Od rozvolnění evropské legislativy týkající se zveřejňování nefinančních zpráv uplynul rok a půl. Firmy, které dostaly odklad dva roky, se nyní začínají podle zkušeností poradenských firem o ESG opět více zajímat. A to jak ty, které čas využily na přípravu, tak ty, které problematiku odložily k ledu.
Osekané Evropské standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS) mohou začít platit pro firmy, na které se vztahuje směrnice CSRD. Komise své ano řekla, chybí už jen souhlas Evropského parlamentu a Rady.
„Myslím, že místo jednoho člověka na celé ESG budou experti na jednotlivé oblasti, tedy na environmentální oblast, sociální témata nebo governance,“ uvádí Peter Molnár z EY Slovensko, který se zaměřuje na poradenství v oblasti strategií udržitelnosti a přípravy na ESG reporting.
Převážná většina firem, které kvůli omnibusu vypadly z působnosti směrnice CSRD, plánuje zachovat, nebo dokonce rozšířit své aktivity v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti. Vyplývá to z aktuálního průzkumu, který zveřejnila společnost osapiens, poskytovatel softwaru pro ESG.
Omnibus přišel v nevhodnou dobu. Kdyby Evropská komise počkala pár let, viděla by dopad reportování a mohla by lépe rozhodovat o úpravách regulace, domnívá se Jan Rošetzký z globální konzultační společnosti ERM.
Balíček zjednodušení ESG legislativy prošel úspěšně celým legislativním procesem a v úterý jej definitivně schválila Rada EU složená ze zástupců všech států. Česká vláda hlásající snížení administrativy byla jako jediná proti.
Evropská unie k polovině února připravila deset balíčků omnibus, které zmírňují regulace firem z pohledu udržitelnosti a životního prostředí. Evropská komise odhaduje celkové úspory pro firmy na přibližně 12 miliard eur.
Neměli bychom se nechat frustrovat omnibusem. Udržitelnost je daleko širší, říká odborník na ESG Andreas Rasche z Copenhagen Business School. Naději vidí v dobrovolném reportování i v tom, že se z udržitelnosti může stát nástroj pro získání větší nezávislosti.
Balíček zjednodušení evropské ESG legislativy zvaný omnibus zbavil povinnosti publikovat zprávu o udržitelnosti dle směrnice o nefinančním reportingu 90 procent firem. Tedy zhruba 42 tisíc. V Česku se bude povinný reporting týkat jen pár desítek podniků, v Unii přibližně šesti tisíc.
První vlna ESRS ukázala nepříjemnou realitu: plnění povinnosti se zvrhlo v objem, nikoli v cenné informace. Výsledkem byly stovky stran textu, tisíce datapointů a jen omezený strategický přehled o tom, jak firmy skutečně řídí své dopady, rizika a příležitosti. Nyní tady máme druhý pokus.
