Jedni jim přezdívají „létající krysy“, pro druhé jsou nedílnou součástí měst a od nepaměti patří k člověku. Zatímco ti první podporují jejich hubení, druzí jim chtějí stavět holubníky a nosí motiv s nimi na tričku. Řeč je o holubech, kterým se dostává v poslední době čím dál tím větší pozornosti.
Po celém Česku vznikají petice proti drastickému hubení „přemnožených“ holubů. Jednu aktuální mají v Karlových Varech, druhou v Pardubicích. Jejich autorům zpravidla vadí nehumánní vybíjení, respektive deratizace. Najaté firmy holuby chytají do klecí, kde často skomírají hladem a vysílením. Ty, kteří přežijí, čeká usmrcení plynem. V některých městech či městských částech je zase odstřelují.
Řešení přitom nabízejí městské holubníky. Ty mohou být vybudované na půdách, což je levnější než samostatně stojící varianta. V holubníku se vajíčka vyměňují za atrapy, a tím se reguluje početní stav holubí populace. Opeřencům se dává čistá voda, dostávají kvalitní zrní, prostor se pravidelně čistí. Ubývá tak i trusu v ulicích.
Pardubice rozhodnou o holubníku
„Já vnímám tohle téma hlavně lidsky. Máme možnost zvolit řešení, které funguje, je humánní a dává smysl i do budoucna. Řešení, na které můžeme být jako město hrdí – a které jednou předáme dalším generacím,“ říká autorka petice Marcela Hlaváčková z iniciativy Holubi Pardubice. Petici „za humánní regulaci“ zatím podepsalo přes 1200 signatářů a bude ji projednávat tamní zastupitelstvo.
Sama k tématu přišla tak, že hledala více informací pro vnuka. Šokovalo ji, že jinak progresivní Pardubice způsob likvidace holubů nijak netají. „Každoročně jde až o tisíc zabitých jedinců, což mi připadá v dnešní době jako řešení, které není hodné moderních měst,“ říká Hlaváčková.
Podle ní se za téměř dvacet let, co současný systém funguje, utratila spousta peněz za deratizační firmy. Přitom holubník, který by vyšel třeba na třičtvrtě milionu nebo i méně, mohl už dávno existovat.
„Má to i sociální přesah, v holubníku mohou měnit vejce a uklízet v něm senioři, děti, dělají to i vězni,“ dodává. Chtěla by, aby se zastupitelé 27. dubna rozhodli tuto praxi ukončit a vyslovili se pro obecní holubník.
Ve městech živoří
Téma obecních holubníků řeší ve více městech a mohou za to i zveřejněné fotografie holubů v klecích čekajících na smrt. Podle Michala Ďuríčeka, předsedy spolku Obecní holubník, který působí především v Praze, je nicméně komplikované podobné projekty prosadit.
Metropole má zatím tři holubníky, v Praze 1, 3 a 6. Praha 3 v jednu chvíli zvažovala ještě samostatně stojící holubník na Vítkově, ale z investice nakonec sešlo. Holubů přitom v hlavním městě může být až sto tisíc.
„Nenávist vůči holubům je bohužel hluboce zakořeněná, ale nemá žádný racionální základ. Takže si klademe za cíl vyvracet ty různé mýty, například o přenosu nemocí. Lidi se nechají snadno vystrašit,“ říká Ďuríček, který spolek založil zhruba před šesti lety poté, co se dozvěděl o hubení holubů.
Sám se nepokládá za ochranáře, ale chce, aby se s holuby zacházelo eticky, a stejně tak se reguloval i jejich počet. Jeho spolek provozuje holubník na půdě jednoho žižkovského činžáku. „Nejsem extrémista, abych si myslel, že holubi potřebují ochranu. Ale v tuto chvíli žijí ve městech v hrozných podmínkách, doslova živoří, jsou oslabení, umírají na nemoci, to není etické,“ je přesvědčen.
Vlna odporu v Praze 9
Řada městských částí Prahy podle něj upustila či upouští od zabíjení plynem a střílení holubů, nicméně v Praze 13 či v Praze 9 ještě takto praxe zcela nevymizela. I proto se v Praze 9 zvedla velká vlna odporu a vznikla petice. Vedení městské části následně uspořádalo veřejnou diskusi. Výsledkem je, že komise životního prostředí a dopravy Rady MČ Praha 9 se všemi podněty zabývá a doporučí možná řešení.
„Regulace městských holubů je komplexní problém, který vyžaduje dlouhodobý, koordinovaný přístup. Úspěšné řešení stojí na kombinaci prevence, omezení zdrojů potravy, technických opatření a spolupráce s veřejností. Bez těchto prvků nelze dosáhnout trvalého zlepšení. O konkrétních opatřeních budeme informovat, až budou přijata,“ napsala Ekonews mluvčí Prahy 9 Marie Kurková.
Městská část podle ní aktuálně „sází“ na sokoly stěhovavé, kteří jsou největším přirozeným predátorem holubů. Dva samce vypustila koncem loňského a začátkem letošního roku na Proseku a Střížkově. Pro příště Praha 9 údajně neplánuje objednávat odchyt holubů u deratizační firmy.
„Holubi jsou cool“
Zakladatelka spolku Městské holubníky Michaela Klimšová se domnívá, že je problémem i nedostatek vhodných míst. Její organizace pomáhala projektovat sedm stávajících holubníků v šesti městech, mezi nimiž bylo Brno, Jevíčko či Plzeň. Následně se o ně na týdenní bázi prostřednictvím brigádníků i stará. Nejnovější vyrostl v Mladé Boleslavi na střeše parkovacího domu. Další projekty holubníků jsou v přípravě, konkrétně pro Ostravu, Jihlavu a Trutnov.
„To téma se hodně rozjelo, úplně na začátku to bylo takové nediskutované, lidi pokládali holuby jen za ‚létající krysy‘. Teď už je častěji vnímají jako ‚cool‘, což byla i moje vize. Změnit vnímání lidí vůči holubům a šířit osvětu o holubnících,“ říká Klimšová. Pro lepší představu lidí o přínosech tohoto přístupu například spočítala, že v Bílovci se za deset dní tímto způsobem „ušetří“ město od šesti kilogramů trusu, který by jinak ničil chodníky a domy.
Spolek Holubi v nouzi radí lidem, jak na svých parapetech a balkonech regulovat holubí populaci. „Vejce lze humánně vyměnit do 7. dne od snesení. Pokud si nejste jistí vývojovou fází, položte vejce na baterku a fotografii prosvíceného vajíčka nám pošlete do zprávy ke konzultaci,“ radí spolek ve své facebookové skupině.
Připomíná, že holubi hnízdní pětkrát ročně, přičemž na jednu snůšku připadají dvě vejce. „To máte přes deset nových holoubků do světa plného zloby, kde je čeká mnoho nesnází a protloukání ulicí. Na to vzpomeňte, až se budete zdráhat vejce vyměnit. Neděláte to se zlým úmyslem, ale pro ně,“ píše spolek.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
