Pokrytectví mocných. Zlato v arménském Amulsaru ve stínu konference o biodiverzitě

Arménie otevřela svůj nejkontroverznější zlatý důl devět dní před tím, než se stala hostitelem konference OSN o biologické rozmanitosti COP17. V zemi probíhá střet mezi kapitálem z Ruska, USA i Evropské unie a aktivisty bojujícími za ochranu přírody.

Pouhých devět dní uplynulo mezi slavnostním přestřižením pásky v Amulsaru a zahájením konference COP17 v Jerevanu. Desátého října arménský premiér Nikol Pašinjan slavnostně otevřel zlatý důl v horách nad Jermukem, lázeňským městem nacházejícím se asi 170 kilometrů jihovýchodně od Jerevanu. Devatenáctého října dorazily do hlavního města Arménie delegace z celého světa, aby projednaly, jak do roku 2030 zastavit úbytek biologické rozmanitosti.

Slavnostní ceremoniál zahajující provoz dolu proběhl mimo pozornost médií. „O projektu se ví už léta, ale o oficiálním otevření nikdo nevěděl – ani aktivisté, ani ochránci životního prostředí,“ říká Oleg Dulgarjan, předseda Centra pro mobilizaci a podporu komunity. Tato občanská iniciativa se zrodila v roce 2009 v třináctitisícovém městě Alaverdi na severu Arménie.

Během summitu COP17 ekologické a lidskoprávní skupiny vyzvaly k pozastavení těžby a k novému posouzení vlivu dolu na životní prostředí. Akce se konaly jak v Zelené zóně, která na COP17 sloužila pro veřejnost, tak v Modré zóně, kde jednali politici a experti. Dulgarjan se konference nezúčastnil.

Projekt, který nikdy nezemřel

Amulsar leží na hranici provincií Vajots Dzor a Sjunik. Plán počítá s povrchovou těžbou zlata za pomoci loužení kyanidem. V roce 2018 po arménské „sametové revoluci“ obyvatelé Jermuku a nedaleké vesnice Gndevaz na několik měsíců zablokovali přístupové cesty. Vláda zadala vypracování posudku libanonské poradenské společnosti ELARD, která v roce 2019 dospěla k závěru, že rizika jsou zvládnutelná. Odpůrci tvrdí, že studie nikdy nepřinesla jednoznačné odpovědi. „Nic z toho, co se dělalo dříve, nebylo důvěryhodné,“ říká Dulgarjan.

Poté hnutí utichlo. Nejdříve přišel covid, pak válka s Ázerbájdžánem. „Někteří z místních aktivistů ve válce zahynuli,“ vzpomíná Dulgarjan. Projekt však pokračoval.

Náznakem, že vyšší místa s dolem nadále počítají, byla legislativní úprava z roku 2022, která vzbudila jen malou pozornost. „Do té doby společnost přišla o licenci k těžbě, pokud déle než rok nezahájila práce. Po legislativní úpravě jí licence zůstává v platnosti, pakliže zastaví činnost z politických důvodů,“ objasňuje Dulgarjan.

„Okamžitě jsme pochopili, že to schválili kvůli Amulsaru,“ dodává s tím, že Centrum pro mobilizaci a podporu komunity vzneslo námitky jako první. Takový odpor veřejnosti jako v předchozích letech se ale tentokrát nezvedl.

V prosinci roku 2024 získal stát bezplatně 12,5procentní podíl ve společnosti Lydian Armenia. Zbývajících 87,5 procenta drží od roku 2025 „mezinárodní těžební společnost“ United, jejíž koneční vlastníci se neobjevují ve veřejných rejstřících.

Webové stránky finarm.am uvádějí, že za společností United stojí australský podnikatel Justin Michael Dibb, který vlastní doly rovněž v Mali, Etiopii a Pobřeží slonoviny. Vláda předpokládá z dolu daňové příjmy ve výši 120 až 130 milionů dolarů ročně.

Hra o státní záruku

Rozhodující bitva se v současnosti vede o peníze. Loni 27. února vláda schválila státní záruku až do výše 150 milionů dolarů na úvěry společnosti Lydian Armenia. „Pokud jednoho dne společnost zkrachuje, nebo jí dojdou finanční prostředky, zaplatí je arménská vláda,“ říká Dulgarjan.

V dubnu roku 2025 požádalo Centrum pro mobilizaci a podporu komunity spolu s Antikorupčním centrem Transparency International, organizací Green Armenia a skupinou obyvatel správní soud o zrušení záruky. Argumentovaly tím, že záruka nezajišťuje návratnost veřejných prostředků, že použité finanční údaje byly zastaralé a chybělo povinné stanovisko ministerstva financí.

Dodnes zůstala jako jediná platná žaloba Centra pro mobilizaci a podporu komunity. Tu nyní projednává kasační soud, který má vynést rozhodnutí v lednu příštího roku. V sázce je konkrétní věc. „Pokud soud rozhodne, že vláda neměla právo poskytnout záruku, banky nebudou moci projektu poskytnout žádné prostředky,“ říká Dulgarjan.

Bez těchto peněz by důl nemusel přežít. Společnost Lydian mezitím obnovila práci, a to díky úvěru ve výši 150 milionů dolarů od arménské Ameriabank.

Příběh zlatého dolu není jen arménskou záležitostí. Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) se sídlem v Londýně, jejíž většinu vlastní evropské vlády, držela dříve podíl ve společnosti Lydian Armenia. A to společně s Mezinárodní finanční korporací (IFC) Světové banky.

Obě instituce se po restrukturalizaci Lydian Armenia v roce 2020 z firmy stáhly. EBRD však stále drží desetiprocentní podíl v Ameriabank, jejímž většinovým vlastníkem je nyní britská skupina Lion Finance Group kótovaná na londýnské burze a která provozovatele dolu úvěruje. Podle aktivistů z nevládní sítě Bankwatch tak evropský kapitál z Amulsaru nikdy neodešel.

Důl v každé třetí vesnici

Dulgarjan je přesvědčen o tom, že Amulsar není ojedinělý případ. „Nejde o jeden projekt. V Arménii je to systémový problém.“ Centrum pro mobilizaci a podporu komunity zaznamenává každý rok pět až sedm střetů s těžebními společnostmi.

Nejžhavější frontou je Lori, region na severu země formovaný více než stoletím těžby. „V Lori chtějí otevřít důl v každé třetí vesnici,“ prohlašuje Dulgarjan. Podle údajů jeho skupiny se v posledních pěti letech pokusilo o zahájení činnosti 20 až 30 projektů, letos místní komunity zablokovaly tři veřejná slyšení v regionu.

Investoři se přitom mění. Až do loňského roku byla většina společností ruského původu. Letos byl projekt ruské společnosti v Lori zastaven potřetí za posledních pět let. Pozornost se ovšem přesouvá směrem k Washingtonu, jelikož se prohlubují vztahy mezi Arménií a Spojenými státy. Konkrétní podobu nyní nabývají projekty, jako je tranzitní trasa Trump Route for International Peace and Prosperity (TRIPP) na jihu.

Dulgarjan vnímá tlak vlády na těžbu částečně jako reakci na finanční očekávání Západu, „ne záruky, ne sliby, jen očekávání“. Předpovídá také, kdo za to zaplatí. „Objeví se nové falešné narativy a nový tlak. Kdokoli, kdo se postaví proti tomuto vztahu se Západem, bude označen za proruského,“ domnívá se.

Přepisování pravidel

Nejnovější spor se týká veřejných slyšení, nástroje, který obce využívaly k zastavení mnoha z těchto projektů. „Pokud dřív obec nebo samospráva řekla ne, společnost nemohla pokračovat. Bylo to, jako by byl projekt zrušen,“ vysvětluje Dulgarjan.

Návrh zákona, o kterém se nyní diskutuje, by společnostem umožnil pokračovat i po zamítnutí. Den před naším setkáním víc než sto organizací požadovalo jeho stažení. „To nestačí. Stále musíme vymýšlet, jak dál bojovat,“ dodává.

V pozadí stojí strategické žaloby proti účasti veřejnosti (Strategic Lawsuits Against Public Participation, SLAPP, jsou šikanózní právní kroky, jejichž cílem je zastrašit nebo finančně vyčerpat kritiky, pozn. aut.). Tyto žaloby za pomluvu s vysokými nároky na náhradu škody, které jsou stále častěji podávány proti aktivistům a novinářům. Arménie přitom nemá žádný zákon, který by je omezoval.

Dulgarjan má údajně příslib ministerstva spravedlnosti, že takový zákon vypracuje. „Byla uzavřena dohoda o vypracování protislappové legislativy, ale proces se neposunul dál,“ tvrdí. Během konference COP17, několik set metrů od Zelené zóny, aktivisté sbírali podpisy, aby tento proces znovu nastartovali. Odvolávali se přitom na „protislappovou“ směrnici Evropské unie.

Po skončení konference COP17 zahraniční delegace odletěly domů. Nyní se čeká na rozhodnutí, které má být vyneseno v lednu, na návrh zákona, který je potřeba zamítnout, a na desítky veřejných slyšení ve vesnicích.

Nadějí pro Dulgarjana je síť. Během pěti let Centrum pro mobilizaci a podporu komunity prostřednictvím své Akademie ekoaktivismu vyškolilo více než sto aktivistů ve vesnicích po celé Arménii, kteří jsou nyní součástí Federace zelených rad. Lidé, kteří umí číst spisy, dostavit se na slyšení a zdokumentovat porušení zákona, než se stane hotovou věcí. Pro Dulgarjana je právě tato síť tím, co změnilo rovnováhu sil. „Proto se vláda rozhodla změnit zákon právě teď,“ tvrdí. V Jermuku mezitím zahájili těžbu.