Útočiště pro obojživelníky. Na Valašsku obnovují zaniklé tůně, na vodu zatím čekají

Miroslav Dvorský společně s dalšími ochránci přírody proměnil bývalé vojenské kasárny ve Valašském Meziříčí v ekocentrum, kam míří stovky dětí. Už od devadesátých let obnovuje tůně a mokřady v okolí a pomáhá návratu ohrožených druhů obojživelníků a ptáků do krajiny.

Nad Valašským Meziříčím se jednoho říjnového rána vznáší hustá mlha a vedoucí místního ekocentra Miroslav Dvorský nás očekává na nádraží. „Vítejte na Valašsku, dcérečky,“ začíná srdečně a vzápětí nám cestou autem ukazuje město.

Po chvíli přijíždíme k našemu prvnímu cíli, do areálu bývalých kasáren. V jedné z budov, kde dříve sloužili vojáci, totiž od roku 2014 sídlí Valašské ekocentrum. Dnes tu pořádají výukové programy pro školy, přednášky i osvětové akce pro veřejnost.

Ačkoliv Dvorský vystudoval technický obor, přírodě se věnuje od dětství a první ornitologický klub založil už na střední škole. Centrum je zároveň sídlem severomoravského regionálního sdružení Českého svazu ochránců přírody, které zastřešuje organizace z Moravskoslezského, Olomouckého a Zlínského kraje.

„V devadesátých letech se tu postupně zakládala ekologická střediska. Také nás přizvali na zahraniční cesty ‚toulavými autobusy‘, zejména do Anglie, abychom se podívali, jak to funguje jinde. Všichni jsme si přáli, aby podobné centrum vzniklo i u nás,“ vzpomíná.

Zázemí v zahradě

Okolo centra se rozkládá „Zahrada poznání“, v níž se děti učí o přírodě. Kromě vzdělávání se místní ochránci věnují přírodě v terénu. Dvorský s manželkou vedou už 35 let vlastní dětský oddíl Falco, pečují o orchidejové louky, mokřady, studánky a starají se o ptactvo. Od devadesátých let vybudovali desítky drobných vodních ploch.

„Chtěli jsme mít vlastní zázemí, protože jsme neměli kde dělat výukové programy. Cítil jsem, že je potřeba se tomu naplno věnovat, ale chyběl nám prostor. Pronajímat si nárazově místnost pro školy nedávalo smysl a do tříd jsme my sami jezdit nechtěli. Naše zahrada je pro programy ideální, navíc máme hned vedle lesopark i rybníček,“ popisuje Dvorský. 

O pár chvil později přijíždíme kousek za město, kde na hranici katastru leží mokřad Rybníky. Místní organizace Českého svazu ochránců přírody se o něj stará od roku 1995. Na oblast upozornil Dvorského jeden malý chlapec z oddílu ochránců. „Všiml si, že je vždy na jaře za jejich domem bažina. Když jsem se sem přijel podívat, věděl jsem, že má lokalita potenciál,“ vzpomíná Dvorský.

Mezi pozorované ptáky patří moták pochop, rákosníci a strnadi. Na tahu se zde zastavují bekasiny otavní i větší, slučky malé, vodouši a čejky. Po vybudování tůní se lokalita stala domovem řady druhů obojživelníků včetně rosničky zelené, rozmnožují se zde například skokani štíhlí i hnědí nebo ropuchy. Navzdory suchu z posledních měsíců se v místních tůních stále drží voda.

„Některé tůňky už jsou ale zarostlé a bude potřeba je obnovit. V nejbližší době sem přijede bagr, aby se část zazemněných tůní odbahnila. Tůňky jsme vybudovali roztroušeně po celé ploše mokřadu a daří se nám je postupně udržovat,“ ukazuje Dvorský.

Díky podpoře Nadačního fondu Veolia tu ochránci před pěti lety obnovili zarostlé tůně a vybudovali jednu zcela novou. Oblast se pravidelně udržuje, přičemž s péčí o pozemek pomáhají také koně, které se zde už několik let pasou. „Předtím jsme lokalitu jen sekali a teď je vidět ten rozdíl. Vegetace se začíná měnit a většinu trávy spásají zvířata. Letos jsem dosekával už jen nedopasky a při okrajích porosty rákosu,“ dodává.

Zastavit se tu mohou i návštěvníci, protože areál je volně přístupný. Kromě vodních ploch dotvářejí ráz mokřadu vzrostlé stromy a rozsáhlé rákosiny.

Miliony na návrat vody do krajiny

„Dlouhodobá podpora je pro nás podstatná. V krajině se toho dá udělat spousta, ale jsou na to potřeba finanční prostředky. Přestože většina práce stojí na dobrovolnících, nutná je také technika a další výdaje,“ říká Dvorský.

Nadační fond Veolia na Valašsku během posledních let podpořil dva projekty, mezi kterými je i lokalita Rybníky, a letos pomohl s obnovou dalšího mokřadu. Celkově už aktivity místních ochránců přírody zafinancoval částkou 315 tisíc korun.

Celkově od roku 2018 putovalo na cenné přírodní lokality v rámci programu Vraťme vodu přírodě 13,5 milionu korun. Společně s Českým svazem ochránců přírody a nově také s Českou společností ornitologickou fond pomáhá chránit více než sedm desítek lokalit.

Spolupráce Nadačního fondu Veolia se svazem ochránců přitom začala při úklidech v přírodě a při podpoře biodiverzity v okolí provozů napříč republikou. Zpočátku fond financoval zejména výkupy cenných lokalit důležitých pro vodní režim krajiny, postupně se ale podpora rozšířila i na revitalizace a následnou údržbu.

„Díky tomu, že se podpora rozloží do několika let, můžeme s organizací navázat hlubší vztah. Lépe se poznáme, můžeme společně diskutovat a nastavit širší záměry a hodnoty. Pro našeho partnera je to zároveň zásadní z hlediska financování. Ví, že se může spolehnout na peníze i v dalších letech, a může proto ke konkrétnímu projektu nebo lokalitě přistupovat strategičtěji,“ popisuje ředitelka Nadačního fondu Veolia Vendula Valentová.

Letos fond v rámci programu rozdělil necelé dva miliony korun mezi sedm větších lokalit, přičemž některé z nich podporuje více let po sobě. Peníze míří také na dlouhodobou péči o mokřady a na transfery obojživelníků.

„Díváme se na to, zda můžeme podpořit větší projekty s dlouhodobější perspektivou. Společně s odborným partnerem zvažujeme, jestli mohou mít větší dopad na lokalitu a místní ekosystém a přispět k našim dlouhodobým cílům, ať už jde o zadržování vody v krajině, podporu rozmanitosti místních druhů, nebo ochranu ekosystémů,“ vysvětluje Valentová.

Plánů je dost, chybí ale kapacity

Z luk v údolí Rožnovské Bečvy se postupně zvedá mlha a my se polní cestou od kostela dostáváme k mokřadu Na Sinovách v obci Zašová. Přes oblast se loni po přívalových deštích přehnala velká voda, takže původní mělké tůně kvůli nánosům bahna skoro zcela zmizely. Díky finanční podpoře Nadačního fondu Veolia ve výši 160 tisíc korun je ochránci přírody mohli letos obnovit.

Lokalitu nejprve se studenty pokosili a uklidili. „Bagr jsem měl přislíbený na srpen, ale nakonec ho stáhli někam na dálnici, takže jsme bagrovali až v září. To už bylo šílené sucho,“ popisuje Dvorský.

Dnes tu vidíme několik hlubokých jam. Většina z nich zeje prázdnotou, ale na dně té největší se už od září začíná stahovat voda. „Běžně tudy teče potok. Ještě nikdy jsem neviděl, že by zcela vyschl tak jako letos, ale věříme, že se sem v podzimních měsících začne voda vracet,“ doufá.

O obnovená území se organizace stará dlouhodobě, při údržbě pomáhají také středoškoláci. „Na podzim k nám jezdí žáci z Nového Jičína a na jaře z Rožnova. I na zahradě ekocentra je pořád spousta práce, třeba s pletím, a hodí se každá ruka,“ uvádí Miroslav Dvorský.

O oblasti navíc píše jeden student Univerzity Palackého v Olomouci bakalářskou práci. Ten sem už jako středoškolák přijel na týdenní praxi do ekocentra. Nyní se sem bude společně s Dvorským pravidelně vracet a sledovat, jak se mokřad postupně oživuje a osídluje různými druhy živočichů.

„Uvidíme, jak se vytvořené tůňky budou plnit. Předpokládám, že se postupně zavodní. Vytvořili jsme tu i mělkou struhu, aby se zejména při větších srážkách zase zbytečně nezanášely,“ uvádí.

Vydáváme se údolím k další podmáčené louce, kde by mohl výhledově vzniknout nový mokřad. „Kdybychom tady chtěli tůně obnovit, museli bychom nejdřív získat souhlasy vlastníků, což vždycky zabere čas,“ usmívá se Dvorský a při pohledu do krajiny dodává: „Když člověk chodí přírodou, vidí desítky dalších míst, kde by se dalo něco smysluplného udělat. Plánů by bylo dost, ale člověk už není nejmladší a může realizovat jen to, na co mu stačí síly.“

Partnerem článku je Nadační fond Veolia.