V letních horkých dnech je ve městech často k nevydržení. Přispívá k tomu jev nazývaný tepelný ostrov měst, kdy je teplota v zastavěném území až o několik stupňů Celsia vyšší než v okolní krajině. Tmavé povrchy dosahují až 70 ° Celsia. Řešením jsou modrozelená řešení propojující fungování vody a zeleně.
Zahrady lépe odolávající suchu jsou v těchto dnech dobře poznat. V Česku se už může pochlubit certifikátem Přírodní zahrada zhruba sedm set míst. V praxi to znamená, že se zahrádkáři nepoužívají rašelinu, chemii či zavlažují dešťovou vodou.
I jednotlivec může svou činností omezit emise skleníkových plynů. Není od věci vědět, jaké návyky zatěžují životní prostředí více a jaké méně. A to i přesto, že je termín „uhlíková stopa jednotlivce“ do určité míry kontroverzní a nezbavuje odpovědnosti velké firmy.
Je glokalizace jen další buzzword, nebo funkční přístup k řešení klimatické krize? A co vlastně konkrétně znamená?
Tuzemská města kvůli většímu suchu a vysokým letním teplotám mění péči o travnaté porosty. Méně sečená tráva totiž pomáhá zadržovat vodu v půdě a ochlazuje okolí. Nový přístup navíc prospívá i hmyzu.
Klimatická změna ovlivňuje úrodu kávy a ohrožuje její budoucnost. Ve světě nejoblíbenější kávě Arabica totiž vysoké teploty nesvědčí. Vědci a velcí producenti se proto spojili, aby nalezli odolnější druhy a odrůdy kávy. Vybírat je z čeho, celkem je známo kolem 120 druhů kávovníků.
Otázka, jak snížit uhlíkovou stopu dnes zaměstnává v menší či větší míře firmy po celém světě. Jednotlivé země či Evropská unie si sice dávají klimatické cíle, ale jejich plnění je poté z významné části závislé na firmách, které se na emisích skleníkových plynů v různé míře podílejí.
Počasí v oblíbených turistických destinacích není takové, jako bývalo. Některým cestovním kancelářím se proto špatně plánují pobyty. Nepřipravené turisty mohou nepříjemně zaskočit tropické teploty, sucha, povodně i sněhová nadílka.
S nákupem na úvěr, a tedy i s úroky má v Česku zkušenost 59 procent lidí. Úroky jsou také klíčovým prvkem národního i globálního hospodářství – brzdí, nebo naopak startují ekonomickou aktivitu. Jak ale souvisejí s nutností dalšího růstu a stavem naší planety?
Emise skleníkových plynů jsou dnes často skloňovaným termínem. Nejde o žádný vzdálený pojem. Každý výrobek, průmysl, banka, stát, ale i člověk k nim přispívají a vytvářejí tak vlastní uhlíkovou stopu. Nyní jde o to, zda a kdy se podaří nárůst emisí zastavit.
