Ochrana travních porostů může být významnou součástí klimatického řešení, odhalili experti z Výzkumného ústavu pro krajinu ve spolupráci s Biologickým centrem AV ČR a Univerzitou Karlovou. Jejich zjištění publikoval odborný časopis Functional Ecology.
Tuzemští odborníci podrobně prozkoumali třicet dvojic lokalit po celém Česku. Dvojici vždy tvořila chráněná louka, například v přírodní rezervaci, a obvykle obhospodařovaná louka v okolí. Zkoumali přitom tři typy travních porostů – suché louky, středně vlhké louky a vlhké louky.
Výzkumníci v každé louce změřili zásobu půdního uhlíku do hloubky 30 centimetrů, chemické vlastnosti půdy, nadzemní biomasu, druhové složení a funkční vlastnosti rostlin. Součástí výzkumu byla podrobná analýza historického využívání krajiny od roku 1840 do současnosti.
Suché louky jsou významný zásobník
Hlavní zjištění zní: chráněné louky obsahují významně vyšší zásoby půdního uhlíku než běžně obhospodařované plochy. Výsledky odborníci publikovali v prestižním časopise Functional Ecology. Rozdíl přitom nezpůsobuje vyšší produkce biomasy, jak by se dalo očekávat. Množství nadzemní hmoty se mezi oběma typy luk významně nelišilo. Klíčovým faktorem byla míra narušení ekosystému.
„V době, kdy svět řeší, jak rychle omezit produkci uhlíku a zvýšit jeho ukládání v krajině, ukazujeme, že dlouhodobá ekologická stabilita hraje zásadní roli. Ochrana přírody není jen otázkou biodiverzity, ale i klimatické bezpečnosti,“ vysvětluje Olha Kachalová z oddělení ekologie krajiny Výzkumného ústavu pro krajinu.
Nejvíce uhlíku navíc ukládaly suché louky, nikoli vlhké. Možnými důvody jsou hlubší a odolnější kořenové systémy rostlin, pomalejší rozklad organické hmoty v sušších podmínkách a také efektivnější využití uhlíku půdními mikroorganismy. Adaptace rostlin na stres z nedostatku vody tak může nepřímo přispívat k dlouhodobému ukládání uhlíku.
Pouhé zvyšování počtu druhů nestačí
Chráněné louky měly vyšší druhovou rozmanitost. Přesto vědci nezjistili přímou souvislost mezi počtem druhů a množstvím uloženého uhlíku.
Rozhodující jsou funkční vlastnosti rostlin, jako například charakter kořenového systému, obsah sušiny v listech a kořenech a schopnost spolupráce s mykorhizními houbami. Podle výzkumníků nestačí pouze zvyšovat počet druhů. Zásadní je dlouhodobá stabilita prostředí a také to, jak jsou rostliny přizpůsobeny místním podmínkám. Právě to umožňuje vytvářet trvalé půdní zásoby uhlíku.
Výzkum tak odhalil zásadní rozdíl mezi obhospodařovanými a chráněnými loukami. Na obhospodařovaných plochách se množství uhlíku úzce váže na aktuální produkci biomasy – uhlík přichází a odchází rychleji. Na chráněných loukách je ukládání uhlíku na okamžité produktivitě méně závislé a více ho ovlivňuje dlouhodobá stabilita půdního prostředí. Chráněné ekosystémy proto fungují jako stabilnější a odolnější uhlíkový rezervoár.
Travní porosty celosvětově ukládají přibližně třetinu suchozemského uhlíku. Ochrana existujících travních porostů je proto stejně důležitá jako nové technologické způsoby snižování emisí. Pro praxi to znamená omezovat časté narušování půdy, podporovat funkčně pestrá rostlinná společenstva a zachovávat dlouhodobou kontinuitu travních porostů. Význam těchto poznatků je zásadní i pro evropskou síť chráněných území Natura 2000.
Tomáš Pohanka
Tomáš kdysi dávno projevil přání, že by se chtěl živit tím, že si bude číst. Splnilo se mu to, i když jinak, než si představoval. Přečetl spoustu článků v týdenících Euro, Ekonom i v deníku MF Dnes. Je ale fakt, že občas i něco napsal.
