Síla strachu. Větrné elektrárny opravdu mohou lidem uškodit, pokud tomu uvěří

Když ve veřejném prostoru zaznívá, že větrníky způsobují nespavost, deprese a další zdravotní problémy, pak lidé, kteří těmto slovům uvěří, je mohou u větrných elektráren skutečně začít pociťovat. Pro Česko je to problém. Zvlášť pokud dopady na zdraví straší vládní politici.

Akcelerační zóny, kde půjde stavět větrníky rychleji, dostaly tento týden impuls k budoucímu rozvoji. Pro tuzemskou větrnou energetiku je to dobrá zpráva, nicméně vyznačení vhodných území není samospásné. Důležité je i to, jakou roli sehrají protivětrní aktivisté, kteří na sociálních sítích i na obecních besedách šíří o větrnících mýty a dezinformace.

Česko zažívá podobnou situaci jako Austrálie před zhruba patnácti lety. Ve své knize Syndrom větrných turbín: komunikovaná nemoc to popisuje sociolog Simon Chapman. Ačkoliv se lopatky první australské větrné elektrárny začaly otáčet už v 80. letech, zdravotní problémy spojené s domnělými účinky větrníků se objevily teprve v roce 2009. Tedy v době, kdy se u protinožců naplno rozjelo protivětrné hnutí.

Je to příběh o tom, jak důležitá je pro lidské zdraví psychika a jak silný může být takzvaný nocebo efekt, ošklivý bratr placebo efektu. Jde o jev, při němž negativní očekávání člověka – neboli obava, že mu něco uškodí – dokáže vyvolat reálné zdravotní problémy. „Syndrom větrných turbín je komunikovaná nemoc: dostanete ji tak, že o ní slyšíte a začnete si dělat starosti,” píše Chapman v knize.

„Jakmile tu působí silná dezinformační vlna, tak nejsme schopni změřit reálný dopad hluku z větrných elektráren na lidské zdraví. Nevěděli bychom, čím jsou symptomy způsobené – jestli skutečně hlukem, potažmo infrazvukem, nebo strachem, který je vyvoláván a přiživován dezinformacemi,“ upozorňuje Petr Vidomus, analytik Asociace pro mezinárodní otázky a autor studie Proti větru, která se zabývá činností odpůrců větrných elektráren.

Stačí jedna vesnice

Protivětrné hnutí v Česku stále dokola omílá tři motivy. Argumenty švédského vědce Kena Mattssona, který zkoumá infrazvuk, a jehož výzkum Ekonews popsaly. Druhým je rozhodnutí francouzského soudu, který přiznal páru belgických seniorů odškodné ve výši 128 tisíc eur za zdravotní problémy, které jim podle jejich slov způsobovaly nedaleké větrné elektrárny. A do třetice je silným argumentem protivětrných aktivistů případ Radka Mause. Ten žije 460 metrů od větrných elektráren v malé vesnici Javoří, části obce Maletín na Šumpersku, a hluk z nich je podle Mause tak silný, že kvůli němu nemůže spát, když fouká. V reportáži to popsaly Seznam Zprávy.

Investor projektu, společnost Decci, již kvůli Mausovi v noci snížil výkon větrných elektráren a před dvěma týdny proběhlo kontrolní měření hluku. „Větrné elektrárny jsou změřené, ale data zatím nejsou zpracovaná,“ uvádí Aleš Jiráska z Národní referenční laboratoře pro komunální hluk, který měření provedl. Podle něj teď nelze říct, zdali se potvrdí, či vyvrátí, že by byl hluk v chráněném venkovním prostoru staveb, tedy před domem pana Mause, nad limitem (limit pro větrné elektrárny činí 50 decibelů ve dne a 40 decibelů v noci, pozn. aut.).

„Ruší nás to pořád“

„Během měření odečítáme rychlost větru a hlídáme, zda měří všechny měřáky. V chráněném vnitřním prostoru staveb (uvnitř Mausova domu, pozn. aut.) budou hodnoty podlimitní, ve venkovním prostoru se výsledky teprve dopočítají, protože u domu nelze měřit z důvodu hluku z blízké komunikace a zvířat. Ale myslím si, že se najde nastavení pro provoz všech tří elektráren,“ uvádí Aleš Jiráska. Vítr byl podle něj v den měření 31. března silný a foukal ve směru na dům Radka Mause.

Radek Maus je k analýze Národní referenční laboratoře pro komunální hluk skeptický. „Ruší nás to pořád. Jakmile začne foukat západní vítr, tak je hluk z větrných elektráren nesnesitelný. Nelze být venku. Vydržíte třeba půl hodiny a pak z toho máte takový tlak v uších, že vás z toho začne bolet hlava,“ popisuje Maus. „Těch 460 metrů je prostě moc blízko. V noci musíme spávat se zavřeným oknem. Nedovedu si představit, jak to budeme dělat v létě,“ dodává Maus.

I kdyby se ale ukázalo, že maletínské elektrárny překračují stanovené limity hluku, stále jde o případ jediné vesnice. V Česku je přitom v provozu zhruba 220 větrníků.

V Austrálii bylo před rokem 2010 v provozu 37 větrných parků a za celou jejich historii si jenom na dva někdo stěžoval kvůli hluku. Poté, co se v zemi objevilo protivětrné hnutí, se stížnosti koncentrovaly kolem šesti konkrétních elektráren. Žádné stížnosti nebyly podány ve státech Západní Austrálie a Tasmánie, jak uvádí Chapman.

„Bojím se dlouhodobých škod, respektive toho, co současná vyhrocená diskuse může udělat s tématem dekarbonizace. A na to mimochodem odpůrci rozvoje větrných elektráren sázejí,” konstatuje Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. „Naštěstí pořád ještě existují lokality, kde je debata vyvážená. Takže projekty stále mají šanci, i když se vláda k potřebě rozvoje větrné elektrárny spíš nehlásí,“ dodává Sedlák.

Hluk a spánek

Strach může způsobovat zdravotní problémy a netýká se to jen větrných elektráren. Chapman popisuje událost, která se odehrála na začátku 80. let ve čtvrti Frayser v americkém Memphisu. Poté, co místní noviny informovaly o tom, že obyvatelé žijí poblíž staré skládky toxického odpadu, dramaticky narostlo hlášení příznaků zdravotních problémů, zejména vyrážek a bolestí hlavy. Obyvatele neuklidnily ani testy toxicity půdy, které prokázaly, že jim žádné nebezpečí nehrozí. Teprve když vyšlo najevo, že se úřady mýlily a skládka je ve skutečnosti mnoho kilometrů od města, začalo hlášení příznaků ustávat.

V souvislosti s větrnými elektrárnami nocebo efekt nejpalčivěji dopadá na spánek. Zdeňka Vandasová ze Státního zdravotního ústavu analyzovala vědecké studie o účincích hluku z větrných elektráren na zdraví. Polovina studií rušení spánku hlukem z větrníků prokazuje, a polovina nikoli.

„Je možné, že vztah existuje, ale je slabý a z různých příčin se ho nepodařilo prokázat – například pro malý počet dosud provedených studií, spolupůsobení dalších faktorů, které vztah zakrývají. Ale stejně tak je možné, že vztah neexistuje a kladné výsledky některých studií jsou způsobené náhodnou chybou, větší ochotou osob s daným problémem účastnit se studie a podobně,“ říká Vandasová.

„Poruchy spánku jsou spíše spojené s obtěžováním než se samotným zvukem větrných turbín,“ uvádí odborný článek, na nějž Vandasová odkazuje a který shrnuje existující studie. Zmíněné obtěžování je psychický stav, který vzniká při vnímání vlivů, k nimž má člověk zamítavý postoj a na které reaguje podrážděností a pocity odporu. „Je to souhrnné označení i pro další negativní emoce, jako je například zlost, nespokojenost, úzkost a rozrušenost,“ uvádí Vandasová.

Naštvaní na celý svět

Limity hluku – ať už z větrných elektráren nebo třeba ze silniční dopravy – stanovují vyhlášky. Jak ale upozorňuje somnolog Martin Pretl, rušení hlukem při usínání a během spánku může být subjektivní záležitostí.

„Když je zdravý člověk přirozeně utahaný celým dnem, tak by měl usnout úplně normálně. Pokud ale trpí nespavostí, tak mu kolikrát stačí při usínání tichý zvuk, který ho probudí,“ vysvětluje Pretl, který vede Institut spánkové medicíny Inspamed.

„Když máte nespavost, převalujete se v posteli, jste kolikrát naštvaní na celý svět. Abychom usnuli, musíme se naopak zklidnit, a když to nedokážeme, nemůžeme usnout. Takže nemůžete usnout a pak vám vadí úplně všechno: kapající kohoutek nebo když v dálce zaštěká pes či projede auto,“ uvádí odborník.

„V noci si člověk prochází mikroprobuzeními, probudí se na několik vteřin několikrát za hodinu. My to poznáme na přístrojích, ale vy si to ani nepamatujete a normálně spíte dál, takže drobný hluk z okolí nezaznamenáte a nevadí vám,“ popisuje Martin Pretl. „Ale při nespavosti se spustí patofyziologické mechanismy a tyto zvuky mohou způsobit i delší probuzení. A když se odstěhujete z města do přírody, a pokud nespavost trvá, začne vám zase vadit v dáli štěkající pes nebo něco jiného,“ dodává odborník.

Nespavost a další spánkové poruchy jsou v moderní společnosti naprosto běžné. „Problémy se spánkem postihují přibližně 29 procent lidí ve všech komunitách bez ohledu na to, zda se nacházejí v blízkosti větrných elektráren, či nikoli,“ uvádí Chapman.

Lék na nocebo

Jak to tedy udělat, aby se Češi větrníků nebáli a aby nepropadli panice ještě dříve, než se na území jejich obce vůbec kopne do země? Podle Chapmana by měl investor větrné elektrárny vždy dopředu komunikovat s obyvateli, uspořádat besedu, na které vysvětlí a představí svůj záměr, nabídnout kontaktní osobu pro dotazy nebo třeba vytvořit webové stránky projektu.

Nezastupitelným lékem proti nocebo efektu je finanční kompenzace: ať už přímo do rozpočtu obce nebo ještě lépe přímo do kapes obyvatel třeba skrz nabídku levnější elektřiny. Dezinformátoři jsou si silného efektu finanční kompenzace vědomi a snaží se téma rámovat tak, že žádné peníze na světě nemohou vynahradit lidské zdraví či „ráz krajiny“, který bude větrnými elektrárnami zničen.

„Je na vás, jak se rozhodnete. Jestli za peníze vyměníte svůj domov,“ zaznělo mimo jiné z úst přední představitelky československého protivětrného hnutí Kataríny Ondruškové na veřejné debatě ve Věžkách.

Případ obce Věžky

Věžky leží jedenáct kilometrů od Kroměříže ve Zlínském kraji. Na tamní protivětrné akci, která se konala v půlce února, se sešly známé tváře brojící proti větrníkům. Kromě Kataríny Ondruškové tam byl bývalý místopředseda Energetického regulačního úřadu Ivan Noveský, energetik a někdejší kandidát na primátora za SPD Hynek Beran nebo senátorka Jana Zwyrtek Hamplová. Nechyběl ani zmiňovaný Radek Maus.

Proti výstavbě větrníků tam vystupovala i řada místních občanů, od konání protivětrné debaty je ale podle starosty obce Aleše Bosáka ticho po pěšině. „Emoce se už nějakým způsobem uklidnily,“ uvádí Bosák. V předešlých měsících přitom slýchával o „likvidaci starosty“ nebo o pomluvách, že dostal dům v Praze, a jakmile se větrníky postaví „sbalí rodinu a odstěhuje se“.

Místní odpůrci větrníků prý mají petici s dostatečným množstvím podpisů pro vyhlášení referenda o výstavbě větrníků. Bosák ale dosud petici neobdržel. „Nejspíš mají strach, že by s referendem neuspěli,“ míní starosta.

Pokud se větrné elektrárny v katastru obce Věžky postaví, obecní rozpočet bude dostávat 1,5 milionu korun ročně po dobu 25 let. Ve smlouvě má navíc stanovenou inflační doložku. Lidé mají mít i levnější elektřinu z větrníků. Bosák by teď rád uspořádal setkání s odborníky, kteří by mýty a dezinformace o větrných elektrárnách vyvracely. I to by mohlo pomoci náladám v obci.

Podle Chapmanova výzkumu je totiž možné nocebo efekt zvrátit. Důležité je, aby zdravotní problémy lidí, pokud se objeví, nikdo nebagatelizoval. „Pokud mají lidé pocit, že jim nikdo nevěří nebo je nebere vážně, mohou začít odmítat psychologická vysvětlení svých potíží, a proto spíše setrvávají v přesvědčení, že jejich příznaky mají biologickou příčinu,“ uvádí Chapman.