Kulík říční, vodouš rudonohý, bobr i vážky. Reportáž z ptačího parku Josefovské louky

Krajina u Jaroměře se díky práci ornitologů proměnila za dvě dekády k nepoznání. Dává domov stovkám druhů ptáků, vzácným obojživelníkům i hmyzu. Nové chodníky a pozorovatelny umožní návštěvníkům dostat se k nim blíže.

Mezi stromy se po dřevěné stezce pohybuje skupina návštěvníků. „Nad námi létá netopýr rezavý,“ ukazuje dlouholetý správce ptačího parku Josefovské louky Břeněk Michálek na malého létavého savce. „Na jaře je po zimě hladový a vydává se lovit i během dne,“ vysvětluje.

Na louce mezi řekami Stará Metuje a Metuje se rozkládá jedinečné mokřadní společenství. Voda se tu drží mezi travinami a v mělkých tůních, které se střídají s ostrůvky vyšších keřů a stromů. Josefovské louky u Jaroměře díky tomu pomáhají zadržovat vodu v krajině, ochlazují místní klima a dokážou zpomalit povodňové vlny.

Česká společnost ornitologická tu začala před dvaceti lety budovat ptačí rezervaci. Za tu dobu se krajina proměnila téměř k nepoznání, a hlavně se stala útočištěm pro spoustu ptačích druhů. Zároveň je oblast přírodní památkou a evropsky významnou lokalitou.

Poprvé ve východních Čechách

Dřevěný chodník, po němž se parkem prochází, začíná jen pár kroků od vstupu a bez něj by byla většina území těžko přístupná. Kromě ptáků tu žije řada dalších druhů, kterých by si návštěvník možná ani nevšiml. Nad hladinami tůní v teplých měsících poletují vážky, na okraji louky leží čerstvě okousaný strom prozrazující přítomnost bobra.

„Poprvé se tu objevil při jedné noční prohlídce. Po dekádách, kdy ve východních Čechách nebyl, se najednou zjevil tady. Lidé mi tehdy ani nevěřili, že to není nahrané,“ vypráví správce.

Z dřevěné vyhlídky na okraji parku je vidět voda rozlitá mezi travinami a sítí kanálů. Na rozlehlé planině se pasou exmoorští poníci a pomalu se pohybují mezi četnými tůněmi. Nad hladinu se na okamžik zvednou divoké kachny, aby vzápětí zmizely v hustém porostu. „Tohle je ale nepůvodní druh, který může být vůči ostatním ptákům poměrně agresivní,“ vysvětluje Michálek a ukazuje na dvě husice nilské u břehu jedné z tůní.

Z hospodářských luk ptačí park

Ornitologové měli v oblasti na co navázat. V povodí Metuje více než sto let fungoval jedinečný závlahový systém. Prostřednictvím soustavy kanálů pravidelně zásoboval místní louky vodou a zvyšoval jejich výnosy. Zároveň chytře reguloval hladinu spodní vody.

S myšlenkou založit ptačí rezervaci přišla Česká společnost ornitologická už v 90. letech. „Po roce 2000 se podařilo získat volné prostředky. Výbor ČSO tehdy rozhodl, že je vloží do nákupu pozemků,“ popisuje vznik parku správce Michálek.

Lokalitu Josefovských luk navrhli ornitologové Miloslav Hromádko a Jiří Kult. Oba místo dobře znali a dlouhá léta sem pravidelně vyráželi na pozorování ptáků. Než se myšlenka podařila převést v praxi, trvalo to ještě několik let. Zelenou dostala rezervace v roce 2006.

Výkup pozemků se podařil zejména díky příspěvkům stovek malých dárců a postupnými zásahy se území začalo proměňovat. Klíčovou roli v tom hrála právě voda. Stoletá infrastruktura ji pomáhá zadržovat v krajině a spolu s ní se sem vrací život.

Ornitologové tu odstraňují náletové dřeviny, pečují o louky a vytvářejí tůně. V části území jim s údržbou pomáhají poníci a pratuři. Důležitou roli hrají i dobrovolníci, kteří se podílejí na péči o stezky i dalších terénních pracích.

Jeden v každém kraji

Ptáci se vracejí postupně. Zatím ornitologové zaznamenali přes dvě stě druhů, z nichž zhruba stovka tu i hnízdí. Mezi opeřence, na které se obnovou cíleně zaměřují, patří čírka obecná, chřástal kropenatý nebo kulík říční.

Jejich výskyt minimálně jednou měsíčně sledují, v době hnízdění i častěji. Monitoring probíhá dlouhodobě, aby bylo možné vyhodnocovat dopady zavedených opatření. „Za největší úspěch z hlediska ochrany druhů považujeme hnízdění mokřadního ptáka vodouše rudonohého, který předchozích čtyřicet let ve východních Čechách vůbec nehnízdil. Těší nás ale také hnízdění bekasiny otavní nebo ubývající čejky chocholaté,“ doplňuje Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.

Josefovské louky nejsou jediným místem, kde se společnost snaží podporovat biodiverzitu krajiny. Podobných parků vzniklo dalších šest a dohromady zabírají přes 700 hektarů. Do budoucna mají ornitologové jasný plán: každý tuzemský kraj by měl mít vlastní rezervaci.

Společné mají tyto lokality především to, že na první pohled působí nenápadně, ale skrývají velký potenciál pro růst biodiverzity. „Dokážeme dopředu odhadnout, jestli se místo může proměnit v území s vysokou biodiverzitou, kde se bude ptákům opravdu dařit,“ dodává správce Michálek.

Návštěvníci blíže přírodě

Ptačí park je přístupný celoročně, prochází jím naučná stezka a konají se zde exkurze i vzdělávací programy pro školy. Návštěvníci by se ale měli držet vyznačených tras a respektovat období hnízdění, kdy je krajina nejcitlivější.

Aby toho návštěvníci mohli na území spatřit co nejvíc, přibyly v dubnu dvě pozorovatelny, výukový altán a povalový chodník, který provádí podmáčenými částmi. Z pozorovatelen lze sledovat ptáky, aniž by je lidé rušili, altán slouží především školám a exkurzím.

Na jejich vzniku se částkou 200 tisíc korun podílel Nadační fond Veolia. Fond v rámci programu Vraťme vodu přírodě dlouhodobě podporuje projekty zaměřené na citlivou obnovu krajiny, podporu biodiverzity a vodních ekosystémů. Pomáhá financovat jak konkrétní zásahy, tak celé iniciativy.

Program začal na podzim roku 2018 jako spolupráce s Českým svazem ochránců přírody. Zpočátku se zaměřoval především na výkup území s přírodní hodnotou nebo potenciálem obnovy. Postupně se ale Nadační fond Veolia zapojil i do revitalizací a dlouhodobé péče o krajinu.

Dnes podporuje také konkrétní opatření v terénu, například instalace zábran pro obojživelníky během jejich jarního tahu. Celkem už na tyto projekty daroval přes 13,5 milionu korun a pomáhá chránit více než 70 lokalit po celé republice.

Přirozené vzdělávání

Minulý rok fond přibral druhého odborného partnera, kterým je Česká společnost ornitologická. „Jejich vize budování ptačích parků v jednotlivých krajích, které zároveň pomáhají zadržovat vodu v krajině a vytvářejí podmínky pro hnízdění i migraci ptáků, velmi dobře odpovídá našim dlouhodobým cílům,“ popisuje ředitelka nadačního fondu Vendula Valentová.

Josefovské louky jsou prvním projektem České společnosti ornitologické, který nadační fond podpořil. Podle ředitelky sehrála při rozhodování zásadní roli skutečnost, že jde o území přístupné veřejnosti a zároveň využitelné pro vzdělávání. Návštěvníci tu nejsou jen „hosty“, ale přirozeně se setkávají s tématy, jako je zadržování vody nebo ochrana biodiverzity.

„Snažíme se, aby naše podpora nebyla jednorázová, ale měla dlouhodobý přesah. Pro příjemce je zásadní jistota financování do dalších let, která jim umožňuje přistupovat k lokalitám strategičtěji a plánovat jejich rozvoj v delším horizontu,“ dodává.

Partnerem článku je Nadační fond Veolia.