rozvolnění. Vnímáme to u všech iniciativ omnibus, ať už v oblasti ESG, nebo digitálních regulací.

Před odkladem EUDR by se posuny v rámci evropských regulací daly spočítat na prstech jedné ruky. Teď máme odklad dvakrát po sobě, což z našeho pohledu není úplně dobrý signál vůči podnikatelskému prostředí. A tím nehodnotíme provedení regulace ani její kvalitu, dopad či to, jestli dosáhne záměru, který si Evropa vytyčila.

Co je problémem EUDR?

Pokud bychom měli EUDR na něčem jednoduše představit, nejlepší je výběrová káva. Už teď je totiž na každém balení přesně napsáno, odkud produkt pochází, kdy byla sklizeň a kdy se káva pražila. Přímo na obalu je vyznačená mapa a velmi často i QR kód, který vede k dalším informacím. Takže někde systém funguje, jinde je to ale složitější.

Největší problém EUDR je míra detailu požadovaných informací. Týká se to věcí, jako je velikost firmy, typ zboží, pozice na trhu. Už jen stanovení velikosti společnosti je přitom někdy docela složité, protože do toho vstupují evropské regulace, které odkazují na kritéria, podle nichž se to má posuzovat. Na jednu společnost se navíc mohou vztahovat různé režimy, což komplikuje situaci. Například ve vztahu ke kakau je na tom firma takto, ke kávě jinak, a pokud má ještě palmový olej, tam je to zase jinak. Vždy záleží na business modelu prodeje daného zboží a na dodavatelském řetězci tohoto zboží.

Mají firmy přehled o tom, na co se nařízení vztahuje a jestli se dotkne jejich podnikání?

Pořád jsou společnosti, které o EUDR neslyšely a jsou překvapené, že by do regulace mohly spadnout. Po změnách z konce loňského roku se ale nejvíc povinností bude vztahovat na subjekty, které produkty uvádějí na trh Evropské unie, což jsou typicky větší firmy. A ty už EUDR mají většinou podchycené.

Děje se nyní na trhu něco v této oblasti, nebo firmy vyčkávají, až co bude v prosinci?

Některé firmy se nám ozývají, že by se chtěly připravit. Vědí, že se jich to bude týkat, protože jsou v pozici hospodářského subjektu, který uvádí produkt na trh. Před půlrokem se informovaly, teď se ujistily ve své pozici a téma chtějí nějakým způsobem posunout. Hlavně chtějí připravit půdu v managementu, aby na to vyčlenil peníze, a také začít řešit kompetence. Existují ale nadále i společnosti, které to řešit nechtějí.

Evropská komise měla již v dubnu zveřejnit zhodnocení náročnosti celého procesu, zejména pro malé a střední firmy. Nyní čekáme, jestli v téhle souvislosti něco vyjde. Poté budeme své klienty informovat a uvidíme, jak k tomu přistoupí.

Snažíme se, abychom se tomuto tématu začali s klienty věnovat letos ve třetím kvartálu, a ne až ve čtvrtém. Nedávno vyšla brožura Evropské komise o porozumění vlastní pozice v dodavatelském řetězci, která je aktualizovaná o novelizaci z loňského prosince a z níž lze vycházet.

Novinkou je to, že povinnosti se převážně týkají primárních hospodářských subjektů, které produkty uvádějí na trh Evropské unie, nebo je z něj exportují. Export se přitom v Česku týká pouze produktů ze sóji, skotu a dřeva.

„Bez čísla by se zásilka neměla do EU dostat“

Aktuální změnou z letošního roku je také vyjmutí dovozců kůže a kožešin. Co na to říkáte?

Evropská komise v souladu se svou úvahou o dostatečném zjednodušení povinností, které ukládá samotný text EUDR, předložila ke schválení zúžení seznamu regulovaných produktů a komodit. Zahrnutí kůže a kožešin je zdůvodněné jejich relativně nízkou hodnotou ve srovnání s masnými produkty, zároveň je EU považuje za následný produkt, a omezenými možnostmi firem získat jejich zeměpisné údaje, což vede k nesourodnosti regulace.

Které další novinky se objevily?

Pro tuzemské malé a mikro podniky, které uvádějí na trh EU nebo vyvážejí relevantní produkty, které sami vyprodukovaly, se nově formát povinností zjednodušil. Nemusejí mít prohlášení o náležité péči, ale stačí podat jednorázové zjednodušené prohlášení. Ministerstvo zemědělství navíc v březnu spustilo testování geografického informačního systému LPIS, kde eviduje využití zemědělské půdy. Není zahrnuta komodita dřevo, ale pouze skot a sója, přičemž firmy registrované v systému LPIS by díky tomu měly mít zjednodušené prohlášení úplně bez práce. Informace z národního systému by se totiž automaticky měly propsat do informačního systému EUDR.

Nasazení do produkčního prostředí by mělo proběhnout v řádu měsíců. Co se ale děje s komoditou dřevo, upřímně nevím. Výhodou systému LPIS je, že zahrnuje potřebné geolokační údaje ve formátu, v němž jsou potřeba.

Co je tedy pro firmy nejnáročnější?

Nejvíc povinností budou mít hospodářské subjekty, které produkty uvádějí na trh jako první, nebo exportují. Jde často o velké firmy, které mají hodně produktů spadajících do regulace. Každý produkt přitom může vyžadovat jiný typ procesu. Za nejnáročnější proto považuji integrovat procesy v rámci firmy a nastavit kontrolní mechanismy.

Historicky jsme se podíleli na řadě implementačních projektů zaměřených na osobní údaje podle GDPR. Společnosti, které jich zpracovávaly hodně, jako jsou banky, e-commerce a podobně, měly opravdu víc povinností. Když si to přeložíme do terminologie EUDR, tak totéž nyní platí pro výrobce potravin.

Samozřejmě všechno stojí peníze, ale firmy jsou zvyklé do IT a do podobných procesů investovat. Zásadní pro ně bude definovat, která data mají mít a od koho je případně dostanou. A potom je důležité, co s nimi budou dělat – zda je budou vyhodnocovat, nebo je budou ukládat, zkrátka datový management.

Na co se firmy nyní nejvíc zaměřují?

Firmy se nyní soustředí na to, aby vytvořily prohlášení o náležité péči a získaly referenční číslo nebo identifikátor pro dovážené zboží, protože bez čísla by se žádná budoucí zásilka neměla do Evropské unie dostat. Aby ale podnik mohl vytvořit prohlášení, musí mít hlavně informace o vzniku zboží, což je mnohem náročnější. Je totiž potřeba kontaktovat několik dalších protistran, od kterých vůbec nemůžete očekávat, že odpovědí, a získat geolokační údaje místa, odkud produkt pochází.

Je pochopitelné, že některé firmy i letos budou odkládat EUDR na nejpozdější možný termín, protože teoreticky mohou očekávat, že znovu dojde k nějakému zjednodušení nebo posunu. Čím dřív se ale podle nás začne, tím lépe. Ideální je začít před létem, protože se dají věci naplánovat a externí pomoc už může běžet. Na podzim pak firma bude moci ladit poslední detaily.

Proč je potřeba na přípravu více času?

Například pokud by společnost chtěla vysoutěžit externí IT systém nebo jinou externí podporu, to nějakou dobu trvá. Mnohdy si společnosti neuvědomují, že splnit požadavky nařízení není jenom o sepsání nějakého stanoviska, doporučení nebo vyhodnocení. Je to i o podpůrných procesech, které je potřebné zavést.

Příprava může vypadat i tak, že některé větší firmy, které do EU hodně dovážely ze třetích zemí, tady nyní založí sesterskou, nebo dceřinou společnost. Ta se v terminologii EUDR nazývá „upstream operator“ a produkt uvede na evropský trh jako první, přičemž zařídí zmíněné prohlášení o náležité péči. Vlastně to dodavatel vezme na sebe a neztratí odběratele. Za zboží přitom zodpovídá ten, kdo podává prohlášení o náležité péči. Je jeho odpovědnost, aby měl správné informace.

Partnerem tohoto článku je společnost Deloitte.