Chráněná krajinná oblast Soutok na jihu Moravy existuje necelý rok. Ačkoliv její vyhlášení provázely kontroverze a nevole části místních i přespolních, dnes už je přirozenou součástí života obyvatel Břeclavi a okolí.
„CHKO je území navázané na krajinu lidí. Není to přísná rezervace ani skanzen, kde se nic nesmí. Má se tu normálně žít, fungovat a hospodařit. Jediný rozdíl je, že hospodaření by mělo mít pro přírodu a krajinu větší přínosy,“ vysvětluje Rudolf Jureček, zoolog z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR působící v CHKO Soutok.
Soustava lužních lesů a luk na soutoku Moravy a Dyje má rozlohu 125 kilometrů čtverečních. Přezdívá se jí Moravská Amazonie, částečně kopíruje hranice již existujících evropsky významných lokalit a v tuzemské krajině je ojedinělá.
„Kombinace lesů, vody a otevřené krajiny je důvod, proč je Soutok tak druhově bohatý. Pestrost zdejší přírody, soutok dvou velkých řek a časté záplavy historicky zabránily tomu, aby se krajina proměnila jen v ornou půdu. Díky tomu si velká část území zachovala svůj původní ráz,“ popisuje Jureček nejrozsáhlejší soustavu lužních lesů ve střední Evropě.
Na území dnešní chráněné krajinné oblasti se podle botanika z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Jakuba Těšitele vyskytuje přes devět set druhů rostlin. „Potkávají se zde druhy, které sem migrovaly z jihu díky kontinentálnímu klimatu, s těmi, které s sebou splavily řeky,“ vysvětluje Těšitel. I proto je v CHKO Soutok zastoupena téměř čtvrtina všech druhů české flóry.
Osudové rány pro Soutok
Místní krajina byla vždy navázána na vodu a rozsáhlé záplavy, ale vodní režim během druhé poloviny minulého století utrpěl několik ran. Masivní odvodňování během padesátých let, narovnání koryt řek a především výstavba vodního díla Nové Mlýny.
„Zbudování Nových Mlýnů bylo osudovou ranou pro místní přirozený vodní režim. Většinu vody zadrží novomlýnské nádrže a dále je pouštěna pouze regulovaně do umělého koryta Dyje. Záplavy v podobě, v jaké byly do té doby, skončily. Všechny současné záplavy jsou umělé,“ popisuje Jureček. Jsou to ale právě pravidelné záplavy, které mohou za výskyt některých vzácných druhů.
„Mravenec lužní přežije celý svůj život na kmeni nebo koruně stromů, které jsou často zaplavované. Vyšší vodu přežívá tak, že se jednoduše přestěhuje výš,“ dodává zoolog. Podobně závislé na pohybu vody jsou i další druhy. Vážka klínatka rohatá ke svému životu nezbytně potřebuje písčitá dna vznikající při narušení toku, zatímco vzácná žábronožka sněžní nedokáže přežít bez periodických tůní, které se v krajině tvoří jen při pravidelném zaplavování a následném vysychání.
Povodňování lesům prospívá
Jedním z cílů Správy CHKO je napravit škody na vodním režimu a co nejvíce přiblížit jeho původní funkce. „Aktuálně se jedná o změně režimu na Nových Mlýnech. Pomoc má i klapkový jez, díky němuž se do lesů dostane více vody,“ popisuje krajinná ekoložka CHKO Soutok Adéla Přibylová. Dílo budované státním podnikem Lesy ČR na řece Dyji umožní lepší hospodaření s vodou v sušších měsících a hlavně lepší rozliv do krajiny lužních lesů.
„Dosud jsme pro podporu vodního režimu lužních lesů strádajících nedostatkem vody prováděli takzvané povodňování. V jarním období jsme krátkodobě výrazně navýšili odtok z Nových Mlýnů. Do lužních lesů se však dostal jen zlomek z celkového množství vody, které jsme vypustili. Budovaný jez na Dyji umožní zvýšení hladiny řeky přímo u nátoku do lužního lesa a jeho zavodnění bez nutnosti několikanásobného zvýšeného odtoku z nádrže,“ vysvětloval v průběhu stavby ředitel Povodí Moravy David Fína.
Řeka Dyje navíc v posledních letech prošla velkou revitalizací. K umělému toku byla napojena tři odstavená říční ramena a to vedlo ke zvýšení hladiny místy až o třináct centimetrů.
„Člověk to způsobil, člověk by to měl řešit“
Soutok je neodmyslitelně spjat s řekou. To s sebou může ale nést i rizika, především v šíření invazních druhů. „Řeka je nositel semínek a spor invazních druhů. Objevuje se tu křídlatka, pajasan žláznatý, netvařec křovitý nebo invazní netýkavky. Náš největší problém aktuálně je Astřička novobelgická, která vytváří velké množství postupně dozrávajících nažek. Tím se efektivně šíří a proniká i do maloplošných chráněných území,“ říká krajinná ekoložka Přibylová.
Kromě zmíněných invazních druhů rostlin se Soutok potýká i s živočichy, na které není ekosystém připravený. Příkladem může být na první pohled roztomilý norek americký. „Je agresivnější než původní druhy, lépe se adaptuje na nové podmínky a kořist s ním evolučně nepočítala. Jeden norek americký zvládne zlikvidovat kolonii rybáků za jednu noc. Kdybychom to nechali bez zásahu, tak o některé druhy přijdeme. Člověk to způsobil, člověk by to měl řešit,“ říká zoolog Jureček.
Soutok je ale především stanovištěm mnoha vzácných druhů – jak lokálně, tak globálně. „Naším vlajkovým druhem je globálně ohrožený orel královský, pro kterého představuje Morava západní hranici rozšíření. V Česku hnízdí primárně právě v ptačí oblasti Soutok-Tvrdonicko. Celosvětově se vyskytuje v Maďarsku, Srbsku, Rumunsku, na Slovensku, v rakouském pohraničí a u nás na jižní Moravě,“ vysvětluje zoolog.
V tuzemsku se loni vyskytovalo rekordních 34 párů těchto dravců, jak ukázal společný monitoring Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov při České společnosti ornitologické a Agentury přírody a krajiny ČR. Druh přitom v Česku hnízdí teprve od roku 1998. „Na Soutoku hnízdí i orel mořský, ale ten ani v kontextu České republiky není tak vzácný, žije tu okolo 150 párů,“ dodává Jureček.
Rarita: čápi hnízdí na stromech
Běžnější čáp bílý se v Soutoku vyskytuje ve velkých koloniích hnízdících na stromech. Mohlo by se to zdát jako banalita, nicméně čápi již hnízdí téměř výhradně na lidských stavbách. Zatímco v roce 1934 hnízdila na stromech více než polovina čápů, v roce 2014 to bylo pouze sedm procent.
Na zámeckém rybníku v Lednicko-valtickém areálu je velká čapí kolonie s přibližně čtyřiadvaceti hnízdy. V kontextu celé republiky jde o unikát, hnízd na stromech ale ubývá. „Takové hnízdo může vážit až tunu, a protože si ho čápi často stavějí na suchých stromech, snadno se zřítí,“ vysvětluje Jureček. Ochranáři proto do stávajících kolonií začali ve spolupráci s Českou společností ornitologickou instalovat umělé dřevěné podložky a náhradní hnízda, která pomáhají čápy v korunách udržet.
Velké solitérní duby jsou jednou z dominant krajiny Soutoku. A kromě čápů se na ně vážou na první pohled nenápadné druhy hmyzu. Jedním z nich je vyhynutím ohrožený krasec dubový, který ke svému životu potřebuje specificky staré osluněné duby. Správa CHKO pomáhá ke „vzniku“ vhodných dubů s pomocí prosvětlování lesních porostů nebo cíleným uvolňováním hodnotných stromů v hustých porostech.
„Místo toho, aby plocha skončila během jednoho roku jako holoseč, bude se postupně prosvětlovat, takže si místo po dlouhou dobu zachovává charakter lesa. Přirozené dubové lesy totiž v minulosti nebývaly tak husté a bylo v nich mnohem více světla. Dub je světlomilný a světlo potřebuje i k tomu, aby vůbec vyklíčil. Prosvětlováním se tak vrací dubovým porostům jejich původní ráz,“ vysvětluje Přibylová.
Tři desítky žalob, neuspěla žádná
Ačkoliv nad významností lokality nevedou odborníci spory, vyhlášení CHKO doprovázel odpor části místních majitelů pozemků. Celkem byly podány tři desítky správních žalob, z nichž ale dosud u soudů neuspěla žádná.
Správa CHKO nyní pořádá vzdělávací akce pro zemědělce tak, aby rozmělnila obavy a zároveň vedla místní k přírodě bližšímu hospodaření. Na workshopech pořádaných vědci z Masarykovy univerzity řeší například pro zdejší krajinu typické polní rozlivy.
„Snažíme se zemědělcům vysvětlit, že dočasné polní rozlivy jsou unikátními poklady biodiverzity. Jsou klíčové pro přežití vzácných žábronožek, listonohů nebo bahňáků, jako je čejka chocholatá. Tyto druhy totiž vyžadují postupné vysychání, nikoliv rychlé odvodnění,“ popisuje Přibylová.
Zásadní je podle ní najít způsob, jak přírodu ochránit a hospodáře nepoškodit. „V rámci financování péče o krajinu hledáme cesty, jak naše opatření skloubit se zemědělskou dotační politikou. Cílem je, aby zemědělci dostali kompenzaci za omezení hospodaření na orné půdě, která zůstává část roku zaplavena,“ vysvětluje. Kromě odborných seminářů pořádá Správa CHKO i botanické nebo zoologické exkurze pro širokou veřejnost.
Podle Rudolfa Jurečka je většina obyvatel k novému statusu území spíše neutrální. „Většině lidí je vyhlášení CHKO v podstatě jedno, chleba levnější nebude, tak to neřeší. Pak je tu malá skupina, které jsou naše aktivity sympatické, a stejně malá, možná ještě menší část lidí, kteří s CHKO nesouhlasí. A pak jsou tu samozřejmě hlasití kritici, kteří jsou navenek slyšet nejvíc,“ říká Jureček.
Hlasitým kritikem byl zejména podnikatel a sponzor strany Motoristé sobě František Fabičovic, který před parlamentními volbami v roce 2024 vystupoval proti vyhlášení CHKO. Podnikatel vlastní oboru Obelisk, která po vyhlášení spadá do třetí zóny CHKO, tedy druhé nejmírnější.
Proti vyhlášení CHKO podali zástupci obory Obelisk žalobu. Mimo jiné jim vadilo, že zařazení jejich pozemků do CHKO ztíží nakládání s nimi. U Městského soudu v Praze ale loni v říjnu neuspěli.
Rekonstrukce břeclavského zámku pomůže image CHKO
Velkou změnou po vyhlášení CHKO Soutok bylo výrazné rozšíření bezzásahové zóny Lanžhotských pralesů. Z původních třiceti hektarů se národní přírodní památka zvětšila téměř patnáctkrát. Celkem je ale v CHKO v bezzásahovém režimu pouze 3,7 procenta a pro většinu místních nový status území tedy zatím nepřinesl velké změny.
„Kdyby člověk neviděl cedule nebo o tom nečetl články, tak na běžném chodu ani nepozná, že tu nějaká CHKO je. Rozhodně mě nijak neomezuje,“ říká dlouholetý obyvatel Břeclavi Martin Václavík. Dodává, že lidé patrně změnu pocítí v souvislosti s cestovním ruchem. „Možná tu do budoucna bude více turistů, ale tím, že jsme u turisticky populárního Lednicko-valtického areálu, tak těžko říct, zda to bude velká změna,“ dodává.
Popularitě CHKO Soutok by mohl pomoci projekt na vybudování Domu přírody v chátrajícím břeclavském zámku. „O opravě zámku se mluví už desítky let. Je to poloruina. Ministerstvo životního prostředí poskytlo dotaci na zbudování domu přírody, a tím pádem i opravu,“ říká Aleš Slezák, který v Břeclavi žije celý život. Dodává, že až lidé ve městě uvidí konkrétní výsledky práce CHKO, uvědomí si, že je pro ně přínosná.
Kateřina Švehlová
Kateřina je absolventkou žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde nyní pokračuje v magisterském studiu na katedře environmentálních studií. Zajímá ji cokoliv spojeného se sociálními nerovnostmi, genderem, feminismem a environmentálním hnutím. V létě ráda cestuje po světě stopem.
