Rozjet vlastní ekologické hospodářství od nuly je obvykle krokem do neznáma. Farmářská škola v tom pomáhá začínajícím zemědělcům. Čtyři pětiny studia stráví v terénu a vlastní projekty si zkoušejí v inkubačních farmách. Škola se letos probojovala do finále soutěže E.ON Energy Globe.
Marcel Romanutti se letos pustil do budování vlastní farmy uprostřed Chráněné krajinné oblasti Český les. Společně s otcem a partnerkou postupně obnovují bývalý pastevní areál o rozloze zhruba 50 hektarů, na kterém chovají masný skot francouzského plemene Aubrac.
„Práce je tu hodně a není to jednoduché. Pastviny jsou na spoustě míst zarostlé nálety. Zároveň jde ale o krásnou mozaikovitou krajinu s pásovou zelení a remízky, takže z pohledu přírodních procesů je to nesmírně zajímavé území,“ popisuje mladý zemědělec.
Původně Romanutti vystudoval kulturní antropologii a právě tento obor ho přivedl k ekologickému zemědělství. Po dokončení studia narazil na tehdy ještě neakreditovanou Farmářskou školu. Přihlásil se do kurzu a následně i na navazující vyšší odbornou školu. „Uvědomil jsem si, že právě zemědělství je v rámci lidských činností jedna z mála oblastí, která mi dává hluboký smysl,“ vysvětluje.
Výuka na Farmářské škole neprobíhá jen v klasických posluchárnách, její drtivá většina se odehrává na polích, pastvinách a ve sklenících. Do systému je zapojeno přes sedmdesát hospodářství po celém Česku i na Slovensku, v nichž studenti stráví 800 hodin v reálném provozu, tedy deset až dvanáct měsíců.
Nová místa pro praxi mohou navrhovat i sami. „Dostávají se k nám díky tomu nejrůznější typy hospodářství. Je to záměr, studenti pocházejí z různých regionů, a proto farmy často vybíráme v blízkosti jejich domova. Každé nové místo ale samozřejmě musíme nejdříve projít, otestovat a schválit,“ vysvětluje ředitel školy Jan Valeška.
S farmařením začal jako první v rodině
Pro svoji praxi si Romanutti vybral farmu Jakuba Rumlera poblíž středočeského Berouna. Na statku Slunce dubem ve Lhotce chovají na 90 hektarech okolo dvou desítek krav, ale i kozy a ovce. K tomu obdělávají několik hektarů, kde pěstují krmivo pro zvířata. Romanutti nakonec na farmě zůstal po celou dobu studia, protože mu vyhovovalo zaměření na chov masného skotu i dobrá dojezdová vzdálenost od jeho zaměstnání.
„Po celou dobu jsem tam získával nové vrstvy poznání. Byla to jedna velká praktická zkušenost, během které jsem si postupně zkoušel další a další činnosti, abych dokázal lépe pochopit komplexnost dané tematické oblasti zemědělství,“ hodnotí.
Zásadní pro něj bylo i to, že skrze školu pronikl do světa ekologického zemědělství, který do té doby neznal. „V rodině jsme vlastně žádné zemědělské zázemí nikdy neměli,“ doplňuje.
Když dnes řeší jakýkoliv problém, může se obrátit na několik zkušených lidí. Takovou možnost by jako zemědělec začínající úplně od nuly neměl. „Jako velký benefit vnímám vybudování poměrně husté sociální sítě. Člověk během školy získá spoustu cenných kontaktů,“ říká.
Letos dokončil studium a naplno se pustil do budování vlastní farmy. Nejdřív chce svůj chov zapojit do režimu kontroly užitkovosti, aby se mohl věnovat odchovu plemenných zvířat. Postupem času plánuje přidat včely i drůbež a uvažuje také o glampingu, který by pomohl diverzifikovat příjmy.
„Největším problémem jsou finance obecně. Potřebných investic je obrovské množství a musíme pořád balancovat, co je opravdu nutné teď a co může počkat,“ uvádí.
Do školy dochází přes 130 studentů
Romanutti patří k první generaci absolventů Farmářské školy, která začínala v roce 2021 jako projekt Asociace místních potravinových iniciativ. „Tehdy to byl pokus rozjet vzdělávání v praxi. Studovalo u nás asi dvacet lidí a od začátku jsme měli vizi, že vznikne tříletý program,“ popisuje ředitel školy Valeška.
V současnosti je ve škole přihlášeno přes 130 studentů, včetně nováčků nastupujících od září. Zatímco praxe probíhá přímo na farmách, na teoretické přednášky docházejí do Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu v pražské Ruzyni.
Do školy se hlásí velmi pestrá skupina lidí. Jedni jsou absolventi středních zemědělských škol, kteří chtějí pokračovat v tom, co se naučili. Druhou skupinu tvoří lidé z úplně jiných oborů, kteří hledají nové životní směřování. Třetí částí jsou ti, kteří chtějí rozvíjet a posouvat rodinnou farmu. Vedle čerstvých maturantů tak v lavicích běžně sedí i čtyřicátníci.
Kromě ekologického zemědělství dostávají ve škole prostor i další přístupy. Někteří studenti se profilují směrem k regenerativnímu hospodaření, jiní k biodynamice. Podle Valešky se škola stále více zaměřuje také na ekonomiku farmy a na podnikání.
Součástí studia je „zemědělské minimum“, které lidé potřebují pro oficiální výkon zemědělské činnosti i možnost čerpat dotace. „Kromě toho doufáme, že letos otevřeme jednoroční kurz základů ekologického zemědělství. Připravujeme navíc další tříletý program zaměřený na adaptaci krajiny na změnu klimatu,“ dodává ředitel.
Od zdravého jídla pro děti
Mezi první absolventy patří také Radka Formánková. Když se jí narodily děti, začala hledat způsob, jak pro ně zajistit zdravé a kvalitní potraviny. Ekologické zemědělství ji společně s permakulturou – přírodními užitkovými a lesními zahradami – lákalo dlouhodobě a chtěla se v něm vzdělávat.
V Knínicích v Českém středohoří hospodaří už deset let. Na polích pěstuje pestrou škálu plodin od salátů, špenátu a kořenové zeleniny přes brokolici, kadeřávky či kapusty až po cibuli, česnek, brambory a sezonní plodovou zeleninu.
„Chtěla jsem dětem dávat výživné a čisté potraviny. Pro naši tehdy mladou rodinu bylo nejpřirozenějším a zároveň finančně dostupným řešením vypěstovat si je vlastními silami. Jiný než ekologický či přírodní způsob hospodaření pro mě vlastně nepřipadal v úvahu,“ popisuje.
Farmářská škola jí díky těsnému propojení s praxí připadala ideální. Podobně jako Romanutti si chválí hlavně napojení na další zemědělce, učitele i spolužáky. Jako klíčové vnímá především návštěvy zahraničních farem, kde ekologické i regenerativní přístupy fungují už desítky let.
„Pro člověka, který chce začít s vlastním hospodařením, je nesmírně důležité sledovat, které přístupy a strategie se v praxi osvědčují a které naopak nefungují. Dodává to důvěru, že se vydáváte správnou cestou. Velmi si vážím i otevřenosti všech farmářů, kteří se s námi ochotně dělili nejen o své úspěchy, ale i o chyby a zkušenosti, které k nim vedly,“ doplňuje Formánková.
Udržet si tempo
Až dosud prodávala Radka Formánková pouze přebytky, které doma nespotřebovali. Po dokončení školy ale začala pěstovat zeleninu intenzivněji pomocí takzvaného market gardeningu. Jde o moderní přístup k ekologickému zemědělství, při kterém se na poměrně malé ploše díky velmi preciznímu plánování pěstuje velké množství zeleniny a květin.
Provozuje také centrum environmentálního vzdělávání Malá jižní stráň a s manželem chystá další komunitní projekty. „Zároveň pracujeme na vybudování sdílených řemeslných dílen. Jejich součástí bude i prostor pro zpracování místních surovin, například mléka, zeleniny a ovoce,“ dodává Formánková.
„Nejtěžší pro mě kupodivu není získat pozemek ani zajistit financování. Nacházíme se už ve stabilnější životní fázi, a proto je pro nás největší výzvou nastavit si zdravou rovnováhu mezi prací a osobním životem. Chceme projekty rozvíjet tak, abychom se nevyčerpali, nepřetížili a dokázali dlouhodobě fungovat udržitelným způsobem,“ uvádí.
Jak pomoct mladým farmářům
Kromě sítě partnerských farem buduje škola tři vlastní projekty, na nichž si studenti v praxi zkoušejí samostatný provoz. Na hranicích Prahy funguje Farma Jednorožec, kterou absolventi vedou společně se studenty na praxi. Zájem o jejich týdenní zeleninové bio bedýnky je velký, pro letošní sezonu už mají plno a další zájemce zapisují do pořadníku.
Druhým projektem je od loňského září inkubační farma ve Valči, kterou si škola pronajímá od Nadace Pro půdu. Opět ji společně provozuje jeden z absolventů s jednou ze současných studentek a dalšími studenty na praxi. Třetí novinkou je pak rozjíždějící se statek v severních Čechách.
Absolventi podle ředitele školy zakládají zejména malé zelinářské farmy, obvykle postavené na principu komunitou podporovaného zemědělství. Spotřebitelé si zaplatí za plodiny předem na celou sezonu, čímž pomáhají farmářům pokrýt náklady.
„Záměrem je vytvořit síť farem, které našim absolventům poskytnou jakousi formu inkubace. Mohou si tak na několik let v relativně bezpečném prostředí otestovat, co skutečně obnáší řídit farmu. Tři roky sice stráví na praxích, to ale automaticky neznamená, že umějí vést zemědělský podnik. Chceme jim vytvořit podmínky, aby pro ně vstup do reálného podnikání nebyl takovým nárazem,“ vysvětluje Jan Valeška.
I díky tomuto ucelenému konceptu se Farmářská škola letos probojovala mezi pětici finalistů v soutěži E.ON Energy Globe, kde uspěla v konkurenci téměř tří stovek přihlášených nápadů. O vítězi, který získá půl milionu korun na další rozvoj, teď rozhoduje veřejnost. Lidé mohou hlasovat online až do konce srpna přímo na stránkách soutěže.
Partnerem tohoto článku je společnost E.ON.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
