Klimatická změna bude hlavním tématem nadcházející konference TEDxNárodní. Pro většinu lidí je toto téma nepředstavitelné, odmítají, že by byli za něco zodpovědní. Podle organizátora TEDxu Matěje Prokopa je proto nutné, aby o tomto tématu mluvili a přibližovali jej co nejméně polarizující osobnosti. Kromě toho se musí změnit i způsob, jakým se o klimatické změně mluví.

„Nemáme ambice, že představíme plán, jak klimatickou změnu vyřešit. Ale nebudeme popisovat, v jakém jsme stádiu a co děláme špatně.     Poukážeme namísto toho na zajímavé inciativy, udržitelné inovace. Nebo na jednoduše uchopitelné věci, kam se lidé mohou zapojit, a dávají smysl jako třeba komunitní zahrady,“ uvádí.

Vystudoval jste hotelovou školu a pak jste začal hodně cestovat, pracovat pro různé restaurace, rezorty po celém světě. Kdy jste se začal zajímat o ekologii, udržitelnost, které se nyní věnujete?

Šlo to ruku v ruce, kdy jsem vařil v restauracích, třeba v Barceloně, měl jsem spoustu inspirujících šéfkuchařů, kteří mě vedli nad vším komplexně, holisticky přemýšlet. Nad produkcí potravin, důležitostí lokálních dodavatelů. Hodně jsem se zajímal v té době o zemědělství. Pak jsem řadu let pomáhal otevírat surfové rezorty, kde jsem měl na starosti gastro sektor, a tam jsem si to více vyzkoušel v praxi. Vazby s lokálními dodavateli či podporu ekologického zemědělství. Postupně se mně i s pomocí informací na internetu poskládal obrázek toho, co je v této oblasti důležité. Zemědělství navíc patří k oblastem, které nejvíce ovlivňují klimatickou změnu.

Zmiňujete restaurace ve Španělsku, vazby s lokálními dodavateli. Funguje to tak dnes už i u nás?

Myslím, že jsou některé podniky, i řetězce, které nad tím přemýšlí a staví vazby na dobrých vztazích a kvalitě potravin od A do Z. Pak na tom zakládají celý příběh té potraviny a to si myslím, že je správně. Hodně rychle se to posouvá a je to čím dál více vidět.

Chcete se do této oblasti ještě časem vrátit?

Určitě, tíhl jsem k tomu od střední školy a zase se k tomu vrátím. Člověk jde do širších témat, ale pokud pak nechce jen plout po povrchu, tak se nakonec stáhne ke svému tématu, kde se cítí komfortně a angažovaně a kde má nějaké informace a zkušenosti.

Líbí se mě, jak jste vycestoval hned po škole a prakticky procestoval svět z jedné strany zeměkoule na druhou…

To bylo skvělý, to se mně líbilo taky. Nebylo to ale moc o cestování, ale i o tom pracovat na různých místech. Mělo to dopady, půl roku jsem žil v jedné zemi, udělal si tam přátele a pak se zase přesouval jinam.

To jste věděl dopředu, že budete třeba v Nikaragui tři čtvrtě roku a pak půjdete dál, nebo proč to tak bylo?

Spíše to bylo tím, že firma, pro kterou jsem dělal, měla rychlou expanzi a projekty se otevíraly v relativně krátkém čase a každý rok někde jinde. Já jsem pak měl vždy možnost přejet do jiné země a otevírat znovu. Ale bylo to i náročné, člověk do toho dal spoustu energie, nápadů.

Chtěl jste se vrátit zpět do Čech?

Vrátil jsem se trochu z osobních důvodů, abych se stabilizoval a ukotvil z té rozlítanosti.

Nyní se živíte jako konzultant?

Jsem rozkročený ve vícero tématech, kdy konzultuji s nově vznikajícími organizacemi a startupy zejména v oblastech gastronomie, iniciativami zabývajícími se ekologickým zemědělstvím a dalšími. Má to většinou povahu nastavování procesů, struktury, strategie, takže na tématu až tak nezáleží. Loni jsem také založil neziskovku, mezinárodní think thank s cílem akcelerovat využití technického konopí pro zmírnění klimatické změny. Chceme poukázat na potenciál, který biomasa a vlákna mohou přinést i pro dekarbonizaci průmyslu a přispět k rozvoji bioekonomiky. K tomu máme ještě v Krkonoších už druhým rokem horskou chalupu, kam si jezdí lidé odpočinout, psát knihy, ale i třeba na coworking. Připravujeme také nahrávací studio.

Když zmiňujete Hemp the Climate, v čem je hlavní potenciál technického konopí z hlediska klimatu?

Technické konopí je plodina, která může léčit půdu zasaženou těžkými látkami a jinými kontaminanty. Pro svůj růst navíc nepotřebuje žádná chemická hnojiva ani pesticidy. Druhá věc je potenciál absorpce CO2, a ač nevidíme klimatickou změnu jen jako důsledek emisí CO2, tak je to důležitý faktor, který se hodně řeší. Některé odrůdy technického konopí dorostou během tří čtyř měsíců klidně i do čtyř metrové výšky. Je to velmi rychle rostoucí biomasa, která do sebe uzamkne velké množství CO2. Třetí rovina je široká škála využití v průmyslu, ať už jde o bioplasty, konopný beton, nebo zelený vodík. Zatím plně nevyužitý potenciál technického konopí tedy neleží pouze v přínosu nových šetrných produktů na trh, ale v mnoha případech i nahrazení fosilních a jiných neobnovitelných zdrojů v mnoha oblastech průmyslu.

Už se technické konopí takto využívá i v Česku?

Jsou tu první firmy vyrábějící z konopného betonu, což je uhlíkově negativní materiál. Letos produkce technického konopí v Česku míří tuším k dvou tisícům hektarům, což není úplně málo, i když v porovnání s jinými plodinami ano. Chceme zapojit aktéry, kteří mají infrastrukturu vytvářet bioplasty, firmy, co mají stroje na granuláty z technického konopí,  univerzity pro výzkum absorpce CO2, studenty pro materiálové inovace, vědce pro výpočet životního cyklu produktů na bázi konopí. Dále firmy, které mohou tuto biomasu integrovat do svých dodavatelských a výrobních řetězců a snížit tím svoji uhlíkovou stopu. V rámci know-how máme hodně co nabídnout.

Jako poslední krok jste se nedávno vrhl do organizace TEDxu, co vás k tomu přivedlo?

Viděl jsem loni v červnu na stránkách TEDu otevřenou výzvu přihlásit se do iniciativy Countdown. Napsal jsem tam, nečekal jsem, že by to potvrdili, ale během dvou měsíců se tak stalo. Takže jsem dal dohromady kolegy, kamarády, kteří jsou schopni takový event i po té produkční stránce zajistit. Máme skvělý tým a v něm třeba i Martina Vasqueze, který školí řečníky, abychom drželi úroveň prestižního TEDxu. Už dvakrát jsme konferenci odložili. Měla být loni v říjnu, poté květen, a nyní jsme ji, doufám už naposledy, odsunuli na 19. a 20. června. Věříme příznivému trendu vývoje pandemie a možnosti osobního setkání.

Bude i tak hybridní, část live, část online?

Ve Veletržním paláci bude plnohodnotná stage, konference bude probíhat přímo tam. Doufáme, že dovnitř se dostane až čtyři sta účastníků.  V online přenosu pak budou prostřihy ze tří různých kamer v reálném čase, takže i tato distanční účast by měla stát za to. Měla by z toho dýchat lidskost a příjemná atmosféra.

Hlavním tématem je řešení klimatické krize. Česko jako stát v tomto směru příliš iniciativní není. Co by se mělo dělat, tlačit stát anebo by větší roli měly převzít firmy?

Myslím, že ta změna bude probíhat na více úrovních, zapojením nás všech, ať už je to firma nebo naše denní rozhodnutí, zda podpořím daný nástroj nebo službu. Samozřejmě i legislativa hraje obrovskou roli a nějaké podpůrné prvky ze strany státu jsou žádané. Jen to má pomalý vývoj, jsme více zkostnatělí, než jiné státy v Evropě i v reakci na nové strategie, které přicházejí z Evropské unie. Čímž neříkám, že bychom měli poslouchat poslušně vše, co nám EU řekne, ale máme určité směry, kterými jde většina států a ty reagují mnohem rychleji než my.

Já si často říkám, že je štěstí, že EU máme, protože aspoň nám dává nějaké cíle a nemůžeme úplně uhnout…

To určitě, ale změna je postupná. V 90. letech tu byl kolos, kdy po životním prostředí neštěknul pes, kromě pár vědců a aktivistů, tlačil se konzum a marketingová propaganda vedoucí k nákupu zbytečných věcí. To se dnes mění, ale všechny kroky z minulého století vedly ke stavu, kde jsme dnes. Větší část populace si už uvědomuje, že je třeba věci změnit, ale rozjetý kolos má určitou setrvačnost.

Nicméně diskuse kolem klimatické změny jsou i dnes hodně vyhrocené. Kolem každého článku se obvykle strhne na sociálních sítích až nenávistná debata, je to hodně černobílé…

Taky to tak vnímám, proto je důležité, aby si do role těch, kdo o tom dávají vědět, stouply osobnosti, které nejsou polarizující. Roli hraje i to, že sdělení v článcích je často o tom, že lidi něco dělají špatně, že jsou za něco zodpovědní. Lidem vadí, když jsou nařknutí, z toho, že dělají něco špatně, z toho, co dělali celý život. Je tam odpor vůbec si to přiznat, určitá fáze odmítnutí. Pak se s tím pojí i to, že klimatická změna je často představována jako taková obrovská, často až neuchopitelná věc, kterou mohou vyřešit pouze globální instituce. To lidi úplně paralyzuje a nevědí co s tím, jak mohou oni sami přispět ke změně.

Proto se i vy snažíte jít na to na konferenci pozitivně, ukázat příklady, jak to jde?

Nemáme ambice, že představíme plán, jak klimatickou změnu vyřešit. Ale máme cíl, že nebudeme popisovat, v jakém jsme stádiu, a co děláme špatně, ale poukážeme na zajímavé iniciativy, udržitelné inovace, systematické inovace. Nebo na jednoduše uchopitelné věci, kam se lidé mohou zapojit, a dávají smysl jako třeba komunitní zahrady.

BOX

Matěj Prokop (26 let) začal po skončení hotelové školy v roce 2014 pracovat v zahraničí pro nejrůznější restaurace. Se španělskou firmou Dreamsea rozjížděl gastro byznys a rezorty v Portugalsku, Nikaragui i na Bali. Loni se vrátil do Česka, založil neziskovou organizaci Hemp the Climate a od podzimu se kromě konzultací věnuje organizaci konference TEDxNárodní. Ta se uskuteční 19.-20. června.

Martina Patočková
Martina Patočková

Martina se věnuje ekonomické novinařině už déle než dvacet let. Začínala v ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. V červnu roku 2020 založila s Veronikou web Ekonews.