Spálené pastviny a pole připomínající poušť dělají Radku Jandovi z Klatovska vrásky na čele. Stejně jako jiným farmářům. Protože chybí tráva a ani s obilím to nevypadá růžově, část dobytka bude muset na jatka. Neuživí ho.
„Co bych vám k tomu řekl? Jsme tady jako na poušti,“ shrne situaci Janda hned na začátku našeho povídání. Potkáváme se na jeho farmě v klidné vesničce Zdeslav obklopené loukami, poli a lesy. Dýchá to tady pošumavskou atmosférou i historií.
U nedalekých Chudenic, jen pár kilometrů odsud, najdete Americkou zahradu, unikátní sbírku cizokrajných dřevin, kterou před téměř dvěma sty lety založil hrabě Černín. Prostě ráj na zemi.
Janda se do farmářské rodiny narodil a věnuje se mu celý život. Pěstuje obilí, chová masný skot a koně. Ale sucho, jako je to letošní, nepamatuje. „Pořádně nepršelo od dubna,“ říká.
Suché roky už samozřejmě zažil. Dopady ale nebyly takové jako letos. „Když bylo míň sena, tak to dohnaly otavy. Nebo nebylo seno, ale bylo dost obilí a sláma, takže se třeba krmila i sláma. Teď je všeho nedostatek,“ popisuje.
Zimní zásoby ubývají už teď
Ve stáji na dvoře řehtá plemenný hřebec. Jandův statek funguje jako připouštěcí stanice chladnokrevných hřebců. Dřív jich měli víc, teď ale tahle plemena tolik netáhnou. Janda má proto ve stáji jen jednoho. „Už to není jako v devadesátých letech, teď lidi moc nepřipouštějí,“ vysvětluje.
Pak nasedáme do jeho oranžového pick-upu a vyrážíme do kopců nad vsí, kde se pasou krávy. Vyprahlé pole a louky jsou vidět z dálky a místy připomínají step. „Dobytek přeháním z louky na louku, výběhy jsou ale vypálené, neroste nic,“ ukazuje mi cestou víc písku než trávy.
Obvykle se touhle dobou zvířata ještě pasou, aby seno zůstalo na zimu. Janda říká, že by potřeboval, aby na pastvině vydržela aspoň do října. Kvůli suchu ale musí zimní zásoby krmit už teď.
„Támhle jsem jim dal balík senáže. Ještě si ho nevšimli,“ ukazuje na zatím netknutý balík vedle cisterny s vodou, kterou musí do výběhů vozit. Letošní sklizeň sena byla podle Jandy přibližně třetinová oproti běžným rokům. Nikdy nemusel seno kupovat. Teď ho to čeká poprvé. „Otavy to bohužel nezachrání,“ říká s tím, že otavy kvůli letošnímu suchu téměř nejsou.
Seno si domluvil od známého z Krkonoš, kde bylo deště výrazně víc a sena mají tamní farmáři dost. „Nějakých dvě stě balíků na zimu bych ještě potřeboval,“ vypočítává.
Dva tisíce za balík sena
Kvůli nedostatku je seno dražší, a to víc než dvojnásobně. Zatímco loni stál balík přibližně 800 korun podle velikosti, letos se cena blíží ke dvěma tisícům. Z krmiva pro dobytek se tak stává cenná komodita.
Sucho se navíc podepisuje na kvalitě obilí. Rostliny zůstaly nízké, takže bude málo zrna i slámy, která slouží jako podestýlka i krmivo. „Už v červnu jsem viděl, že bude zle,“ vzpomíná Janda. Proto deset hektarů obilí zasenážoval, aby získal další krmení pro zvířata.
„I tak ale budu muset prodat, co půjde,“ říká s pohledem směrem ke stádu, které se pase v údolí pod zříceninou hradu Pušperk. Tam je ještě trochu zeleně díky malému potůčku lemovanému pásem stromů, kde je příjemný stín.
Přicházejí nás pozdravit tři oslíci a stádo krav. Těch má Janda nyní téměř sedmdesát a k nim asi pět desítek telat. „Tady jsou spokojení. Je tady trochu vody, takže si tu něco naštípají. Mají tady 20 hektarů až támhle pod Pušperk,“ ukazuje.
Ani prodat dobytek ale v tuhle chvíli není jednoduché. Stejné problémy jako Janda řeší farmáři napříč Evropou a na jatka míří výrazně víc zvířat než obvykle, což tlačí ceny dolů. Janda chová masný skot a prodává hlavně telata do 250 kilogramů. Sklady jsou ale přeplněné. Podle Českého svazu chovatelů masného skotu například v Rakousku skončilo na jatkách až třikrát víc hovězího než obvykle.
Déšť třeba něco zachrání
„Ještě vás vezmu podívat se na oves, který jsem před měsícem zasel,“ povídá Janda při cestě zpět na farmu. Zastavíme u pole, které připomíná poušť. „Ten je, co?“ ukazuje na vyprahlou půdu a je vidět, že ho humor neopouští.
Kdyby teď opravdu pořádně zapršelo, něco by se podle něj ještě vzpamatovalo a narostlo. „Ale muselo by pršet dlouho. Jeden liják to nezachrání,“ podotýká. „Tohle není normální léto, a jestli budou taková přibývat, bude se muset změnit celý způsob hospodaření, abychom vodu v krajině dokázali zadržet,“ říká.
Sám před pár lety přešel na ekologické zemědělství a vidí v jeho rozvíjení smysl. „Nadchnul jsem se pro to. Kdyby na to přešli všichni, tak by se půda vzpamatovala, i když by to nebylo hned,“ myslí si.
V jeho krajině teď převzala vládu žlutohnědá barva nad zelenou, a kdyby člověk nevěděl, že je v Pošumaví, připadal by si jako v jižní Itálii. „Já to tady mám prostě rád a chci, aby se té krajině dařilo,“ uzavírá naše povídání.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
