Bezdrátová sluchátka, nabíjecí kabely, miniventilátory, roztodivná LED světýlka nebo zvlhčovač vzduchu do auta. Většina z nás nakupuje desítky drobných elektronických zařízení za pár korun. Říká se jim Fast Tech a podobně jako Fast Fashion se stávají velmi rychle odpadem. Kdo platí jeho sběr?
Výrobci a dovozci elektrozařízení uváděných na český trh mají ze zákona povinnost zajistit financování zpětného odběru a zpracování vysloužilých výrobků. Problém však nastává u prodejců, kteří výrobky na trh dostávají, ale do systému nepřispívají. Obvykle k nim patří internetová tržiště či platformy fungující mimo Evropskou unii.
Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že podíl elektrozařízení uvedených na trh prodejci, kteří příslušné povinnosti neplní, se pohybuje mezi pěti a deseti procenty. U výrobků nabízených prostřednictvím online tržišť ale podle jiných odhadů tyto podíly dosahují až 80 procent.
„Každý elektrospotřebič jednou doslouží a je potřeba zajistit jeho bezpečný sběr a recyklaci bez ohledu na to, kde si ho zákazník koupil. Pokud se nepodaří odpovědnost online tržišť účinně řešit, budou v systému nadále chybět prostředky,“ uvádí Roman Tvrzník, předseda představenstva společnosti Elektrowin, která provozuje jeden z tuzemských kolektivních systémů zaměřených na zpětný odběr a ekologickou likvidaci elektrospotřebičů. Podle Elektrowinu chybějí systému zpětného odběru elektrozařízení v Česku každoročně desítky milionů korun.
Náklady, které nejsou vidět
„Pokud některý prodejce zákonné povinnosti skutečně neplní, může tím získat neoprávněnou nákladovou výhodu oproti subjektům, které je řádně plní. Taková situace by nebyla spravedlivá vůči ostatním podnikatelům ani vůči životnímu prostředí,“ upozorňuje PR manažerka internetového prodejce Alza Eliška Čeřovská.
„Prodej elektroniky zahrnuje řadu nákladů, které nejsou na první pohled viditelné v ceně produktu. Jde například o zajištění souladu s evropskými předpisy, ověřování bezpečnosti výrobků, plnění povinností v oblasti ochrany spotřebitele, nakládání s elektroodpadem a podobně,“ říká mluvčí prodejce spotřební elektroniky Datart Petra Psotková. „Nejde přitom jen o otázku férové konkurence, ale také o ochranu zákazníků a životního prostředí,“ podotýká.
„Ministerstvo životního prostředí registruje jednotlivé prodejce v systému ISOH2 a kolektivní systémy REMA jim poskytují odbornou a administrativní podporu při registraci, vykazování množství výrobků uvedených na trh a plnění povinností zpětného odběru,“ popisuje mluvčí ministerstva Jana Schillerová.
Podle resortu je však potřeba zvýšit odpovědnost samotných online platforem. „Je potřebné co nejrychleji zavádět účinná opatření, protože obrovské množství výrobků z online tržišť nesplňuje požadavky evropské legislativy, zvyšují množství odpadů v členských státech a jejich výrobci neplní své povinnosti,“ uvádí mluvčí.
Ministerstvo životního prostředí přitom dodává, že za plnění povinností v oblasti elektrozařízení odpovídá prodejce, nikoliv automaticky provozovatel internetového tržiště. Platformy jako Temu nebo AliExpress například vystupují především jako zprostředkovatelé prodeje.
„Některé online platformy hledají způsoby, jak zahraničním prodejcům plnění těchto povinností usnadnit,“ uvádí Schillerová. Jako příklad uvádí spolupráci tržiště Temu s kolektivními systémy REMA Systém a REMA Battery, která údajně funguje od června letošního roku.
Zboží za desítky miliard korun
Obliba „Fast Techu“ rok od roku roste. Britská nezisková organizace Material Focus (dříve známá jako WEEE Fund) uvádí, že se výdaje na tuto drobnou elektroniku ve Velké Británii mezi lety 2023 a 2025 více než zečtyřnásobily z 2,8 miliardy na 11,6 miliardy liber ročně (tedy přibližně z 81 miliard na 335 miliard korun).
Na úspěšnost těchto zařízení poukázal i mezinárodní průzkum Fast Tech Consumer Study. Zapojilo se do něj přes deset tisíc dospělých z dvanácti evropských zemí, mezi nimiž byly Francie, Polsko, Německo, Španělsko, Nizozemsko nebo zmíněná Velká Británie. Z výsledků vyplývá, že alespoň jeden výrobek Fast Tech vlastní téměř 87 procent dotázaných. Během předchozích dvanácti měsíců si některé z těchto zařízení pořídilo bezmála 78 procent respondentů.
Hlavním důvodem nákupu je cena. Výsledky dotazování ukazují ale i to, že zákazníci si nepořizují levnou elektroniku bezúčelně, ale často jako záložní zařízení nebo dočasnou náhradu. Téměř 58 procent kupujících si dokázalo vybavit výrobek, který používali nanejvýš šest měsíců. Výzkum upozorňuje, že důvodem nebyla životnost těchto zařízení.
Přes 60 procent uživatelů je s takovou elektronikou spokojeno. Výzkum spokojenost vysvětluje tím, že uživatelé dlouhou životnost od levných výrobků neočekávají. Přestože 80 procent kupujících bylo podle výzkumu ochotno si připlatit za delší životnost, 59 procent by si při poruše zařízení pořídilo opět podobný levný výrobek.
„Krátká životnost znamená, že se těžba surovin, výroba součástek a kompletace musí opakovat častěji, abychom získali stejnou službu. Pokud zařízení přestane sloužit kvůli jedné obtížně vyměnitelné baterii, přicházíme také o hodnotu ostatních funkčních součástek,“ uvádí Michaela Streichsbierová, projektová manažerka pro oblast odpadového hospodářství ve společnosti Cyrkl, která firmám pomáhá optimalizovat nakládání s odpady.
Obsahuje cenné suroviny
Cenová přijatelnost nemusí podle Alzy automaticky znamenat horší zpracování. „Nízká cena sama o sobě není důkazem nízké kvality, stejně jako vyšší cena nezaručuje delší životnost. Rozhodující jsou použité materiály a komponenty, kvalita zpracování, technické parametry, výsledky zkoušek a skutečná poruchovost v provozu,“ popisuje Čeřovská.
Problém Fast Techu nicméně nespočívá pouze v množství vznikajícího odpadu. Výroba drobných zařízení vyžaduje suroviny, jejichž získávání a zpracování může být energeticky náročné. „Zařízení za několik desítek korun může obsahovat suroviny, jejichž získání vyžadovalo těžbu, energeticky náročné zpracování a dopravu přes několik kontinentů. Nízká prodejní cena proto neznamená nízkou hodnotu použitých zdrojů,“ vysvětluje Streichsbierová.
Složení jednotlivých výrobků se může výrazně lišit. Nabíjecí kabely obsahují především kovové vodiče, často měděné, a plastovou izolaci. Bezdrátová sluchátka kombinují plastové kryty, elektronické součástky, magnety a malé akumulátory. „Najdeme v nich například měď, cín, malé množství zlata, lithium a podle chemie baterie také kobalt. Magnety mohou obsahovat prvky vzácných zemin. Konkrétní výrobní dokumentace sluchátek potvrzuje použití těchto materiálů, jejich zastoupení ale nelze automaticky přenést na všechny modely,“ popisuje Streichsbierová.
U LED osvětlení se podle ní mohou vyskytovat také polovodičové materiály obsahující gallium nebo indium. Malé ventilátory a elektronické hračky zase mohou obsahovat měděné vinutí motorů, ocelové součástky, magnety nebo baterie.
Řada těchto materiálů patří mezi kritické suroviny, jejich dostupnost je pro Evropskou unii strategicky důležitá. EU je totiž u mnoha z nich závislá na dovozu ze třetích zemí. „Je potřeba rozlišovat finanční hodnotu a strategický význam. Zlato má vysokou hodnotu na jednotku hmotnosti, ale v jednotlivém výrobku ho bývá velmi málo. Pro ekonomiku recyklace může být zásadní měď,“ vysvětluje Streichsbierová.
Zbytečná ztráta surovin
Aby bylo možné materiály z vysloužilých elektrozařízení získat, musí se tyto výrobky nejprve dostat do systému zpětného odběru. Právě to je ale u drobné elektroniky problém. Podle výzkumu WEEE Forum si přes 29 procent dotázaných nechává nepoužívané zařízení doma. Dalších 22 procent alespoň jeden výrobek vyhodilo do běžného komunálního odpadu a téměř 21 procent ho vyhodilo do kontejneru na plasty.
Sběrný dvůr nebo jiný způsob sloužící ke zpětnému odběru elektrozařízení využilo zhruba 27 procent dotazovaných. Respondenti přitom mohli uvést více způsobů nakládání s nepotřebnými výrobky.
„Problém začíná ještě před recyklační linkou a před tříděním elektroodpadu. Drobné zařízení snadno zůstane v zásuvce nebo skončí ve směsném odpadu. Lidé také nemusí rozpoznat, že svítící hračka či drobný doplněk s baterií patří do elektroodpadu. Materiál, který se nedostane do odděleného sběru, nemá šanci projít odpovídajícím zpracováním,“ upozorňuje Streichsbierová.
Nesprávné vyhazování přitom nepředstavuje pouze ztrátu surovin. Výrobky obsahující baterie mohou při poškození nebo nevhodném skladování představovat požární riziko.
V Česku bylo podle údajů ministerstva životního prostředí předloni na trh uvedeno přes 71 tisíc tun malých elektronických zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 centimetrů. Tato kategorie zahrnuje také Fast Tech. Kolik z uvedeného množství připadá přímo na levnou elektroniku, však statistiky neukazují. Resort životního prostředí tvrdí, že množství těchto výrobků uvedených na tuzemský trh od roku 2021 klesá. V roce 2021 na trh putovalo přibližně 79,5 tisíce tun těchto zařízení.
„Nelze však určit, jaké množství bylo na trh v České republice uvedeno prostřednictvím online prodejních platforem,“ upozorňuje mluvčí resortu Schillerová. „Přesná čísla nejsou, ale odhady se pohybují v milionech kusů,“ uvádí Tvrzník z Elektrowinu.
Podle průzkumu společnosti Elektrowin pořizuje drobnou elektroniku a elektronické doplňky v českých internetových obchodech 79 procent dotazovaných. Zahraniční online tržiště, jako je AliExpress nebo Temu, k takovým nákupům využívá 16 procent respondentů.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
