Při jarním sečení luk pravidelně zahynou tisíce srnčích mláďat. Odhady hovoří každoročně až o 60 tisících mrtvých zvířat. Dobrovolníkům, kteří se je snaží zachraňovat, poslední dobou pomáhají drony, což jejich práci usnadňuje.
Osud srnčete zasaženého žacím strojem je velmi trýznivý. Stroj mu zpravidla pořeže běhy, takže zvíře uhyne v bolestech, nebo je musí zastřelit myslivec. Po celém Česku se proto rozbíhají iniciativy, které s pomocí dobrovolníků a pilotů dronů mláďata zachraňují. Loni se jejich počet podle iniciativy Stop sečení srnčat zvýšil z dvou desítek na padesát.
Mláďata hledají s termokamerou
Stop sečení srnčat je největším spolkem svého druhu v tuzemsku. Jeho drony dnes létají nad 70 až 80 honitbami ve dvou okresech s přesahem do tří dalších. Spolek spolupracuje s desítkami dobrovolníků a zhruba se třemi desítkami pilotů dronů. Snaží se také podporovat vznik spřízněných spolků po celé republice.
„Pustili jsme se také do legislativy, zemědělci totiž musejí hlásit termíny sečení a myslivci mají mláďata ve své honitbě chránit. Přesné definice a sankce ale chybějí, léta se tu mluví jen o pozitivní motivaci. Není, jak to vynutit,“ říká Pavla Benettová, koordinátorka kampaně Stop sečení srnčat.
Na loukách jsou v ohrožení nejen srnčata, ale i mláďata zajíců, ježci, křepelky či hnízda drobných pěvců, kachen a bažantů. S rozšířením dronů se pozornost čistě od srnčat přesouvá i k dalším druhům, které zachytí termokamera umístěná na dronu.
Jakub Polenský z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který s prvním dronem vyletěl za záchranou srnčat v roce 2015, popisuje, že rojnice dříve vyžadovala zapojení deseti až patnácti dobrovolníků. S drony se ale situace změnila.
„Teď je potřeba jeden pilot a dva až tři dobrovolníci, což je výrazná úleva. Lidská síla se tak může rozložit do více dní. Obyčejně člověk musel jít tak třikrát za týden a na konci byl úplně kaput, teď se mohou lidé střídat a sezona je pokrytá,“ říká Polenský, jenž zároveň vlastní prodejní společnost Dronecraft.
Termální kamera ukáže tepelný bod a zachytí srnče i zajíce. Podle Polenského zatím rekordní nález činil 25 kusů zvěře na 15 hektarech jetelotrávy. Využití dronů vidí i v mapování škod na porostech, kde se pak dají preventivně instalovat plašiče.
Bez myslivců to nejde
Někteří lesníci a ochranáři argumentují proti záchraně mláďat tím, že by srnci byli přemnožení a okusovali mladé stromky. Podle nich není důvod zabíjení bránit. Ochrana mláďat je ale hlavně etickou otázkou, jak upozorňuje předseda komise okresního mysliveckého spolku Příbram Radek Podhorecký, který je zároveň zemědělcem.
„Sekačky mláďata likvidují bez výběru. Nikdo neposuzuje, zda je kus zdravý a vitální, nebo není. Myslivec se snaží většinou zastřelit méně kvalitní jedince,“ vysvětluje.
„Srnčí zvěř se navíc nemůže na rozdíl od jelenů a daňků dlouhodobě přemnožit. Od dubna do srpna je velmi teritoriální, každý kus má své území. Když se populace zahustí, tak dojde k autoregulaci a už se dál tolik nemnoží,“ dodává Podhorecký.
Nezanedbatelný je také pozitivní vliv záchranných akcí na populaci zajíců. Jejich počty totiž například ve srovnání s třicátými lety minulého století klesly o 95 procent. „Tam je ztráta každého jedince fatální,“ dodává.
Pavla Benettová se domnívá, že by se mělo zachraňovat každé mládě bez ohledu na to, jaký osud ho čeká jako dospělého jedince. „Odpůrcům bych přála slyšet naříkající srnče s přeťatými běhy,“ dodává. Nejdůležitější podle ní je, aby se dobrovolníci nepouštěli do záchrany na vlastní pěst, ale vždy výlučně s uživatelem honitby, tedy s myslivcem. Klíčová je rovněž komunikace s vlastníky pozemků – zemědělci.
„Rádi bychom apelovali na majitele malých i velkých psů, aby je nepouštěli na volno, což je v honitbách zakázáno. Každý si myslí, že je jeho ‚gaučák‘ hodný, nic neudělá, ale pokud prožene březí srnu, tak ona v křoví potratí nebo uhyne. Mláďata zajíců hynou i na stres,“ dodává Benettová.
Srnčata přikryjte košem
Při záchraně srnčete z louky, kde se bude sekat, je potřeba řídit se pravidly, která mají spolky na svých webech. Primárně jde o to srnče vynést z porostu, kde se bude sekat, přikrýt ho košem a po skončení prací ho co nejdříve zase vypustit.
Mládě se má přenášet v rukavicích, zachránce by přitom měl mít v rukou trávu, aby na srnčeti neulpěl lidský pach. Rukavice se doporučují starší, bez chemického zápachu. S postupujícím jarem jsou mláďata pohyblivější a mohou zachráncům i utíkat. Potom je lepší přistupovat k nim třeba ve dvou. Není vhodné je honit po louce, mohla by uhynout vyčerpáním.
Po přenesení mláděte do bezpečné vzdálenosti od prací se na ně umístí plastový koš, který má otvory, ale maximálně dva centimetry široké. Tím se zabrání poškození čumáčku, kterému se myslivecky říká větrník. Když jsou rána opravdu chladná, poslouží lépe krabice z lepenky.
„Bez znalostí záchrana provádět nejde, je potřeba prostudovat si metodiku pro manipulaci s mláďaty. Protože člověk jinak může napáchat více škody. Dobrovolníci musejí být zaškoleni,“ zdůrazňuje Bennetová.
Apeluje také na to, aby mládě bylo pod košem maximálně šest až osm hodin. Zároveň by se nemělo přesunout o více než 150 metrů od místa nálezu, aby se s matkou pomocí „pískání“ zase našlo. Po vypuštění je vhodné srnčata překrýt shora trávou, aby je predátor neuviděl dřív, než je srna najde a odvede do bezpečí.
„Pole prochází sám“
Jak ukazuje příběh chalupářky z jižních Čech paní M., rozjet spolek na záchranu srnčat ale není vždy snadné. Za krátký čas, co její iniciativa existuje, už se sice ozvaly dvě místní obyvatelky, že by se rády zapojily, nicméně klíčová je dohoda s mysliveckým hospodářem.
„Primárně to musí posvětit on, bez něj se nic nesmí dělat. Navíc už mi dal jasně najevo, že na ‚jeho‘ srny mu nikdo sahat nebude. Pole si prý prochází sám s ohaři a loni mu umřela jen dvě srnčata. Se zemědělci se prý propojovat nehodlá,“ popisuje žena dojmy z prvního kontaktu. Doufá, že až vybere peníze na dron, vyslouží si myslivcovu podporu. Aby se vztahy nepokazily hned v začátcích, nechce mluvit na jméno
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
