Firmy se musí zamyslet, zda dovážet produkty, které pro ně nejsou klíčové, říká expertka Deloitte na uhlíkové clo

Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích známý pod zkratkou CBAM a zjednodušeně jako uhlíkové clo se letos rozjel naostro. Evropská komise už zveřejnila cenu certifikátu za první čtvrtletí, takže dovozci mohou začít počítat, o kolik jim prodraží zboží.

Smyslem uhlíkového cla je, aby firmy dovážející do Evropské unie železo, ocel, hliník, cement, hnojiva, elektřinu a vodík nebyly zvýhodněné oproti evropským výrobcům, kteří musejí platit za emisní povolenky. Dovozci si nyní musejí vypočítat, nakolik je pro ně zdražení únosné. Někteří zjistí, že se jim vyplatí změnit dodavatele, jiní budou muset zdražit výrobky pro zákazníky.

„My nyní pomáháme klientům smluvně přenést odpovědnost na dodavatele a zavést nějaké sankční mechanismy,“ říká Jaroslava Kračúnová, advokátka a partnerka advokátní kanceláře Deloitte Legal. Ne vždy je to ale možné.

„Teď záleží nejvíc na tom, jaká je vyjednávací pozice odběratele v Evropské unii versus jejího dodavatele mimo ni. Na jednu stranu očekáváme konkurenční boj mezi dodavateli. Vedli jsme ale i diskuze s jedním klientem, který říkal, že si nedovede představit, že by jeho dodavatel podstupoval sběr emisních dat nebo jejich verifikaci a že možná bude ochoten to udělat za něj,“ vysvětluje v rozhovoru s Ekonews Leona Lahoda, expertka na oblast ESG a manažerka ve společnosti Deloitte.

„Zásadní otázka je: který způsob si vybrat?“

CBAM běží v definitivním režimu už od ledna a do konce března firmy měly povinnost se registrovat. Všichni, kterých se týká, už tedy o něm vědí?

Víceméně ano. Společnosti měly nějakou dobu povinnost vykazovat kvartální zprávy v registru CBAM, do něhož musely být registrované a do kterého uváděly jasně definované informace od svých dodavatelů. Některé firmy ale opomněly zažádat si o statut schváleného deklaranta, který musí mít každá společnost, které se CBAM týká. Třeba kvůli tomu, že váhaly, protože se pohybovaly na pomezí minimální hranice 50 tun dovozu zboží spadajícího do CBAM za rok. To byla novinka, která přišla s poslední novelou. I v posledním březnovém týdnu jsme proto zakládali nějaké statusy schválených deklarantů.

Myslíte si, že ho třeba ještě teď někdo nemá? Je to pro něj velký problém?

Je možné, že nemá. Když je nutné něco takhle administrativně dotáhnout, některé firmy to prostě nestihnou a řeší to následně. Problém by byl, kdyby firma už v březnu chtěla dovézt víc zboží spadajícího do CBAM, než je těch minimálních 50 tun. Tohle zboží by se vůbec nemělo do Evropské unie dostat a zůstalo by u celníků. A to je pro firmu mnohem problematičtější než hrozba sankcemi.

Je ale běžné, že firma změní podnikání a začne najednou dovážet zboží spadající do CBAM, které předtím nedovážela, takže si musí zažádat o statut schváleného deklaranta. To je normální proces, na který prostředí musí umět reagovat.

Nyní se tedy firmy registrovaly a co budou jejich další povinnosti? Nedávno byla zveřejněna první cena za CBAM certifikát…

Ano, cena CBAM certifikátu za první kvartál roku 2026 je 75,36 eura. Jeden CBAM certifikát přitom pokrývá tunu emisí. Na stránkách Evropské komise je část věnovaná cenám certifikátů, kde jsou uvedené termíny, kdy budou zveřejněny ceny pro další kvartály. V příštím roce by se ceny měly zveřejňovat na týdenní úrovni. Díky tomu jsme schopni klientům spočítat, kolik zaplatí za svoje CBAM zboží dovezené v prvním kvartálu tohoto roku.

Certifikáty ale budou firmy mít možnost nakupovat až od února roku 2027. Jestli je potom nakoupí všechny za celý rok, nebo je budou nakupovat průběžně každý měsíc, to je na nich. Hlavní je, že firma musí mít do září roku 2027 vyřazený správný počet certifikátů za zboží dovezené v roce 2026.

Firma tedy musí příští rok uhradit certifikáty za zboží dovezené v roce 2026, a navíc musí průběžně držet na svém účtu počet certifikátů pokrývajících alespoň 50 procent zabudovaných emisí zboží dovezeného od začátku kalendářního roku. Na konci roku příštího tak nebude nakupovat celých 100 procent certifikátů, ale jen část.

Cena certifikátu je odvozená od ceny emisních povolenek v systému EU ETS, že?

Ano. Klienti se nás často ptají: Budeme kupovat emisní povolenky? A my jim říkáme: Nebudete kupovat emisní povolenky. Budete nakupovat CBAM certifikáty, jejichž cena je odvozená od ceny EU ETS. Mechanismus nákupu je totiž úplně jiný. Emisní povolenky se kupují tržně, kdežto nákupy CBAM certifikátů probíhají přes Evropskou komisi. Neprodávají se volně a nedá se s nimi obchodovat. Každá firma si je kupuje jen pro sebe.

Firmy si ale mohou říct, že koupí certifikáty najednou, protože budou třeba předpokládat, že cena půjde nahoru?

Ano.

Jak si firma vypočítá, kolik certifikátů bude potřebovat?

Výpočet emisí, které mají být pokryty, se odvíjí od několika faktorů. Jedním je typ a množství zboží, které firma dováží, dalším faktorem je země, ze které dováží, protože různé státy mají různé emisní faktory. Rozdíl přitom může být znatelný.

Firma si navíc může vybrat, jestli bude používat pro výpočet skutečné emise, které získá od svého dodavatele, nebo využije výpočet podle takzvaných standardních hodnot. Rozdílnou hodnotu také určuje způsob výroby zboží.

Emise od dodavatele budou muset být ověřené autorizovaným subjektem. Ověřovatelé musejí být akreditováni národním akreditačním orgánem členského státu. Akreditační proces běží od letošního ledna, seznam akreditovaných ověřovatelů se postupně doplňuje. Pokud navíc firma bude vypočítávat emise podle skutečných hodnot, tak si může ve výpočtu odečíst poplatky za emise uhrazené v zemi, odkud se do EU zboží dováží. To je pro firmy motivace, aby pracovaly s reálnými daty.

Výpočet podle standardních hodnot je tedy jednodušší, ale hodnoty jsou vyšší?

Jsou úmyslně vyšší než skutečné, aby to motivovalo dodavatele k tomu, aby data vykazovali transparentně. A v tu chvíli pro firmu přichází zásadní otázka: který způsob si vybrat?

Pokud s tím firma chce mít méně práce, tak si vezme tabulku standardních hodnot a zaplatí víc. Nemusí se bavit s dodavateli a zjišťovat jejich emise, nemusí nic verifikovat. Firmy jsou ale zvědavé, jak to finančně vychází, a chtějí znát oba scénáře. My jim dokonce umíme připravit i scénář, který reaguje na vývoj ceny emisní povolenky.

A potom už je výpočet hotov?

Do výpočtu ještě vstupuje CBAM faktor, který je nyní 97,5 procenta a postupně se bude snižovat až na nulu v roce 2034. CBAM faktor ve výpočtu zohledňuje emisní povolenky přidělované zdarma evropským firmám.

„Čína, Tchaj-wan, Indie, Turecko“

Nyní se tedy firmy rozhodují, podle kterého výpočtu budou platit?

Teď se firmy ještě nemusí rozhodovat, jestli pojedou podle standardních hodnot, nebo skutečných. Od dodavatelů už emisní hodnoty získávali v rámci čtvrtletních zpráv, které dosud vykazovali. Teď je zajímá to, který způsob je pro ně výhodnější. A také reflektují svůj dodavatelský řetězec. Pokud firma má třeba portfolio několika stejných výrobků, které objednává z různých zemí, tak pro ni bude zajímavý dopad té země na emise, které musí pokrýt certifikáty, případně způsob výroby. Může být pro ně pak výhodnější změnit dodavatele.

Když jsme se pro klienty snažili zprostředkovat komunikaci s jejich dodavateli, tak to pro dodavatele bylo docela náročné. Musejí totiž dodat poměrně komplexní informace, a ne všichni toho byli schopni. Vzhledem k tomu, že to byli dodavatelé ze zemí mimo EU, tak to vůbec nebylo jednoduché cvičení.

Odkud tito dodavatelé nejčastěji pocházejí?

Typicky je to Čína a Tchaj-wan, dále se objevují dovozy z Indie či Turecka.

Jaký bude podle vás dopad zavedení CBAM? Budou firmy uvažovat nad tím, odkud dovážejí a kolik mají dodavatelů?

Samozřejmě ne všichni jsou schopni si zúžit dodavatelský řetězec, někde to ale možné je. Potom bude záležet na vyhodnocení, zda CBAM certifikát nezvyšuje cenu produktu až zbytečně moc. Osobně si myslím, že by CBAM dokonce mohl motivovat trh Evropské unie k tomu, aby se lokálně nastartovala cirkulární ekonomika s některými materiály, kterých se CBAM dotýká. Přinejmenším tu vzniká prostor na prověření nových alternativ, které regulací nejsou zatížené. Cena by v tom mohla hrát roli.

Firmy se tedy dívají na svůj dodavatelský řetězec a říkají si, které dodavatele nahradí?

Najít jiného dodavatele je na dlouhou dobu, ale už se to může dít. Pokud to vezmeme víc zeširoka – nejenom z pohledu CBAM, ale i ostatních regulací – tak firma například dováží jeden produkt, kvůli němuž by musela podstupovat administrativní martyrium. Není to pro ni klíčový produkt, takže ho prostě dovážet nebude, a to rozhodnutí udělá relativně rychle. Stačí si spočítat, jak složitý proces by bylo nutné implementovat a udržovat, aby ten produkt dováželi. Proto radíme svým klientům, aby se zamysleli nad tím, jestli budou dále dovážet produkty, které pro ně nejsou klíčové, nebo z nich něco vyrábět.

Nad tím se firmy zamýšlejí ve vztahu ke všem regulacím. Pro jednoho klienta jsme takto mapovali dodavatelský řetězec a paní na druhé straně mi říká: „Takže tohle je jediný problém, který máme? Tak to jsem ráda, že mi to říkáte, protože to škrtnu a už to nebudu objednávat.“

Někdy to takto jde, a proto je na začátku potřebné udělat analýzu produktů podle KN kódů (kombinovaná nomenklatura je osmimístný kódovací systém EU používaný pro celní sazebník a statistiky obchodu, který identifikuje zboží, pozn. aut.) a podle významnosti produktu, aby bylo jasné, v jakém rozsahu se regulace firmy dotkne. Díky tomu si může vyhodnotit, jestli je to zbytné, nebo nezbytné, ještě než začne něco složitě implementovat.

Každý dovozce to ale nebude moct udělat…

Teď záleží nejvíc na tom, jaká je vyjednávací pozice odběratele v Evropské unii versus jejího dodavatele mimo ni. Očekáváme, že nastane určitý konkurenční boj mezi dodavateli. Někteří z nich možná nebudou ochotni toto vše podstupovat, takže to mohou chtít převést na své klienty. Vedli jsme ale i diskuze s jedním klientem, který říkal, že si nedovede představit, že by jeho dodavatel podstupoval zjišťování a ověřování emisních dat a že možná bude ochoten to udělat za něj.

To jde?

Z právního pohledu je za placení CBAM zodpovědný dovozce. Ten bude mít odpovědnost nakoupit certifikáty, ale zároveň dodavatelům bude říkat: „Mně se zvyšuje cena, pojďme s tím, dodavateli, něco dělat.“ Takže je na řadě vyjednávání o cenách.

My nyní pomáháme klientům smluvně přenést odpovědnost na dodavatele a zavést nějaké sankční mechanismy a podobně. Častokrát jsou ale výrobci velké společnosti, pro které není nutné bojovat o každého odběratele. Takže vždycky záleží na tom, do jaké míry jsou síly vyrovnané.

Partnerem tohoto článku je společnost Deloitte.