Látky zachraňuje v tunách a přesné číslo už ani nezná. Lenka Vacková, zakladatelka obchodu Textile Mountain, který prodává jen přebytkovou galanterii a textilie, vykupuje látky z nadprodukce a dává jim druhou šanci.

Nápad na založení Textile Mountain vznikl poté, co Lenka Vacková pracovala několik let v továrně, která zpracovává textilní odpad. Když viděla, kolik tam končí materiálu a textilu, který by mohl být ještě využit, začala přemýšlet, jak tento koloběh změnit. „Prostě mi nebylo a není jedno jakékoliv plýtvání, protože to nedává smysl,“ říká.

Jak získáváte látky pro svůj obchod?

Ze začátku to bylo tak, že jsem musela aktivně a často bez výsledku oslovovat výrobní firmy, designéry, studia. Teď už je to úplně naopak a spíš nestačím nabídky zpracovávat ani časově, ani kapacitně.

Kdo vám nejčastěji látky nabízí?

Většinou jde hlavně o výrobní firmy, které textil vyrábějí. Ale také i soukromé osoby, které třeba vyklízejí byt. Nebo designeři. Opravdu je to různé.

Držíte se nějakých kritérií při výběru látek?

Snažím se brát v úvahu poptávku od zákazníků. To zjišťuji na prodejích, ale i na konkrétní poptávce, protože se snažím se zákazníky komunikovat a shánět jim materiály, které potom často dávám i na e-shop, podle konkrétní poptávky. Výběr látek a materiálů na e-shopu je ovlivněn nabídkou, ale také sezónou i mým vlastním vkusem. U některých materiálů vím, že nemám šanci je prodat, takže je bohužel musím i odmítat.

Nabízíte spíše stálý sortiment, nebo nabídka záleží na tom, co zrovna „ulovíte“?

Obojí. Protože máme sortiment třeba ze zkrachovalých továren nebo zkrátka ležáků i ze současných továren, kde jde v řádu o stovky metrů, což je s naším odbytem potom taková stálice. U materiálů kusových nebo kterých jsou v menších návinech naopak jde o to, co se zrovna uloví.

Abychom se uživili, musí být v kontejneru hadry i věci, které se dají nosit, říkají provozovatelé kontejnerů na textil

Jaké typy látek lidé kupují nejčastěji?

To je různorodé. Lze říci, že to jsou hlavně přírodní materiály, to ale může být způsobeno i tím, že se takové materiály snažíme nabízet nejčastěji. V jarních a letních měsících je to nejčastěji len a v chladnějších měsících nepřekvapivě vlna.

A kdo jsou nejčastější nakupující? Jsou to jednotlivci nebo i firmy?

Většinou jsou to menší značky nebo jednotlivci, ale třeba také divadla a filmaři.

Kamennou prodejnu jste uzavřeli. Jak se podávají látky online, není to spíš zboží, které je potřeba osahat?

Momentálně prodáváme pouze přes e-shop. Nicméně zasíláme vzorky látek, ale překvapivě je většina zákazníků ani nepotřebuje. Pokud porovnám prodeje i z dob, kdy kamenná prodejna byla – většinu tržeb nám zajistil e-shop.

Co všechno se promítne do ceny látky?

V první řadě je to cena, za kterou se mi podaří látky vykoupit od dodavatele. Od té se odpíchneme a poté k ní musíme přičíst ještě všechny další náklady jako je doprava, čas strávený nafocením, zaevidováním do systému a na e-shop. Materiál poté musí někdo nastříhat, zabalit a odeslat. Takže práce, která s každým metrem materiálu je a musí projít někomu rukama. Jsou to i skladovací prostory jako je obchod nebo sklad, energie na provoz. Někdy se zákazníci diví, proč látky nemáme skoro zadarmo, když jde o přebytky nebo se podivují, proč jsou někdy ceny srovnatelné s novými materiály. Tyto názory mě většinou mrzí, ale jsou to právě tyto důvody. Nenakupujeme materiály třeba z Číny za co nejnižší cenu, ale projeví se to, i když třeba časem, na kvalitě materiálu a délce jeho výdrže při nošení.

Řešíte, který druh látky je třeba nejnáročnější a jaký nejvíce šetrný na výrobu?

Tuto problematiku úplně dopodrobna zkoumá metoda LCA, která shromažďuje všechny informace o konkrétním produktu nebo materiálu. Jsou důležité faktory jako spotřeba vody, životnost produktu, cesta, kterou materiál nebo daná věc urazí. Takže to nelze obecně říci. Bavlna je sice hodně náročná na spotřebu vody a pesticidů při pěstování, ale je to stále přírodní materiál a dokáže se po nějakém čase rozložit. Polyester může být, opět záleží na podmínkách výroby, na zpracování méně náročný, nicméně se nerozloží a uvolňují se z něj mikroplasty. O jeho směsích ani nemluvě. Takže to je velmi složitá otázka.

V kontejnerech na textil ubylo oblečení. Kvůli pandemii, válce i energetické krizi

Proč nadprodukce látek vůbec vzniká a lze jí nějak předejít?

Myslím si, že je to právě v zajetých systémech, v logistice a v neochotě měnit návyky a principy, na kterých tato mašinérie funguje. Nikomu se z ekonomického hlediska nevyplatí řešit přebytky a zařizovat, aby nevznikaly anebo kde by se ještě mohly dále využít. To si žádá spoustu času a energie, pracovní síly, a to se vše promítá do nákladů. Pokud bych si i já měla nacenit všechen čas a práci, kterou trávím nad lepším tokem materiálů, tak by se mi celý „byznys“ možná nevyplatil. Jenže mi to dává smysl, přidanou hodnotu a pocit, za který mi to stojí.

Jak velká je tedy nadprodukce látek ve světě?

Nepředstavitelná. Nejsem moc dobrá nad čísla, ale pokaždé, když čtu nějaké statistiky nebo výzkumy, tak mi dochází, jak malinká kapka v moři jsme, že už to radši ani nečtu. Jímá mě z toho hrůza a prostě se snažím svou práci dělat, jak nejlépe umím.

Kde běžně nevyužité látky končí?

V lepším případě jsou to právě továrny, které přebytky zpracují dále. Tomu se říká downcyklace, kdy materiál degradují na něco nižšího. Jako třeba továrna v Klatovech, kde jsem měla možnost více než rok být. Tam vznikají třeba netkané materiály pro stavební nebo automobilový průmysl. Právě z textilních přebytků z různých zdrojů. Bohužel se stále děje i to, že se náš nepotřebný textil skládkuje nebo pálí. A to, kolik ho různě leží na různých místech nevyužitého je asi úplně nedohledatelné.

Povinný sběr textilu od roku 2025 straší obce. Prodělají na něm a nadspotřebu to nezmírní

Jak je možné, že vyhodit nepoužitý textil se ekonomicky vyplatí více než se pokusit ho nějak zužitkovat?

Za odvoz odpadu z továrny nebo z výroby firma zaplatí poplatek a zařídí odvoz a dál není co řešit. Sejde z očí, sejde z mysli, takže problém vyřešen. Když se firma chce pokusit materiál někde udat, stojí to někoho ze zaměstnanců spoustu času, protože to kam, kolik a co udat, je nejtěžší. Komunikace se spoustou lidí, něco dopadne, něco ne, ten si může vzít pouze pár kilogramů, ten to odřekne, ten chce přijet o víkendu, tamten už se nikdy neozve. A ve výsledku je přebytek stále na místě bez užitku. Je to složité, protože stále neexistuje nic efektivnějšího a jednoduššího než prostě věc vyhodit. Tak to bohužel je a je na tom založena naše společnost a ekonomika.

Tušíte aspoň přibližně, jaké množství látek jste za existenci Textile Mountain zachránila?

Přesně to netuším, protože máme látky na kusy a látky na metry. V tomto čase množství počítáme už na tuny. Za dva roky jsme prodali 1,5 tuny německých bytovek, to byla ale pouze část a jeden dodavatel. Mezitím nám mohl projít rukama několikanásobek tohoto množství.