Podíl kvalitnějších potravin v nákupních košících roste, nabídka českých biopotravin se ale v tuzemsku výrazně nezvětšila. „Tuzemským producentům komplikuje situaci malý trh a vysoké náklady, kvůli kterým obtížně konkurují zahraničním výrobcům,“ uvádí Jan Zeman.
Mezi nejžádanější biopotraviny v tuzemsku patří čerstvá zelenina, ovoce, maso nebo mléčné výrobky. V obchodech jich je ovšem nedostatek. „Zákazník je chce, ale trh je k němu zatím neumí efektivně dostat,“ říká Jan Zeman, jednatel společnosti Biopekárna Zemanka a obchodní ředitel společnosti Econic Hub.
Farm Fest se blíží
* Odborná konference Farm Fest proběhne ve dnech 24. až 26. září v Hradci Králové. Vystoupí na ní přes čtyři desítky odborníků a odbornic z praxe, státní správy, expertních organizací a obchodních řetězců. Klíčovými tématy budou ekologické zemědělství, bio a regiony.
* Příští rok na odbornou konferenci naváže festival ekologického zemědělství a největší farmářský trh v Česku. Ekonews jsou mediálním partnerem Farm Festu.
O vnímání biopotravin českými zákazníky bude Zeman mluvit na chystané odborné konferenci Farm Fest, která se uskuteční tento od 24. do 26. září v Hradci Králové. „Podle průzkumu dobře fungují sdělení, která vyzdvihují vlastnosti biopotravin, ale ne pouhé označení bio,“ uvádí Zeman.
Jak se proměnil český trh s biopotravinami za posledních deset let? Co byste označil za největší změnu?
Změny nastaly především ve dvou oblastech. Výrazně narostla poptávka po biopotravinách. Téma zdravých a kvalitních potravin se dostalo k daleko širší veřejnosti včetně lidí, kteří ho před pár lety vůbec neřešili. Zvětšuje se tak základna zákazníků a s tím i nabídka v běžně dostupných obchodech, například řetězcích.
Zároveň se mění distribuční kanály. Hlavní část prodejů biopotravin se přesouvá k velkým hráčům. Zejména online prodej potravin ukrajuje velkou část tržeb, které dříve směřovaly do nezávislých prodejen se zdravou výživou a biopotravinami.
Stávají se tedy biopotraviny běžnou součástí jídelníčku?
Ano i ne. Kvalitnější potraviny nepochybně ano. Jejich podíl v nákupních košících roste a lidé se začali daleko více zajímat o to, co vlastně kvalitní potravina znamená. U biopotravin ale vidím jeden velký nedostatek. Nabídka českých biopotravin se v posledních letech nijak výrazně nezvětšila, ať už jde o množství výrobků, nebo producentů. Velkou část trhu proto pokrývá dovoz ze zahraničí.
Podíl dovážených biopotravin na českém trhu dlouhodobě roste a nyní tvoří přibližně 70 procent. Proč je zdejší trh na dovozu tak závislý?
V Česku je málo producentů a za poslední roky jich příliš nepřibylo. Velké značky často nemají důvod vytvářet bio varianty svých výrobků a malých výrobců je málo. Důvodem je mimo jiné velikost trhu. Je příliš malý na to, aby se výroba některých biopotravin cenově vyplatila. Pro velké prodejní sítě je potom výhodnější nakoupit tyto produkty v zahraničí. Zahraniční výrobce může mít desetinásobný objem produkce oproti tomu českému, což zásadně ovlivňuje výslednou cenu.
V Česku tvoří biopotraviny necelá dvě procenta spotřeby potravin a nápojů, zatímco v Německu je to 6,5 procenta, v Rakousku dokonce přes jedenáct procent. Proč jsou rozdíly tak výrazné?
Někdy se to vysvětlení zjednodušuje tím, že zákazník v těchto zemích je bohatší a více se zajímá o kvalitu potravin. Kupní síla samozřejmě určitou roli hraje. Za relevantnější ale považuji právě vztah ke kvalitě potravin. Například v Německu se na ni hledělo už před deseti nebo patnácti lety. V Česku se tento přístup začal výrazněji měnit až relativně nedávno.
Důležitá je ale velikost trhu a úspory z rozsahu. Pokud se určitého výrobku prodává málo, má násobně nižší obrat a není možné dosáhnout stejné efektivity výroby. To se následně promítá do ceny.
Takže vyrobit biopotravinu pro menší trh je dražší?
Ano, vidíme to například u sušenek. V Bioperkárně Zemanka nejsme schopni cenově konkurovat velkým německým výrobcům biosušenek. Můžeme konkurovat kvalitou, recepturou nebo nějakou specialitou, ale ne cenou. A to přestože máme například nižší mzdové náklady. Zahraniční výrobci nakoupí suroviny za nižší ceny, a především dokážou vyrábět mnohem efektivněji ve výrazně větších šaržích. Pokud je pak rozdíl v ceně mezi konvenční a biopotravinou příliš velký, většinový zákazník si ji koupí jen občas. A tím se opět dostáváme k velikosti trhu.
Podle dat ministerstva zemědělství tvoří největší část prodejů biopotravin zpracované výrobky, například káva, čaj, hotové pokrmy, sušenky nebo dětská výživa. Proč to není čerstvé ovoce, zelenina nebo mléčné výrobky?
Data podle mě do značné míry odrážejí to, jaká je na trhu nabídka. Zároveň to souvisí s logistikou. Suché potraviny se jednoduše přepravují, mají dlouhou trvanlivost a relativně snadno se skladují i prodávají. Proto je v tomto segmentu širší nabídka.
U čerstvých potravin je situace úplně jiná. Cenový rozdíl výrazně ovlivňuje prodej a krátká trvanlivost dělá logistiku velmi náročnou. Když někam vezete deset jogurtů, tak to ekonomicky nedává smysl. Do ceny se promítne doprava, skladování a zároveň riziko, že část výrobků neprodáte a budete je muset odepsat.
Velký výrobce má výhodu. Když veze do supermarketu paletu běžných jogurtů a přidá k ní několik balení biojogurtů, náklady se prakticky nezmění. Pokud tam ale malý výrobce veze půl palety biojogurtů, ekonomicky mu to vychází úplně jinak.
Zákazník by tedy větší dostupnost čerstvých biopotravin uvítal?
Z pohledu spotřebitele patří mezi nejžádanější biopotraviny právě čerstvá zelenina, ovoce, maso nebo mléčné výrobky. Zákazník je chce, ale trh je k němu zatím neumí efektivně dostat. Vzniká tak určitý začarovaný kruh.
Na Farm Festu chcete mluvit o tom, proč samotné označení „bio“ neprodává. Opravdu už zákazník na označení „bio“ neslyší?
Myslím si, že pozice značky „bio“ je u zákazníků možná dokonce horší než před deseti lety. Neznamená to, že prodeje biopotravin klesají. Ale důvodem, proč si zákazník určitý produkt koupí, už často není to, že je bio. Podle průzkumu dobře fungují sdělení, která vyzdvihují vlastnosti biopotravin, ale ne pouhé označení bio.
Čím to je?
Podle mě je problém také v tom, že bio je příliš obecné. Každý si pod ním může představit něco jiného, ať už pozitivního, nebo negativního. Když zákazníkovi řeknete, že výrobek má jednoduché složení nebo neobsahuje určitá aditiva, dostává jasnou informaci, co od něj může očekávat.
Co teď musí výrobce biopotravin udělat jinak než před deseti lety, aby na trhu uspěl?
Musí nabídnout další benefity, které zákazník očekává. Důležité je kvalitní, co nejjednodušší a transparentní složení a především chuť. Představa, že zdravá potravina nemusí být chuťově dobrá, protože je kvalitní, už dávno neplatí. Důležitý je také obal, marketing a znalost cílové skupiny. Výrobce musí vědět, jakou potřebu zákazníka jeho produkt řeší – jestli je určený k večeři, svačině nebo třeba jako dětská strava. A zákazník musí velmi rychle pochopit, co výrobek je a k čemu slouží. Problematika prodeje se stala mnohem komplexnější a samotné označení bio už nestačí.
Jan Zeman
Zakladatel Biopekárny Zemanka, která se zaměřuje na výrobu sušenek a krekrů v biokvalitě. Od loňského roku je členem vedení skupiny Living Econic, která sdružuje několik významných značek na českém trhu s biopotravinami a ekologickými produkty, a obchodní ředitel společnosti Econic Hub.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
