Pan Pavel má čtyři židle Skruvsta z Ikey. Po několika letech u jedné praskla malá plastová součástka, která drží kolečko v konstrukci podvozku. To se ukázalo jako neřešitelný problém a nebýt zákazníkovy invence, židli by musel vyhodit. Zkušenost to není ojedinělá a ilustruje, že opravitelnost výrobků a prodlužování jejich života je pomalý proces.
Možnost dokoupit si náhradní díly patří v obchodním řetězci Ikea mezi jeden ze způsobů, jak prodloužit životnost výrobků. Firma zdůrazňuje, že zákazníci nemusejí při poškození drobné součástky vyhazovat celý kus nábytku, ale mohou jej opravit. Zkušenosti některých majitelů nábytku Ikea ale ukazují, že dostupnost náhradních dílů má své limity. Zejména u méně běžných plastových komponentů.
Ikea uvádí, že zájem zákazníků o náhradní díly je dlouhodobě vysoký. Nejčastěji jde o součástky k nejprodávanějším sériím nábytku Billy, Hemnes, Poäng nebo Malm. „Největší poptávku evidujeme na hlavních evropských trzích, zejména v Německu a ve Francii,“ uvádí Nicol Richterová, koordinátorka komunikace společnosti Ikea Česká republika a Slovensko.
Přesná data o tom, ke kolika výrobkům náhradní díly nabízí, firma nezveřejňuje. Nesděluje ani údaje o tom, kolik součástek naopak samostatně dostupných není. „Detailní členění tohoto typu nemáme k dispozici. Obecně ale platí, že dostupnost náhradních dílů se liší podle konstrukce výrobku a bezpečnostních požadavků,“ tvrdí Richterová.
Omezená dostupnost některých drobných komponentů se ale může stát důvodem, proč hrozí vyhození jinak funkčnímu výrobku.
Kolečko se polámalo
Na problém narazil například majitel kancelářské židle Skruvsta, která je dodnes součástí nabídky Ikey. U jedné ze čtyř židlí, které vlastní několik let, praskla malá plastová součástka, která drží kolečko v kovové konstrukci podvozku. Bez ní kolečko ani pevné podložky v konstrukci nedrží.
„Bohužel Ikea není schopna tuto jednoduchou součástku dodat jako náhradní díl, musel bych vše vyhodit a koupit si novou židli,“ popisuje svoji zkušenost zákazník, který si přál zůstat v anonymitě, jeho totožnost ale redakce Ekonews zná.
Šlo o malý plastový díl o velikosti přibližně 15krát 35krát 35 milimetrů. Zákazník zkoušel díl objednat, ale neúspěšně. „Řekli mi, že součástku objednat nelze. Nejde objednat ani sestavený pětiramenný podvozek. Musel bych si koupit za 2990 korun celou novou židli a tu původní, přestože se na ní rozbil jen ten jediný drobný kousek plastu, vyhodit,“ popisuje.
Nepomohla ani komunikace se zákaznickým centrem společnosti. „Bohužel vámi popisovaný plastový díl není evidován jako samostatný náhradní díl s vlastním objednacím číslem, a proto jej nelze samostatně objednat ani dodat,“ odpovědělo zákaznické centrum na poptávku náhradního dílu.
Ke kancelářské židli Skruvsta bylo dříve možné jako náhradní součástku zakoupit celé kolečko. V současné době ale obchodní řetězec na svém webu informuje: „Je nám líto, tento díl již není možné objednat.“ To by však stejně Pavlův problém nevyřešilo, protože díl není součástí kolečka.
Pan Pavel si nakonec s problémem poradil. „Naštěstí se mi podařilo u kamaráda s 3D tiskárnou najít řešení. Vyndal jsem z jiné části „podvozku“ židle neporušený plastový díl, podle kterého mi on vyrobil z filamentu čtyři náhradní kusy a židle zase funguje,“ uvádí zákazník.
Upozorňuje ale na to, že ne každý má podobnou možnost. „Lidem, kteří tuto možnost nemají, Ikea jiné řešení než sběrný dvůr a nová židle v podstatě nenabízí, i když jde o kousíček plastu,“ dodává.
Sedačku opravil díky druhovýrobě
Podobnou zkušenost popsal redakci Ekonews i další zákazník, tentokrát šlo o rozkládací sedačku. Součástí konstrukce byl kovový rám s dřevěnými lamelami uchycenými v plastových držácích. Po několika letech používání začaly jednotlivé části postupně praskat.
„Stačilo, aby praskla jedna lamela, a oslabilo to celý rošt. Postupně začaly odcházet i plastové držáky ve tvaru malé kapsičky, které lamely spojovaly s kovovým rámem. Jakmile povolil jeden díl, začalo se rozpadat všechno kolem,“ sdělil redakci zákazník.
Sedačka podle něj přitom stále dobře sloužila. „Jen bylo potřeba jednou za čas dotáhnout šrouby, protože každodenní používání bylo znát,“ popisuje. Problém spočíval opět v tom, že originální náhradní díly nebylo možné sehnat. Model mezitím zmizel z nabídky Ikey a firma podle zákazníka lamely ani plastové držáky samostatně neprodávala.
Ikea uvádí, že náhradní díly ke svým výrobkům nabízí několik let po ukončení prodeje. „Náhradní díly standardně nabízíme přibližně až tři roky po ukončení prodeje výrobku. Jedná se o orientační dobu, která se může lišit v závislosti na konkrétním produktu,“ uvádí Richterová.
Problém se sedačkou i tento zákazník vyřešil vlastními silami. „Nakonec jsem zjistil, že podobný problém řeší spousta lidí. Právě díky tomu jsem našel truhláře, kteří vyráběli náhradní lamely na míru, i menší výrobce plastových držáků. Věděli přesně, co sháním. Ty díly samy o sobě stály pár korun, problém byla spíš jejich dostupnost a to, že originální náhradní díly od výrobce neexistovaly,“ popisuje.
Gauči prodloužil život o dva roky
Náhradní díly „z druhovýroby“ ale podle něj neměly ideální životnost. „U lamel byla největší potíž správná tloušťka a výdrž materiálu, u plastových držáků zase kvalita a přesnost zpracování,“ vysvětluje. Postupně se opravy změnily v improvizaci.
„Poslední fáze už bylo domácí opravování s lepicí páskou. Plastové držáky jsem postupně obaloval silnou vrstvou pásky, aby vydržely co nejdelé pohromadě. Fungovalo to vždy jen nějakou dobu, než se zase něco uvolnilo nebo prasklo,“ popisuje.
Domácí opravy podle něj prodloužily životnost gauče asi o dva roky. Celkově v domácnosti sloužil necelých deset let, než skončil ve sběrném dvoře. „Koupil jsem nový, ale po této zkušenosti už nebyl z Ikey,“ dodává.
Ikea připouští, že situace, kdy konkrétní náhradní díl nelze dodat, nastávají, podle společnosti jde ale spíše o výjimečné případy. Dostupnost jednotlivých komponentů závisí mimo jiné na konstrukci výrobku, bezpečnostních požadavcích i zájmu ze strany zákazníků.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
