Papír patří v tuzemsku mezi nejlépe tříděné odpady. Přesto se v modrých kontejnerech pravidelně objevují věci, které tam nepatří. Jaké jsou nejčastější chyby při třídění papíru?
Loga na obalech kosmetických přípravků slibují přírodní složení, šetrnou výrobu i to, že produkty nebyly testovány na zvířatech. Které z nich ale skutečně vypovídají o tom, že výrobek prošel přísnou kontrolou?
Ekofarem zaměřených na výkrm brojlerů, které se do prodejen dostávají jako bio kuřata, je v Česku pouhých osm. Každoročně porazí kolem třiceti tisíc kuřat. Konvenční chovy přitom za rok vyprodukují kolem dvaceti milionů drůbeže ve více než 3,4 tisíce zařízeních.
Květinářství Rosebud bývalo jako každé jiné. Dnes už se v něm ale neobjevují etiopské růže ani jiné květiny z afrických plantáží. Majitelka se začala o původ květin zajímat více poté, co se u ní i jejích zaměstnankyň objevily zdravotní problémy.
Aranžovací nebo floristická hmota je pro květináře každodenní pomůckou, díky níž dekorace drží tvar a déle zůtanou čerstvé. Stále častěji se ale řeší její dopady na životní prostředí. Problémem jsou především mikroplasty a chemické látky, které může uvolňovat.
Asi 1,3 miliardy tun potravin na světě každoročně skončí v odpadu. Je to zhruba třetina veškerého vyprodukovaného jídla. Největší podíl na plýtvání přitom nemají výrobci ani obchody, ale domácnosti.
Rostlinné řeznictví Bezmasna před necelými dvěma lety začínalo v malé kamenné prodejně na pražské Letné. Dnes zásobuje internetový obchod s potravinami a prodává rostlinné alternativy masa v tunách.
Společnosti tvrdí na obalech výrobků a v reklamě spoustu věcí a rozeznat greenwashing není snadné. Naštěstí má ale „lakování na zeleno“ docela dost popsaných znaků, které pomohou se zorientovat.
Když mu bylo čtrnáct let, začal se zajímat o klimatickou změnu a hledat cesty, jak o ní mluvit s vrstevníky. Dnes Jakub Nekvasil pořádá environmentální vzdělávací programy na školách a věří, že mladí lidé potřebují hlavně konkrétní řešení, ne jen varování před krizí.
Nová pravidla, podle nichž mají vařit školní jídelny, vyvolala protesty některých potravinářských firem, ale i ekologických organizací. „Největší změna není na talířích, ale ve výpočtech,“ upozorňuje Eliška Selinger, která se podílela na tvorbě nové vyhlášky o školním stravování.
