Rok Motoristů na ministerstvu životního prostředí. Demotivovaní zaměstnanci, stojící práce, zoufalé firmy

Před rokem obsadila ministerstvo životního prostředí strana Motoristé sobě. Jejich dosavadní práci charakterizují nekoncepční personální změny, stížnosti byznysu na pomalé postupy úřadu a dosazování spřátelených osob na uvolněné židle po zaměstnancích resortu, kteří buď odešli sami, nebo byli vyhozeni.

Motoristé převzali ministerstvo životního prostředí s tím, že „poteče zelená krev“. Jejich mantra zněla, že úřad je plný neschopných ekologů, kteří prosazují nesmyslnou zelenou politiku na úkor obyvatel Česka. S ročním odstupem se nicméně zdá, že úřad na jedné straně ochromili a na druhé „zprivatizovali“ pro vlastní potřeby.

Od nástupu Motoristů loni v prosinci proběhly tři vlny škrtů a personálních změn. Nebyly ani tak neobvyklé svou šíří, ale provedením a tím, že výrazně narušily strukturu a funkčnost úřadu. Na ministerstvu se přitom vystřídali v čele hned tři osoby spojené se stranou jdoucí ve šlépějích nejznámějšího českého klimaskeptika Václava Klause.

První osobou měl být čestný předseda Motoristů Filip Turek, kterého ale coby kandidáta na post ministra odmítl prezident Petr Pavel jmenovat. Řízením úřadu byl proto pověřen šéf partaje Motoristé sobě Petr Macinka, zatímco Motoristé se snažili všemi prostředky zlomit odpor prezidenta.

Nepovedlo se a koncem února přišel na úřad Igor Červený. V ministerské kanceláři v budově v pražských Vršovicích přesto usedl Filip Turek, který se stal vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal a jenž tím fakticky demonstroval, že ministr Červený „bude dělat vše, co mu na očích uvidí“.

Odešly desítky lidí

Počet lidí, kteří opustili ministerstvo od loňského nástupu Motoristů, nevypadá dramaticky. Šlo o vyšší desítky míst, nejvíc letos v dubnu, a to 53. Konkrétní celková čísla mluvčí ministerstva neuvedla. U řady agend resortu se však kvůli personálnímu úbytku výrazně snížila produktivita. Část lidí setrvávající na svých místech je navíc stále víc demotivovaná.

„Čekal jsem, že exodus bude větší, třeba legislativci zůstali. Ale realita je stejně taková, že polovina lidí, co za něco stojí, je jednou nohou pryč, i když setrvávají,“ popisuje situaci jeden z úředníků. On ani nikdo další si nepřál být jmenován z obav, že by za vyjádření nesouhlasu s vedením resortu mohl být perzekuován. Tento text vznikl na základě rozhovorů s patnácti bývalými i současnými úředníky ministerstva, jejichž totožnost je redakci Ekonews známá.

Oslovení zástupci Motoristů na opakovanou žádost Ekonews o reakci či rozhovor ani jednou nereagovali. A to ani ministr Igor Červený, ani vládní zmocněnec Filip Turek, ani Jaromír Wasserbauer, vrchní ředitel největší sekce ministerstva.

S ostatními současnými zaměstnanci, kteří na ministerstvu vydrželi navzdory svému přesvědčení, se zmíněný úředník shoduje na tom, že člověk časem otupí. „Od voleb jsem procházela velmi velkou existenční krizí. Když nastane nějaká změna, tak nejdříve s ní bojujeme a snažíme se věci zvrátit, zlepšit. Ale teď už jsem vyhořela a vím, že tam nic nezměním. Ztotožnila jsem se s tím, že prostě zůstávám, abych měla nějaký stabilní plat,“ dodává další.

„Na začátku to byl větší mentální náraz oproti předchozímu vedení. Byl to obrat o 180 stupňů. Ale teď už mě máloco překvapí,“ svěřuje se jiný úředník.

„Lidi jsou hodně nalomení. Já furt doufám, jsem asi optimista. A hlavně mám skvělého vedoucího a spolu jsme si řekli, že dokud to půjde a dokud to bude důstojné, tak se budeme snažit držet tu hráz,“ popisuje další zaměstnanec úřadu.

„Vše strašně dlouho trvá“

Motoristé svou politikou popírají většinu agend, které má ministerstvo životního prostředí na starost. Problém ale nespočívá pouze v tom. Problémem je to, že dříve fungující procesy nyní drhnou.

„Nefunguje to ani úředně, vše strašně dlouho trvá. Když předložíme něco do vedení, tak to tam prostě leží dva, tři měsíce. Kabinet to vůbec nezvládá,“ přibližuje jeden z dlouholetých zaměstnanců úřadu.

Řada věcí podle něj stojí, protože se neví, jestli se na nich má pracovat, nebo se to má raději rovnou skartovat. Nikdo neví, co je a co není priorita.

To, že se kabinet mění s ministrem, je přitom běžné. „Spíš ti lidé nemají moc ,ánung‘,“ míní jeden z úředníků. Dokumentuje to třeba tím, že přidělování agend ve spisové službě Athena začalo fungovat teprve zhruba před měsícem. „Nejsou schopni se zorientovat ve struktuře ministerstva, takže nevědí, kdo co dělá,“ dodává.

Spisová služba Athena slouží k tomu, aby všechny dokumenty obíhaly po úřadu od začátku do konce v elektronické formě. A Motoristé se pokusili v tomto ohledu na jaře o změnu. Úředníkům tehdy zničehožnic přišel mailem pokyn, že shrnutí k zákonům a další věci mají nejdříve vytisknout a pak čekat, než je posoudí ministr Červený, zmocněnec Turek a náměstek Pavel Vlček. Teprve poté je měli nahrát zpět do elektronického systému. Po pár dnech ovšem vedení resortu zjistilo, že systém kolabuje, takže se vrátilo k původnímu řešení.

Přeprava odpadů nefunguje

Jeden z úředníků připouští, že dlouholetí ředitelé oddělení a odborů neznalosti motoristického vedení zčásti využívají. A to kvůli tomu, aby mohl úřad vůbec fungovat. „Trošku to je taková hra kočky s myší. Podle mě je zjevná tendence středního managementu, který tam zůstal, si trošku věci uzavřít pod pokličku,“ popisuje.

Druhá věc ale podle něj je, že se úředníci ministerstva bojí cokoliv rozhodnout, protože mají obavy, aby si nenaběhli. „Všechno, co má nějaký dopad, končí u Vlčka,“ dodává. Vlček dříve pracoval jako šéf komunikační asociace Ascopa a je považován za klíčového člověka Motoristů na úřadě.

Jedním z konkrétních dopadů škrtů a přesunů, které proběhly z nařízení Motoristů, je zablokované povolování přepravy odpadů. To má na starosti oddělení přeshraničního pohybu odpadů, které bylo v rámci dubnové systemizace, jak se úředně nazývají prováděné změny, přesunuto do jiné sekce právní a výkonu státní správy.

Vrchní ředitelkou této sekce je bývalá státní tajemnice Simeona Zikmundová. Ta se už před nástupem Motoristů do úřadu vyprofilovala jako jejich „prodloužená ruka“.

V oddělení jsou v tuto chvíli podle webu ministerstva tři zaměstnankyně a nemá vedoucího. Před škrty v posledním roce zde bylo podle informací z byznysu a starého telefonního seznamu vždy pět až šest lidí.

Toto oddělení má na starosti mimo jiné administrativní agendu spojenou s dovozem, vývozem a tranzitem odpadů přes české hranice. Úředníci musí jednak posuzovat žádosti o přepravu odpadů a jednak musí řešit problémové a nedovolené přepravy.

Povolování přepravy odpadů ale nyní drhne. A to i když se agenda přesunula z papírové podoby do elektronické. Na ministerstvu totiž přesto musí podklady někdo projít, překontrolovat a případně si vyžádat doplnění.

Byznys v nesnázích

Povolení od tohoto oddělení potřebují třeba firmy sdružené v organizaci Ecobat, jež má na starosti sběr baterií a zajištění jejich recyklace. „Naše firma do systému vložila počátkem srpna oznámení o přeshraniční přepravě. A o měsíc později jsme stále nedostali vůbec žádnou zprávu,“ popsal v září Ekonews expert z tohoto oboru. Výsledkem je to, že baterie se jim hromadí ve skladu, protože v Česku nejsou dostatečné kapacity a mají se recyklovat v Polsku.

Komplikací zrovna v tomto případě je navíc skutečnost, že veškeré baterie se kvůli změně legislativy Evropské unie stanou od 9. prosince nebezpečným odpadem. „Nebudeme moct baterky vyvézt, aniž by nám ministerstvo vydalo notifikační souhlas,“ uvedl expert s tím, že jsou lhůty na ministerstvu nepřiměřeně dlouhé. Za pár týdnů přitom bude Ecobat potřebovat souhlas ministerstva na vývoz téměř všech druhů baterií.

Podle zmíněného nařízení Evropské unie by měl úřad reagovat na žádost o vývoz do deseti dnů. „Nevíme, co budeme dělat, jestli budeme nějak omezovat sběr baterií,“ popisuje s tím, že v plánu bylo stihnout proceduru aspoň do listopadu. To se ale zdá už skoro nemožné, protože schválit pohyb odpadů musí i polský úřad.

„Baterkáři“ i zástupci dalších firem se pokoušeli ministerstvu životního prostředí vysvětlit důležitost agendy, aby zajistilo nápravu. Konkrétně jednali s Jaromírem Wasserbauerem, chemikem z Brna, který na ministerstvo nastoupil spolu s Motoristy. „Nic moc nám neřekl, mluvil velmi vyhýbavě,“ uvádí zdroj obeznámený s tím, jak jednání probíhalo.

Mizí institucionální paměť

Přeprava odpadů není jediná agenda, která na ministerstvu drhne. Některé se dotýkají přímo byznysu, některé zůstávají navenek skryty, ale mohou mít dopad třeba na vyplácení peněz z Evropské unie nebo na vyjednávání o podobě nové legislativy.

Letos například končí Národní plán obnovy, z něhož Česko na základě plnění cílů a milníků a jejich dokládání čerpalo v předchozích letech miliardy korun. V něm je třeba řadu věcí uzavřít, dodělat reporty, monitorovací zprávy. Část lidí, která tyto věci měla na starost, ale už na ministerstvu není, protože oddělení byla zrušena nebo sloučena s jinými.

„Omezilo se hodně činností, stále nějak hledáme svoji identitu a co máme dělat. Není tu žádná vize,“ popisuje úředník jednoho ze sloučených oddělení.

Lidé na úřadu se shodují na tom, že špatně funguje zejména komunikace. Informace, které dříve dostávali standardní cestou, nyní buď nedostanou vůbec, anebo k nim putují zprostředkovaně a neoficiálně.

Problémem je také to, že mizí seniorní úředníci, kteří na ministerstvu byli pět, deset let a pamatují, jak se věci řešily v minulosti. „Zbyli jsme jen dva, kteří držíme institucionální paměť všeho, co se na odboru dělo a jak se agendy vyvíjely,“ popisuje úředník z jednoho oddělení.

Nit se přitom přetrhne už jen tím, když daný člověk odejde a nepředá agendu svému nástupci. Jeden z úředníků Ekonews popsal, jak se přesouval po zrušení svého místa na oddělení s jinou agendou. „Měl jsem štěstí, že než stačili zrušit moje místo, tak jsme se 14 dní potkali s mojí předchůdkyní na novém místě a ona mi jakž takž předala agendu, což není obvyklé. Většinou to je tak, že člověk odejde a pak se teprve vypíše výběrové řízení,“ popisuje s tím, že i čtrnáct dní na obeznámení se s novou náplní práce je velmi málo.

Autor neznámý

I práce „obyčejného referenta“ na ministerstvu, jak se nejnižší úřednické pozice nazývají, obnáší absorbování ohromného množství předpisů a zákonů Evropské unie. Ty se navíc nestále vyvíjejí. Úředníci musejí jednat s firmami z odvětví, které daná legislativa ovlivňuje, vyjednávat s Evropskou komisí o možných úpravách, připravovat podklady pro vládu, pro Unii či pro europarlament. Není to práce, kterou se lze naučit za týden.

„Volali mi třeba zástupci jednoho oboru, že potřebují, aby v rámci vyjednávání s Bruselem byl někdo v Evropském parlamentu a řekl tam, co řešíme my tady v Česku. A já jim říkám: Kterému náměstkovi mám říct, když jediný, kdo by to dokázal, byl Smrž? “ popisuje zaměstnance ministerstva. Vladislav Smrž, který byl na ministerstvu za ANO, odešel letos na jaře.

Úředníci si stěžují i na to, že jejich připomínky k materiálům, které jdou do vlády, z dokumentů mizí a objevují se jiné. „Napíšeme věcné připomínky do dokumentu, expertíza tam je naše, a pak zjistíme, že spisovou službou ven z baráku odešel úplně jiný dokument,“ popisuje další úředník.

Každý, kdo má k danému materiálu připomínku, by se přitom měl podle pravidel resortu podepsat kvůli tomu, aby se na něj gestor daného materiálu mohl obrátit. V těchto případech se ale podle úředníka objevují v materiálu připomínky podepsané „autor neznámý“.

Kluci a holky „od motorek“

S odchodem řady odborníků z úřadu vznikl prostor pro to, aby místa obsazovali lidé spojení s Motoristy a se zmíněnou Simeonou Zikmundovou. Neúspěšný kandidát strany Motoristé sobě na Moravě Jaromír Wasserbauer se tak stal vrchním ředitelem největší sekce na úřadu – sekce technické ochrany životního prostředí. A to i když tento odborník na korozi z Brna v minulosti řídil ve své laboratoři sedm lidí. Zaměstnanci uvádějí, že na poradách se moc neprojevuje a jeho veřejná vystoupení by se dala spočítat na prstech jedné ruky.

Další neúspěšná kandidátka Motoristů Regina Kyliánová, která se věnovala před angažmá na ministerstvu realitám, získala sice post „obyčejné“ referentky, ale podřízené přímo ministrovi. A kamkoli se hne Igor Červený, tam se hne také ona. Podle mluvčí úřadu poskytuje Červenému podporu a kontroluje a koordinuje plnění úkolů a výstupů.

Do sněmovny se nedostal ani „kluk od motorek“, jak sám sebe popisuje Marek Rejman. Ten se na ministerstvu od června nejprve ujal bez výběrového řízení vedení oddělení PR a marketingu. Z pohledu do telefonního seznamu ale vyplývá, že už se posunul na lepší pozici, a to ředitele odboru komunikace. Společnost WTF Communication, kterou Rejman vlastní a kde je jednatelem, loni podpořila stranu Motoristé sobě celkem dvanácti dary v hodnotě 654 755 korun.

Na témže odboru začali letos působit dva příznivci Filipa Turka, a to osmnáctiletý influencer Adam Šejna a tvůrce Turkova profilu na Instagramu Hranatost Matyáš Fučík. Fučík byl jmenován na pozici vedoucího oddělení sociálních sítí v odboru komunikace v červnu. Šejna je veden na oddělení jako referent.

Jak uvedl Deník N, začátkem června nastoupil na ministerstvo také provozovatel alternativního webu Incorrect František Kubásek, další fanoušek Motoristů. Absolvent střední ekonomické školy dostal bez výběrového řízení místo referenta v oddělení rozpočtu. Po měsíci se přesunul na oddělení provozu a investic, kde se podílí na zajištění agendy autoprovozu úřadu.

Bývalá tajemnice a dnes vrchní ředitelka sekce právní a výkonu státní správy Simeona Zikmundová je na úřadu už od dob ministryně Aleny Hubáčkové, ale po nástupu Motoristů její vliv posílil. Spolu s Martinem Kocandou (dnes státní tajemník), Richardem Ščerbou (personální ředitel), Ivo Gottwaldem (ředitel odboru rozpočtu a financování budoucnosti) či Milanem Janem Půčkem (šéfem Správy jeskyň aspirujícím na uvolněné místo vrchního ředitele ochrany přírody a krajiny) putuje po různých úřadech už desítky let.

Drahé důsledky

„Nových“ tváří si všímají i stávající úředníci. „Nastupoval do auta, které parkovalo na vyhrazených místech. Nejdříve jsem si myslela, že to bude Kocandův syn, ale ten by neřídil auto. Byl to Šejna. Tohle je přesně to, co podráždí důstojnost celého resortu. Jestli doteď jsme drželi, tak dělat pod takovým člověkem prostě nechcete,“ komentuje jeden ze zaměstnanců.

Motoristé navíc při všech škrtech vytvořili i pár nových oddělení a míst. Jedním z nich je dvoučlenné oddělení klimatické politiky a Green Dealu, které spadá přímo pod ministra Igora Červeného a jemuž se na úřadě momentálně neřekne jinak než „Turkovo“. Jeho vedoucím je Lukáš Vaverka, „automobilový odborník a novinář“. Druhým členem je též neúspěšný kandidát Motoristů Jakub Svoboda.

V podobném duchu obsadili „svými“ kandidáty Motoristé i Českou inspekci životního prostředí a Krkonošský národní park.

Zpomalení či ochromení práce ministerstva životního prostředí stojí stát peníze. Je potřeba vypisovat nová řízení, zaučovat zaměstnance a práce mezitím stojí. Stejně tak na nečinnost úřadu doplácejí firmy, kterým kvůli nekompetentnímu vedení resortu mohou unikat peníze.

Další důsledky působení Motoristů ve vedení resortu ale mohou pro Česko vyjít ještě dráž. Jednou z nich jsou akcelerační zóny. Ty měly původně sloužit tomu, aby se urychlil rozvoj obnovitelných zdrojů. Výsledný návrh jej ale nejspíš zabrzdí, varují experti. To se ostatně již ukázalo o nedávném volebním víkendu, kdy se z 21 referend o větrnících pro výstavbu vyjádřili jen obyvatelé jedné obce.

Může dokonce dojít k tomu, že Evropská unie Česku návrh akceleračních zón neschválí. To by následně znamenalo značné komplikace při inkasování miliard korun z Národního plánu obnovy. O tom rozhoduje v rámci Evropské komise útvar SG Reform, ale podle zdroje obeznámeného s jednáními bude úzce spolupracovat s útvarem DG Ener, který dohlíží na to, aby Česko plnilo cíle směrnice týkající se obnovitelných zdrojů.

„U nás jde o dvě věci. Jedna je správná transpozice směrnice a druhá je naplnění Národního plánu obnovy, jeho milníků. A my můžeme jednou chybou porušit obojí, takže jednak nedostaneme peníze z Národního plánu obnovy a ještě přijde sankce za neplnění směrnice,“ uvádí expert.

Pomalý rozvoj fotovoltaické a větrné energie navíc povede k tomu, že ceny elektřiny budou v Česku nadále vysoké pro domácnosti i pro firmy. Pro sektory, jako je ocelářství či výroba cementu, je přitom právě cena elektřiny rozhodující pro to, aby se mohly pustit do dekarbonizace.

Tento text vznikl díky grantu od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.