Zatímco počet tygrů ve volně přírodě za posledních patnáct let vzrost o více než 70 procent, velikost sledovaných populací sladkovodních živočichů se od roku 1970 v průměru propadla o 85 procent. Nová zpráva WWF Living Planet Report 2026 upozorňuje na pokračující úbytek biodiverzity, byť přináší důkazy, že dlouhodobá ochrana ohrožených druhů funguje.
Velikost sledovaných populací volně žijících živočichů se mezi lety 1970 a 2022 snížila v průměru o 73 procent. Vyplývá to z nového vydání zprávy Living Planet 2026, kterou představila mezinárodní organizace na ochranu přírody WWF. Zpráva vychází z údajů o 35,8 tisíce populací celkem 5790 druhů obratlovců, tedy savců, ptáků, ryb, plazů a obojživelníků.
„Každoročně zaznamenáváme pokles o 2,5 procenta. Znamená to, že stáda jsou menší, hejna ptáků a ryb jsou řidší,“ vysvětluje ředitelka WWF Česko Lenka Fryčová. Údaj takzvaného Indexu živé planety (Living Planet Index) nicméně neznamená, že ze Země zmizelo 73 procent všech volně žijících zvířat. Index, který sestavuje Zoologická společnost v Londýně, sleduje průměrné změny početnosti jednotlivých populací na konkrétních místech.
Ne všechny sledované populace se navíc zmenšují. Podle zprávy se jich 43 procent zvětšuje a dalších sedm procent zůstává stabilních. „Přestože populace některých druhů rostou, přibližně polovina populací se zmenšuje takovou rychlostí, že celý index stahují dolů,“ říká Fryčová.
Vysvětlení trendu je nasnadě: na aktivity poškozující přírodu lidstvo v roce 2023 vynaložilo podle zprávy WWF přibližně 7,3 bilionu dolarů (162 bilionů korun), kdežto na její ochranu a obnovu putovalo 220 miliard dolarů (4,9 bilionu korun).
Propad v Karibiku o 95 procent
Největší úbytek ochránci přírody zaznamenali u sladkovodních živočichů, jejichž populace se v průměru zmenšily o 85 procent. Sladkovodní živočichy ohrožuje hlavně zhoršování přirozených stanovišť, znečištění, odběry vody nebo výstavba přehrad a dalších překážek, které omezují jejich pohyb.
U suchozemských populací činil pokles 69 procent, u mořských 59 procent. „Mořské skupiny živočichů jsou na tom nejlépe, ale mezi jednotlivými skupinami jsou velké rozdíly. Například žraloci a rejnoci dál prudce ubývají,“ dodává Fryčová.
Výrazné rozdíly jsou také mezi regiony. Největší propad zaznamenali vědci v Latinské Americe a Karibiku, kde index spadl o 95 procent. V Africe pokles dosáhl 80 procent, v oblasti Asie a Tichomoří 49 procent. V Severní Americe se podle zprávy index snížil o 28 procent, v Evropě a Střední Asii o 23 procent.
Relativně menší pokles v Evropě neznamená, že by zde byla příroda v dobrém stavu. „Na první pohled se může zdát, že Severní Amerika a Evropa jsou na tom nejlépe. Je to ale tím, že k rozsáhlému ničení přírody došlo už před rokem 1970,“ vysvětluje Fryčová. Současnou situaci tak ochránci porovnávají s mnohem horším výchozím stavem.
Tygrů v přírodě žije víc
Zpráva upozorňuje rovněž na příklady populací obratlovců, které se díky dlouhodobým ochranářským opatřením podařilo obnovit. Jednou z nich jsou tygři. Zatímco v roce 2010 žilo podle odhadů ve volné přírodě přibližně 3,2 tisíce jedinců, loni jich bylo kolem 5,7 tisíce. K nárůstu o 70 procent přispěla podle zprávy spolupráce vlád, místních komunit a ochranářských organizací.
Úspěšná byla také ochrana karety obrovské. Tato mořská želva byla loni podle WWF jako první živočich svého druhu přeřazena na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody z kategorie ohrožených mezi málo dotčené druhy. Na dlouhodobě sledovaných lokalitách vzrostl počet snůšek z přibližně 419 tisíc v roce 2011 na zhruba 526 tisíc v roce 2024.
Výsledek přírodovědci přičítají zhruba padesátileté koordinované ochraně v asi 80 zemích. Během té doby se věnovali ochraně hnízdních pláží, omezení nelegálního lovu a vymýšleli způsoby, jak želvám umožnit uniknout z rybářských sítí.
Přeřazení do nižší kategorie ohrožení neznamená konec ochrany karet obrovských. Některé populace této želvy zůstávají nadále ohrožené.
Zlepšení zaznamenaly také populace tuňáka obecného a tuňáka pacifického, které v minulosti decimoval nadměrný rybolov. Odhaduje se, že atlantická populace tuňáků do roku 2010 klesla o osmdesát procent, tichomořská se dokonce propadla na pouhá dvě procenta původní velikosti. Díky omezení rybolovných kvót, lepšímu monitoringu a podpoře udržitelně lovených ryb se dnes oba druhy zotavily natolik, že již nejsou považovány za nadměrně lovené ani za druhy představující zásadní ochranářský problém.
V některých oblastech jižní Afriky roste také početnost slonů, i když celkově jejich populace nadále čelí ohrožení. „Dokazuje to, že tam, kde lidé dají přírodě prostor a péči, se ohrožené druhy vrátit dokážou,“ uvádí Lenka Fryčová.
Zemědělství v hlavní roli
Nejčastější příčinou úbytku sledovaných populací je podle zprávy zhoršování přirozených stanovišť nebo jejich ztráta. Souvisí zejména se zemědělstvím, kvůli němuž se přirozené prostředí proměňuje. Rozšiřuje se plocha obhospodařované půdy, populacím živočichů obvykle neprospívá ani intenzivní hospodaření nebo nadměrné využívání vody.
„Potraviny představují v současné době hlavní důvod ztráty přirozeného prostředí. Není to jenom o tom, jak produkujeme, ale také o tom, jak jíme a jak jídlem plýtváme. Zemědělství představuje obrovskou zátěž pro přírodní prostředí, spotřebu vody, půdu i biodiverzitu. Zemědělské systémy také produkují zhruba třetinu emisí skleníkových plynů,“ popisuje Fryčová.
Významnou roli hraje rovněž energetika. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu je hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů, které přispívají ke změně klimatu a následně ke zhoršování podmínek pro řadu druhů. Právě proto podle WWF ochrana ohrožených druhů nestačí. K zastavení celkového úbytku biodiverzity jsou nezbytné změny v zemědělství i v energetice.
Z českých polí mizí ptáci i motýli
Living Planet Report nepopisuje úbytek biologické rozmanitosti v Česku, ale tuzemská data ho dokládají. „Víme, že situace v Česku je podobně špatná. Největší ohrožení se týká sladkovodních ekosystémů, podobně jako v globálním rámci,“ uvádí Jan Freidinger, zástupce ředitelky WWF Česko. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR patří mezi ohrožené 61 procent druhů ryb a tentýž podíl druhů plazů.
Česká společnost ornitologická uvádí, že početnost ptáků zemědělské krajiny se od roku 1982 snížila o více než 40 procent. Za poslední roky také v Česku vyhynulo 19 druhů denních motýlů.
Populace některých druhů se ale v posledních letech naopak rozrostly. Například vydry se vyskytují už na 99 procentech území, zatímco v 70. až 90. letech minulého století byly vidět pouze na 30 procentech. Hnízdí tu přibližně 150 párů orla mořského, dříve v Česku vyhubeného, a roste i populace vlků. V roce 2019 se jich na českém území pohybovalo přibližně sedm desítek, v současnosti se jejich počet odhaduje na 250 až 400 jedinců.
„Ochrana přírody se cíleně zaměřila na velké druhy. To, že jejich počty rostou, dokazuje, že takové úsilí přináší výsledky. Problém ale je, že fungování krajiny závisí také na rozmanitosti drobných, často neviditelných organizmů, kterých dříve bývalo všude plno a dnes ubývají. Vedle péče o chráněná území jsou proto naprosto zásadní opatření zaměřená na krajinu jako celek,“ dodává Ladislav Miko, přírodovědec a odborník na ochranu životního prostředí.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
