Některé baterie se od února příštího roku nebudou smět v EU prodávat bez digitálního pasu, uvádí odbornice KPMG

První digitální pasy výrobků mají být už příští rok. Firmy ale na jejich zavedení nejsou příliš dobře připravené, uvádí studie KPMG. Expertka této poradenské firmy Anna Vaníčková vysvětluje, co firmy čeká a na co by se měly připravit.

Baterie do elektromobilů, průmyslové akumulátory s kapacitou přesahující dvě kilowatthodiny a baterie pro lehké dopravní prostředky, jako jsou elektrokola nebo koloběžky, budou muset mít od 18. února příštího roku digitální pas výrobku. V následujících měsících a letech se pak pasy budou postupně šířit do dalších oblastí produktů. Zatím Evropská unie plánuje, že je dostane textil a oblečení, nábytek a matrace, spotřební elektronika, pneumatiky nebo železo, ocel a hliník.

Digitální pas by měl obsahovat všechno důležité, co souvisí se vznikem výrobku, jeho užíváním i likvidací. „Když se podívám na míru podrobností u baterií, tak je zapotřebí identifikace, chemické složení a obsah kritických nerostů. A také uhlíková stopa výroby baterie, její energetická kapacita, napětí a očekávaná životnost, míra opotřebení i zastoupení recyklovaných materiálů,“ popisuje expertka poradenské společnosti KPMG Anna Vaníčková.

„Výrobci textilií na přípravu mají víc času, protože se jich to plně dotkne až od roku 2028. Zdá se, že je to za dlouho, ale bohužel není. Práce s tím bude hodně a nejvíc patrně se sběrem dat,“ upozorňuje Anna Vaníčková.

Co si spotřebitel má představit pod termínem digitální pas výrobku?

Digitální pas má podpořit dostupnost relevantních informací, sledovatelnost, opravy, opětovné použití a recyklaci, ale konkrétní rozsah se bude lišit podle produktové skupiny.

Jedná se o strukturovaná data vztahující se ke konkrétnímu výrobku, jeho modelu nebo výrobní šarži. Data budou elektronicky dostupná prostřednictvím datového nosiče propojeného s jedinečným identifikátorem výrobku.

Konkrétní obsah se bude lišit podle druhu výrobku a stanoví jej navazující předpis pro příslušnou produktovou skupinu. Může zahrnovat například informace o složení, látkách vzbuzujících obavy, uhlíkové nebo environmentální stopě, životnosti, opravitelnosti, náhradních dílech, recyklaci či bezpečném nakládání na konci životnosti. Nejde tedy automaticky o úplný záznam všech událostí za celý životní cyklus každého jednotlivého kusu.

Na výrobku tedy bude QR kód, díky němuž to spotřebitel zjistí?

Pas nebude určen pouze spotřebitelům. Podle nastavených přístupových práv s ním budou pracovat také hospodářské subjekty, opraváři, repasovatelé, recyklátoři, orgány dozoru nad trhem, celní orgány a další oprávnění uživatelé. Ne všechny údaje budou veřejné.

Digitální pas by měl být s výrobkem propojen prostřednictvím strojově čitelného datového nosiče, jako je lineární čárový kód, dvourozměrný symbol nebo jiné médium pro automatickou identifikaci a sběr dat, které lze přečíst zařízením. QR kód je nejznámější možností, ale není jedinou možností, kterou právní rámec připouští.

Konkrétní typ nosiče, jeho provedení, umístění a také to, zda bude pas veden na úrovni modelu, šarže nebo jednotlivého kusu, určí pravidla pro příslušnou produktovou skupinu. Firma si proto nebude moci zvolit řešení zcela libovolně. Nosič by mohl být fyzicky na výrobku, jeho obalu nebo v průvodní dokumentaci podle toho, co stanoví příslušný právní akt.

Ve které fázi zavádění digitálních pasů tedy teď jsme?

Jsme ve fázi, kdy je obecný rámec DPP podle ESPR účinný, pracovní plán Komise určil priority a u baterií již existuje konkrétní sektorová povinnost. Nařízení o bateriích stanoví povinný bateriový pas od 18. února 2027 pro baterie elektrických vozidel, baterie lehkých dopravních prostředků a průmyslové baterie s kapacitou vyšší než dvě kilowatthodiny. U většiny dalších výrobků se ještě připravují předpisy, které určí přesná data, obsah, datový nosič, přístupová práva a datum použitelnosti požadavků.

Jakmile bude mít tedy baterie digitální pas výrobku, dozvíme se, kde každá její komponenta vznikla a co se s ní dá dělat?

Ne nutně na úrovni každé jednotlivé komponenty a ne nutně jako veřejný údaj. Nařízení o bateriích požaduje u bateriového pasu například identifikaci modelu a konkrétní baterie, údaje o výrobci, místo a datum výroby, hmotnost, kategorii a chemické složení, informace o uhlíkové stopě, odpovědném získávání surovin, recyklovaném obsahu, kapacitě, napětí, očekávané životnosti, výkonnosti a životnosti a také informace důležité pro demontáž, opravy, změnu účelu využití a recyklaci.

Část informací bude veřejná, zatímco detailní informace o složení, demontáži nebo jednotlivé baterii mohou být dostupné pouze subjektům s oprávněným zájmem.

Od 18. února 2027 budou QR kódem označeny všechny baterie, ale vlastní bateriový pas bude povinný pouze pro baterie elektrických vozidel, baterie lehkých dopravních prostředků a průmyslové baterie s kapacitou vyšší než dvě kilowatthodiny. U ostatních baterií bude QR kód poskytovat přístup k jinému souboru informací stanovenému nařízením.

Koho se digitální pas dotkne?

Hlavní odpovědnost ponese hospodářský subjekt, který výrobek uvádí na trh nebo do provozu. Konkrétní povinnosti se však podle role a příslušného produktového předpisu mohou týkat také výrobců, dovozců, zplnomocněných zástupců, distributorů, prodejců, poskytovatelů služeb kompletního vyřízení objednávek a online tržišť.

Výrobky, pro které bude digitální pas povinný, nebude možné uvést na trh nebo do provozu bez odpovídajícího pasu. Subjekt uvádějící výrobek na trh by měl rovněž poskytnout prodejcům a online tržištím digitální kopii datového nosiče nebo jedinečného identifikátoru, aby byly informace dostupné potenciálním zákazníkům také při distančním prodeji. Proto není přesné předem obecně tvrdit, že distributor pouze zkontroluje QR kód a žádné další povinnosti mít nebude. Požadavky související s uvedením výrobku na trh EU se uplatní bez ohledu na to, zda byl výrobek vyroben v Unii, nebo dovezen ze třetí země.

Pokud k tomu firmy přistoupí jako k příležitosti, a ne jen nutné povinnosti, může jim příprava přinést také provozní nebo obchodní přínosy, například lepší práci s produktovými a dodavatelskými daty, opravami, repasováním, zpětným odběrem nebo recyklací.

Máte už signály, že se digitálním pasem dneska někdo zabývá?

Letos jsme v KPMG dělali studii zaměřenou na připravenost společností na digitální pasy a vyplynulo z ní, že se situace v různých zemích a částech byznysu výrazně liší. Zkoumali jsme situaci ve třinácti zemích Unie včetně Česka, přičemž mezi hlavními překážkami studie uvádí kvalitu dat od více úrovní dodavatelů, nejistotu ohledně technických specifikací a integraci systémů. Zároveň ukazuje, že některé firmy již mapují dodavatelské ekosystémy a začleňují požadavky na produktová data do návrhu výrobků a nákupu.

Například společnosti ve Skandinávie na tom začaly pracovat, protože si uvědomují, jak náročný to může být proces. Pak jsou ale podniky, které to nechávají na poslední chvíli. A já se trochu obávám, aby na to nedoplatily.

Co dalšího ze studie vyplynulo?

Studie vychází z rozhovorů se zástupci různých firem ze sektorů, kterých se bude digitální pas výrobku týkat. Společnosti mají celkem vysoké povědomí o tématu, ale mají problém si za tím představit konkrétní kroky, a tím pádem ne vždy nedokážou úplně rozklíčovat, kdo za to bude ve firmě zodpovědný.

Digitální pas není pouze agendou udržitelnosti ani čistě IT projektem. Vyžaduje spolupráci IT, nákupu, výzkumu a vývoje, dodavatelského řetězce, provozu, právních a compliance funkcí, marketingu, obchodu a udržitelnosti. Firma by proto měla určit vlastníka programu a zároveň jasně rozdělit odpovědnost za regulatorní výklad, získávání dat od dodavatelů, správu a kvalitu dat, technické řešení, aktualizace a kontrolu shody.

Příští rok tedy dostanou digitální pas vybrané baterie. Jak to bude pokračovat dál?

První pracovní plán Komise pro období 2025 až 2030 řadí mezi nové prioritní finální výrobky textil a oděvy, nábytek, pneumatiky a matrace. Mezi prioritní meziprodukty patří železo a ocel a hliník. Plán uvádí indikativní termíny přijetí opatření: železo a ocel v roce 2026, textil a oděvy, pneumatiky a hliník v roce 2027, nábytek v roce 2028 a matrace v roce 2029. Tyto roky nejsou automaticky daty, od kterých budou firmy muset plnit povinnost digitálního pasu. Jde o indikativní harmonogram přijetí opatření. Rozsah požadavků, případnou povinnost DPP a datum použitelnosti stanoví až příslušný právní akt.

Kdybyste se na to podívala prakticky očima firmy, která by měla s celým procesem začít. Co by měla udělat jako první?

Úplně na začátku bych se podívala na svoje produktové portfolio a ověřila, ověřila, které výrobky spadají do již přijatých pravidel a které do priorit pracovního plánu ESPR. Potom bych se podívala na potenciálně potřebná data, jejich dostupnost a vlastníky. Následně začít mapovat dodavatelský řetězec, chybějící data a dokumentaci.

Současně je potřeba nastavit interní řízení. Firma by měla určit vlastníka DPP programu a přidělit odpovědnosti za právní výklad, vztahy s dodavateli, správu a kvalitu dat, IT řešení, aktualizace a kontrolu shody.