Pěstovat řezané růže se v tuzemsku dávno nevyplatí. Přesto jihočeská Blatná opět ožívá coby Město růží. Tradici založenou před stoletím zahradníkem a šlechtitelem Janem Böhmem, která zanikla s přívalem levně vypěstovaných květin z ciziny, obnovuje spolek Růže Blatná. Nově pořádá na místním zámku výstavu řezaných růží ve vázách.
Podél Stezky blatenských královen roste přes 180 keřů růží. Každá odrůda má originální název, který koresponduje se sentimentem doby, kdy byla vyšlechtěna. Návštěvníci rozária v jihočeské Blatné narazí na růži s názvem Svornost, Mír či Demokracie. Do názvů dalších květin se promítalo vlastenectví jejich šlechtitele Jana Böhma, a proto Vltava, Kněžna Libuše či Božena Němcová.
Růže jsou opatřené štítky s názvy a texty z Böhmovy knihy, kde každý druh popisuje. „Byl to nejen šlechtitel, ale i výborný obchodník s celosvětovým věhlasem. Když čtete jeho knihu, uvědomíte si, že byl také poeta,“ říká Denisa Neubarthová, předsedkyně výboru spolku Růže Blatná a koncertní sólistka.
Dříve žila tři desítky let ve Francii, ale v posledních letech cítila, jak ji vzpomínky táhnou zpět do rodné Blatné. A protože během jejího dětství bylo město ještě plné ozvěn pěstitelského věhlasu a růže byly všudypřítomné, rozhodla se, že se pokusí tradici obnovit.
„Baťa v růžích“
Růže se z Blatné na dlouhou dobu úplně vytratily. Na podniku, jejž zahradník a šlechtitel Böhm rozjížděl v letech 1928 až 1938, se podepsali nejprve komunisté, kteří v roce 1950 vše vyvlastnili a sebrali mu i genový materiál. „V jeho vile mu vyčlenili malý byt v podkroví. Vše mu znárodnili. On už pak nebyl dlouho na živu, zlomilo mu to zdraví a v roce 1959 zemřel,“ vypráví Neubarthová o muži, jemuž se přezdívalo „Baťa v růžích“.
Za socialismu růže v Blatné nicméně přežívaly, konaly se i pravidelné výstavy navazující na tradici vybudovanou Janem Böhmem. Okresní podnik služeb dokonce v roce 1966 postavil v Blatné 2,5 hektaru vyhřívaných skleníků, aby se mohly řezané Blatenské růže prodávat celoročně.
Po sametové revoluci nicméně stát původně 35 hektarů plantáží rozprodal a tradice v podstatě zanikla. Pouze díky pěstiteli Miloslavu Šípovi ze Skaličan, který sám pochází z rodiny zahradníků, se část sortimentu „Böhmovek“ zachránila.
Spolek Růže Blatná se ji snaží v posledních letech obnovit tím, že po Evropě shání a kompletuje sbírku přibližně 90 odrůd vyšlechtěných Böhmem. Ty přežily z původních 120, které šlechtitel jako prostokořenné prodával a posílal do všech koutů světa. I díky tomu se jich spousta zachovala.
Prvním letošním vyvrcholením úsilí spolku bylo červnové otevření rozária, kterému předcházelo osazení a vytyčení zmíněné Stezky blatenských královen. Ze zhruba 90 odrůd jich zbývá ještě najít po rozáriích v různých koutech světa asi dvanáct, ale to je práce na další měsíce až roky. Největší historické sbírky má rozárium v německém Sangerhausenu, s nímž je spolek v kontaktu.
Pokud Blatenští potřebují konkrétní růži, mohou se také obrátit na Výzkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictví v pražských Průhonicích. Jiří Žlebčík nebo někdo z jeho kolegů odejme z Böhmových růží očka a pošle je do rozária Flora Olomouc. Tam pupen neboli očko přenesou na silný kořen šípkové růže a tak postupně vznikne nový jedinec Böhmovy růže.
Růže rostou po okolí
Pozemky, na nichž spolek Růže Blatná hospodaří, patří městu. S péčí o růže mu radí a pomáhají přední pěstitelé z celého Česka. Do vysazení keřů se zapojil i prasynovec šlechtitele Čestmír Böhm, který vlastní zahradnictví.
V přípravě je momentálně druhá pěší Stezka Jana Böhma. Plánuje se dvacetikilometrová cyklostezka kolem bývalých plantáží, která má vést například obcí Hajany, odkud měl šlechtitel manželku Máňu. Po ní se jmenovala i jejich prvorozená dcera, které Böhm věnoval v roce 1925 svoji první vyšlechtěnou růži Máňa Böhmová. Byla to zároveň první československá pnoucí růže v historii tuzemského růžařství.
Křížky ve vesnicích, jimiž bude cyklostezka procházet, by měly být postupně osazeny růžemi. Při výletě po okolí Blatné se nicméně dá pořád narazit na plané růže, které jsou potomky těch z plantáží.
Rozárium kromě Böhmových růží nabízí posezení a spoustu informací. „Rozárium je naší chloubou. Je to naše dítě, které jsme si na začátku navzdory městu vybojovali,“ říká Neubarthová za tříčlenný výbor spolku, který sdružuje už přes osm desítek členek a členů. Dnešní zastupitelé města spolku naopak vycházejí vstříc.
„Téma Město růží se teď rozjíždí na všech možných frontách. Lidi mají růže i před vchody do paneláků. Mají k tomu pořád vztah, už jejich babičky pracovaly u Böhma na plantážích. Jsou tu kořeny světového růžařství,“ líčí Neubarthová, jejíž nejoblíbenější růží jsou Červánky.
„Böhmovky“ musejí stříkat
Výstava řezaných květů růží ve vázách, která se na Zámku Blatná koná tento víkend 15. a 16. srpna, je po červnovém otevření rozária dalším vrcholem tohoto roku. Členka výboru spolku Bára Scheinherrová na třetí ročník s kolegyněmi připravila aranže z růží. Musejí být čistě z místních zdrojů, protože spolek nechce podporovat zahraniční květinový byznys. Růže z Afriky, Latinské Ameriky a nizozemské burzy podle ní většinou nevoní a má s nimi spojené alergie.
„Na holandské burze jsem se byla podívat na exkurzi. Jsou tam haly nacpané kytkami, nedohlédnete konce. Ze všech těch barev vás bolí hlava. Na konci jsem prahla po něčem černobílém,“ popisuje Scheinherrová.
Sama květiny pěstuje na statku po prarodičích. Zatím jen pro vlastní potřebu, ale láká ji zkusit je časem i prodávat. „Mám hledíky, cínie, krásenky, anglické růže. Bohužel ‚Böhmovky‘, jak jsou staré, tak nejsou odolné vůči chorobám a musíme je stříkat,“ říká. Připouští, že někdy se v ní pere úcta k tradici a snaha pěstovat rostliny ekologicky.
„Já se snažím mít doma růže odolné. Občas je pohnojím slepičincem, ale moc je nerozmazluji. V podstatě je občas trápím suchem, aby si zvykly na měnící se klima,“ vysvětluje.
Krásné i po smrti
Také pedagožka Martina Švejdová, která je třetí členkou výboru, připravuje aranže na výstavu a lokální růže si nemůže vynachválit. „Kytky z místních zahrad jsou příjemnější na práci. Navíc tak spanile odcházejí. Ty z dovozu prostě jen padnou, shnijí. Místní růže můžete mít ve váze až do úplné smrti a ještě i potom jsou krásné a dají se použít na výstavě nebo položit na hrob Jana Böhma,“ pochvaluje si.
Blatenské růže se možná v budoucnu dostanou i do prezidentského prostředí. Když Neubarthová v místní pizzerii narazila na motorkářskou výpravu s tehdy čerstvě zvoleným prezidentem Petrem Pavlem, šla mu ke stolu představit spolek a jeho činnost. Prezident ji prý překvapil svou znalostí Blatné jako města růží.
„Řekla jsem mu, že Böhm vyšlechtil růži Masarykova Jubileiní nebo růži Dr. Edvard Beneš, a navrhla mu, že by je mohl nechat vysázet například u památníků, když klade věnce. Doporučil mi, ať jeho jménem oslovím zámek v Lánech a domluvím se s nimi, že bychom tam Böhmovy růže společně vysadili,“ vypravuje Neubarthová.
Spolek měl však zatím plno práce se znovuobnovením tradice přímo v Blatné. Lány proto musejí počkat.
Tento článek vznikl díky podpoře Journalism Science Alliance.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
