Maželé Eva a Marcel Mochalovi založili studio LLev v roce 2004. Už od začátku se snažili materiálům, které by jinak skončily v koši, najít nové využití. Tvořili z přebytečné břidlicové dlažby nebo recyklovaného teaku. V roce 2019 se zamilovali do hub, přesněji do podhoubí.

Sklářské formy z mycelia jim vyhovují, protože odolávají ohni a vytvářejí zajímavý povrch. Především ale k získání mycelia není třeba pokácet jediný strom – roste samo na dřevním odpadu. Pro jejich myceliové formy vznikla analýza na VŠCHT týkající se jejich vlivu na životní prostředí během celého životního cyklu. „Snažíme se eliminovat vlastní odpady z výroby a hledáme cesty, jak žít v symbióze s planetou. Odpovědí je pro nás mycelium, se kterým již několik let pracujeme,“ říká Eva Mochalová ze studia LLEV.

Téměř každý designér či studio již něco udržitelného v nabídce má a rád to propaguje. Je to jen můj pocit, nebo tomu tak skutečně je?

Eva: Je to nutnost. Vše, co se kolem nás děje, naše nenasytná touha vlastnit nebo měnit neustále věci kolem nás, nás nutí přemýšlet o tom, jaký význam a smysl má inovovat a produkovat stále další nové věci. Design je služba společnosti. A forma, která sleduje funkci, jak řekl klasik, dnes získává stále aktuálnější význam. Nás designéry začalo více zajímat, jaký vliv má na životní prostředí naše designérská profese a materiály i procesy výroby, které používáme.

Marcel: Ano, designéři musejí mnohem častěji uplatňovat ve svých vizích a realizacích právě udržitelnost. Je to nutnost a jednoduchá metoda, jak naučit spotřebitele, aby jen nespotřebovávali. Mnoho z designérů vyrábí své produkty formou DIY, Do It Yourself, tedy udělej si sám. Lidé mají pak k výrobku větší vztah a používají jej déle. Jiní recyklují přírodní materiály a bioodpad, aby zanechávali menší uhlíkovou stopu anebo vyrábějí předměty s dlouhým životním cyklem, opravitelné a z materiálů, které jsou recyklovatelné. Designér má v dnešním světě velkou moc a vliv.

Takže to je opravdová snaha designérů nasměrovat společnost k méně konzumnímu životu?

Eva: Cesta designéra dnes vede směrem k udržitelnosti a ano, není to jen módní zaklínadlo. Pořád tu ale například jsou plasty, které nejsme v řadě odvětví schopni odpovídajícím způsobem nahradit, a jejich význam, účel i životnost si právo na existenci často obhájí. Zde se potvrzuje, že méně je více, ovšem v obsahové formě. Do designu se už dávno nezapojují jen průmyslová odvětví. Je důležité se ptát a zkoumat, oslovovat odborníky z jiných oborů, polemizovat, experimentovat, vzdělávat se. To vede ke kolektivní změně, která je velice potřebná. A my chceme být součástí té změny.

Marcel: Dotýkáme se témat udržitelnosti, snažíme se eliminovat vlastní dopady při výrobě a hledáme další výzvy, jak žít v symbióze s celou planetou a jejími obyvateli. Odpovědí je pro nás mycelium, se kterým již několik let pracujeme.

Podložka na mýdlo z břidlice Foto: LLEV

Co bylo prvním impulsem, kdy jste se o udržitelnost začali zajímat?

Eva: To bylo hned při založení našeho studia v roce 2004. V tom roce jsme navrhli první předmět pro kosmetiku značky Lush, tedy pro její pro českou pobočku. Byla to podložka na mýdlo z břidlice. Vyráběli jsme ji z lokálního materiálu, který byl dostupný a šlo jej opracovat manuálně. Používali jsme odpad z břidlicové dlažby a sami jsme jej opracovali do finálního tvaru. Je to produkt, který se po několika tvarových úpravách vyrábí dodnes plně v naší režii. A byl to také první produkt našeho studia, který jsme měli od začátku do konce pod kontrolou. Před téměř 18 lety jsme ale tyto postupy udržitelnými nenazývali. Hledali jsme spíše možnosti, jak pracovat s místním materiálem a řemeslníky.

Forma z mycelia Foto: LLEV

Pracujete s podhoubím, ze kterého vytváříte formy na foukání skla. Český startup Myco z mycelia vyrábí obaly a je s tímto konceptem velmi úspěšný, v říjnu získal „ekologického oskara“ v soutěži Energy Globe Award. Spolupracujete s ním?

Eva: Davida Minaříka z Myco znám hlavně z našich telefonických rozhovorů, které nám přinášejí další energii tento materiál objevovat. Jsme rádi, že se jim velmi daří, a jejich materiál jsme také použili na jeden z našich produktů.

Marcel: Nesmíme opomenout ani firmu Mykilio, která byla formálně založena teprve nedávno, ale s jejími zakladateli Matějem Róthem a Jakubem Seifertem jsme díky myceliu v kontaktu už poslední dva roky. Sami se nám ozvali hned po naší první prezentaci kolekce interiérových doplňků Myceelium, kterou jsme představili na Designbloku v touze přiblížit i českému publiku geniální vlastnosti tohoto materiálu a motivovat ostatní, aby hledali nové, neprobádané možnosti využití mycelia. Setkali jsme se v pravou chvíli, protože bylo neudržitelné nakupovat mycelium v Nizozemsku, když nám roste pod nohama i v Česku. My jsme někoho takového hledali, stejně jako oni potřebovali, aby někdo testoval mycelium na konkrétních produktech. Předpěstovaný pytel pilin s naočkovanou houbou kupujeme právě od Mykilio.

Vázy z myceliové formy Foto: LLEV

V čem je mycelium udržitelné?

Eva: Mycelium má úžasné vlastnosti. Kromě izolačních a zvukových je také neuvěřitelně pevné a odolává ohni. Právě jeho odolnost vůči ohni nás vedla k přirozené myšlence vyrobit formu z podhoubí a dřevěných odpadních pilin, která vydrží žhavé sklo. Mycelium nám umožňuje vyrábět formy ekonomicky nenákladným způsobem. Po použití je spálíme v kamnech nebo vyhodíme na kompost, kde se rozloží a navíc pohnojí zahradu. Kruh se uzavírá. Rostoucí substrát – piliny s myceliem – nám dává menší závislost na průmyslové výrobě a hlavně soběstačnost. To byl náš prvotní záměr a v době covidu ideální cesta, jak si vše vyrobit sám.

Marcel: Forma vyrobená z odpadu a hub se navíc stává díky menší uhlíkové stopě udržitelnější. Nepotřebujeme kácet stromy a vyrábět formy ze dřeva na strojích. Formu vypěstovanou pro foukání nerotačního tvaru skleničky navíc využijeme na huti několikrát. Foukání skla do formy z mycelia předchází výroba modelů na 3D tiskárně a potřebujeme také plastový box pro sterilní pěstování mycelia. Mycelium pěstujeme v biomase, tedy v pilinách z dřevního průmyslu. Naočkované podhoubí následně tu biomasu proroste. Naše forma na vázu Psyché byla testována metodou LCA (Life Cycle Assessment, posuzování životního cyklu, pozn. aut.) u profesora Vladimíra Kočího na VŠCHT. Bylo to součástí projektu Czechdesign a Českých center, aby se ukázalo, do jaké míry vystavené produkty splňují nebo nesplňují parametry posuzování této metody. Dá se předpokládat, že pokud bychom použili dřevěnou formu na foukání nerotačního tvaru sklenice, tak dřevěná bude dražší a bude mít větší dopad na životní prostředí.

Udržitelný může být menstruační kalíšek i tramvaj, říká designérka Anna Marešová

Zdá se mi, že kvůli myceliu má sklo takový strukturální povrch, jakoby zvlněný. Nelimituje vás to v použití?

Marcel: Tak to jste první, kdo si klade otázku, zdali je otisk mycelia na skle krásný. Právě tento otisk ve skle je náš cíl a celý proces proměny otisku způsobené ohořelým povrchem formy a měnícího se reliéfu na skle je půvab práce s myceliem ve sklárně. Tento jedinečný povrch je to, proč to také děláme – co kus to originál, ale v manufakturní výrobě.

Eva: Dalo by se říct, že právě ten otisk je to nejdůležitější, protože designérem a tvůrcem je i sama příroda. My jsme jí jen umožnili se skrze tyto formy projevit. Pochopili jsme, že nás to nelimituje, ale inspiruje. Ovšem pokud byste chtěli vytvořit hladký povrch skla a využít formu z pilin, i to je možné. Zkoušeli jsme to zatím na malých tvarech a je potřeba foukat rotačně. Tato cesta se rovněž nabízí.

Už jste zmínili, že myceliová forma je levnější než klasická dřevěná sklářská forma. Dalo by se tedy mycelium nasadit v masovém měřítku v běžné sklářské výrobě?

Marcel: Z pohledu vstupních materiálů, životního cyklu a využití zdrojů je skutečně levnější forma z odpadu a mycelia, kmen houby lze totiž pěstovat donekonečna. Zpracovali jsme si takové srovnání, ale musíte srovnávat výrobu nerotačních tvarů. Z tohoto pohledu i dřevěná forma vydrží při foukání na pevno bez rotace stejný počet vyrobených kusů, protože se také vypaluje a degraduje. Z pohledu výrobního cyklu je však nákladově jinde, zapojuje se do ní více faktorů, například růst a těžba stromu. Navíc je dnes čím dál složitější pořídit odpovídající bukové kmeny na sklářské formy.

Eva: Sklářské formy se vyrábějí z buku a při výrobě formy vzniká další odpad v podobě pilin. Potřebujeme tedy pořádný strom pro výrobu sklářské formy, která nese velkou ekonomickou i ekologickou zátěž. Dřevěné formy se vyrábějí pomocí soustruhu, tedy je zapotřebí elektrická energie. Dřevo se navíc musí vytěžit, usušit, přivézt, je tedy zapotřebí technika, nafta, manuální práce… Navíc takové buky rostou i desítky let. Oproti tomu na výrobu substrátu, který se naočkuje houbou – myceliem, se využívá přebytek z dřevařského nebo zemědělského průmyslu ve formě pilin či štěpky. Tato metoda je známá, nejsme jejími objeviteli, my ji jen využíváme jako prostředek k výrobě dalších užitných produktů, jako je stolní sklo a svítidla. Forma z mycelia a odpadu má potenciál ušetřit část energií a nákladů hlavně při výrobě v menších sériích, kdy se klade důraz na originalitu.

Marcel: Ještě se dá použít forma litinová, kovová, ale její výroba by stála desítky tisíc korun. Navíc k tomu potřebujete železnou rudu, slévárnu, slévače, energii, kterou se roztaví kov, soustruh na obrábění a tak dále. Ano, na začátku je velká investice, ale forma je napořád. Otisk ale bude stále stejný, nebude se proměňovat jako u forem z mycelia. Kovová forma se vyplatí až při výrobě tisíce kusů.

Polyester může být někdy ekologičtější než biobavlna, říká zakladatelka ecodesignového studia

Jak přesně formy z podhoubí vyrábíte? Neumím si to představit…

Eva: K výrobě formy potřebujeme model vázy, který si navrhneme ve 3D a vytiskneme na 3D tiskárně Průša, která využívá plastový materiál. Model se vytiskne beze zbytku a nutnosti většího broušení a leštění, jako tomu bývá u jiných modelů ze sádry, dřeva nebo kovu atd. Tento model, který je možno použít opakovaně i padesátkrát, položíme na podložku, okolo dáme pevnou PVC fólii, jež se dá rovněž využít opakovaně, a nasypeme předem prorostlý a rozdrcený substrát, který zraje tři týdny v plastovém pytli. Zakryjeme to celé strečovou fólii a necháme růst. Mycelium pilinami prorůstá čtyři až sedm dní, volně, bez zásahu člověka. Po vyjmutí modelu formu usušíme na vzduchu nebo v sušárně.

Nábytek Laba–Laba Foto: LLEV

V čem kromě mycelia jste ještě udržitelní?

Eva: Často pro naše návrhy hledáme ideální materiál, který v nás rezonuje. Zmínila bych třeba kolekci zahradního nábytku Laba–Laba, kterou jsme v roce 2009 navrhli na ostrově Jáva s místními řemeslníky starou technikou spojování pro značku Manumade. Využili jsme k tomu recyklovaný teak ze starých domů. Dalším příkladem je spolupráce s Kamilem Markem z HPL service. Jejich showroom Materiálovna, který jsme navrhli, vystavuje zajímavé materiály z celého světa. Dalším udržitelnějším řešením je kolekce papírových objektů PAPIIR, která je vyrobena z papírového odpadu. Součástí rozemletého papíru jsou přírodní ingredience, jako například listí ze zahrady, dále odřezky ze zakázek kalendářů a naše vlastní kresby. Vše přetavíme do nových objektů, misek a stínidel, které dále slouží.

Recyklovaný PAPIIR Foto: LLEV

Jak se na první pohled pozná udržitelný design?

Eva: Takovou otázku si klademe často, ale poznat udržitelnou věc na první pohled nelze. Může být vyrobená z přírodního obnovitelného materiálu, nebo z recyklovaného, ale zda je skutečně udržitelná, ukáže především metoda LCA. Snad bude brzy jednodušší, aby si vliv životního cyklu produktu mohl spočítat každý. Tato metoda do důsledku zkoumá všechny dílčí aspekty daného projektu a vyhodnotí, zda má smysl udržet ho naživu. A někdy se stane, že rádoby udržitelná věc je méně udržitelná než produkt, o kterém jste si mysleli, že zanechává větší uhlíkovou stopu.

Stačí nosit to, co máme doma ve skříni. Všechno už máme, říkají propagátorky udržitelné módy

Spolupracujete s firmami jako Lasvit a další. Do jak velké míry firmy žene skutečně snaha být udržitelný a do jak velké míry je to PR, protože udržitelnost teď letí?

Marcel: To, že ekologie letí, je dobře pro ekologii, tak toho pojďme využít. Jasně, že je to pro mnoho firem PR a greenwashing jede na plné obrátky. Proto je dobré, abychom se my všichni orientovali a uvědomili si, že udržitelná půjčka a udržitelná dieta je již jen PR. Ale nejsme odborníky na tuto tematiku, jsme jen designéři, kteří mají v popisu práce sloužit společnosti a dávat tomu všemu skvělý a praktický tvar.

Eva: Být skutečně eko znamená investovat do vývoje, který se vám může vyplatit. Protože tím, že zmenšíte množství použitého materiálu na plastovém výrobku při stejné pevnosti, zlevníte řadu věcí, například náklady na dopravu. Je potřeba o věcech mluvit, zkoumat všechna hlediska, hledat, ptát se sami sebe, zda ta věc, kterou tvoříte, je potřebná z jakéhokoliv hlediska. Už umíme třídit odpad, tak pojďme tuto zkušenost přetavit do dalších hodnot.