Úřady, vysoké školy, galerie i knihovny nakupují nabíječky pro elektroauta z veřejných financí. Ale podmínky zakazují těmto institucím nechat u dobíječek nabíjet jiné vozy než jejich služební. Nabíječky z veřejných peněz jsou tak paradoxně veřejnosti nepřístupné.
Síť dobíjecích stanic je v Česku v tuto chvíli předimenzovaná a málo využívaná. Argument, že elektromobily není kde nabíjet, tedy už dávno neplatí. Velké energetické společnosti navíc plánují výstavbu dalších hubů s ultrarychlým nabíjením.
Firmy stále častěji uvádějí na trh produkty, o kterých tvrdí, že jsou klimaticky neutrální. Často toho dosahují offsetováním, tedy nakupováním „zelených odpustků“. Výrobce zaplatí externí organizaci, která za dané peníze třeba vysadí stromy. Ale to může být problém, varuje evropská spotřebitelská organizace i další experti.
Firmy, které jdou do nájmu ve velkých kancelářských komplexech, se zatím o stání pro elektromobily neperou. Elektroaut mají totiž málo. Zejména mimo Prahu je poptávka téměř nulová. Když už developeři místa s nabíječkami stavějí, trápí je, že neexistuje legislativa, která by vymezila požární a bezpečnostní podmínky.
Na zelené střechy se stále častěji instalují solární panely. Rostliny zabraňují přehřívání panelů a ty díky tomu vydrží déle a vyrábějí více elektřiny. Panely zase stíní rostlinám, které jsou druhově pestřejší a lépe se jim daří.
Do olympiády v Paříži má být Seina čistá tak, aby v ní mohli závodit plavci. Francii to bude stát v přepočtu 34 miliard korun. Pražané by se tolik snažit nemuseli, protože ve Vltavě se koupat dá. Dobře jsou na tom i ostatní velké řeky. Globální oteplování ale kvalitu zhoršuje.
Největší přepravní společnosti v Česku, včetně těch taxikářských, už mají ve svých stájích dodávky a kamiony do zásuvky. Elektromobilita jim přináší úspory za palivo a servis. Technické problémy nemají, kvůli dojezdu ale plánují kratší trasy či trasy na míru.
Zbavit firemní flotilu spalovacích motorů přináší mnoho praktických úskalí. Některým firmám chybí kapacita rozvodné sítě, jiným vadí krátký dojezd elektroaut a dlouhý čas nabíjení. Redakce Ekonews oslovila několik malých, středních i velkých firem a zeptala se jich na zkušenosti s přechodem na elektromobily.
Když se člověk pustí do domácí výroby energie s pomocí fotovoltaických panelů, může ho potrápit ledacos. Od banalit, jako je málo místa na střeše nebo příliš stínu od okolních stromů, až po zásadní věci typu používání nekvalitních komponentů firmami, které elektrárnu instalují.
Už nikoliv halíře, ale i čtyři koruny za kilowatthodinu nabízejí distributoři těm, kdo ze svých elektráren posílají přetoky zpátky do sítě. Průměrná rodina s fotovoltaickými panely na střeše si může přijít i na 14 tisíc korun ročně, o které se jim sníží účet za elektřinu. Zájem o domácí elektrárny je enormní, hlásí distributoři.
