Pokud budeme zavádět pravidla udržitelnosti bez synchronizace s trhy mimo Unii, export na tom bude bit, uvádí analytik

Závislost českého exportu na Německu může zmírnit větší diverzifikace vývozu. Pomoci by v tom mohla silnější ekonomická diplomacie i zaměření na technologicky vyspělé obory, včetně technologií na dekarbonizaci. Vyplývá to z nedávné studie neziskové organizace Asociace pro mezinárodní otázky. Analytik organizace Kryštof Kruliš popisuje, jaké má Česko možnosti tuto závislost zmírnit.

Dánsko, Polsko nebo Rakousko jsou ve vztahu k Německu v podobné pozici jako Česko. „Všechny sousedí s Německem, takže vliv německé ekonomiky na ně je obdobný jako v případě Česka. Jejich systém může sloužit jako určitý model ekonomické diplomacie a podpory exportu,“ vysvětluje analytik Asociace pro mezinárodní otázky a spoluautor studie Kryštof Kruliš. „Je možné se inspirovat v tom, co se jim daří, a poučit z toho, co úplně ne,“ dodává.

Dánsko je podle studie ze všech zkoumaných zemí nejdále v diverzifikaci exportu mimo Evropskou unii. „Samozřejmě i tam jsou rizika, například exportní závislost na USA,“ popisuje Kruliš.

„Ekonomičtí diplomaté jsou ohodnoceni podle efektivity“

Co je největší slabinou českého exportu?

Specifikum českého exportu a české ekonomiky je silná provázanost s evropským, zejména německým trhem. Jsme tak do velké míry spjati s jeho osudem. To nás výrazně ovlivňuje. V rámci studie jsme se proto věnovali diverzifikaci jako nástroji, jak lze export více rozprostřít a hledat další příležitosti na jiných trzích.

Další aspekt českého exportu je, že tuzemské firmy často fungují jako subdodavatelé evropských podniků. Neexportují finální produkt, a zůstávají tak v dodavatelských řetězcích na nižších úrovních přidané hodnoty. To se následně promítá i do toho, jaké mzdy si český průmysl může dovolit platit, protože to limituje jeho ziskovost. Ovlivňuje to celou ekonomiku. Diverzifikace je proto především nástrojem, jak si zajistit další potenciál růstu, který zatím Česká republika ve větší míře nevyužívá. A studie na to chce upozornit.

Jako inspiraci pro diverzifikaci českého exportu jste zvolili Dánsko, Rakousko a Polsko. Proč zrovna tyto země?

Je to kombinace více faktorů. Všechny sousedí s Německem, takže vliv německé ekonomiky na ně je obdobný jako v případě Česka. Jejich systém může sloužit jako určitý model ekonomické diplomacie a podpory exportu. Přístup k této agendě se v jednotlivých zemích liší, takže je možné se inspirovat v tom, co se daří, a poučit z toho, co úplně ne.

V čem se jejich přístupy liší?

Například dánský model se do určité míry blíží tomu, jak v Česku funguje Czech Trade. Ten má ale na starosti v zásadě jen segment B2B, tedy situaci, kdy exportér už je v aktivním kontaktu s  firemním odběratelem v zahraničí. Czech Trade poskytuje některé služby bezplatně, jiné na komerční bázi.

Vedle toho v Česku funguje ekonomická diplomacie při ministerstvu zahraničních věcí, která poskytuje služby zdarma. Soustředí se především na situaci, kdy se firma účastní veřejných zakázek nebo dodává veřejnému sektoru, a využívá přitom výhod diplomatického zázemí.

Dánský model oba výše popsané přístupy sjednocuje. Ekonomickou diplomacii tam vykonávají ekonomičtí diplomaté přímo při ambasádách, využívají infrastrukturu velvyslanectví i prestiž, kterou tato adresa přináší. Pracují ale v zásadě stylem konzultační firmy, připravují klientům analýzy trhu, zprostředkovávají kontakty se zahraničními partnery a provázejí je celým procesem vstupu na trh.

Služby jsou zpoplatněné, což eliminuje situace, kdy je poptává někdo bez jasného exportního záměru. Vzniká tím vztah poskytovatele služby a platícího klienta, a tím i tlak na kvalitu služby. Podpora je díky tomu cílenější a efektivnější.

Co Polsko a Rakousko?

Polsko má podobně jako Česko oddělenou ekonomickou diplomacii při ministerstvu zahraničí a mají zvlášť agenturu typu Czech Trade. Obě služby jsou bezplatné. Exportér tak nenese přímé náklady za využití služeb. Na druhou stranu pak kvalita služby často závisí na tom, na koho z poradců firma narazí, jak je efektivní a orientovaný na klienta. To je ostatně i připomínka, která zaznívá od polských exportérů. A podobné výhrady často slýcháme také od českých firem.

Rakousko má úplně jiný systém. Ekonomickou diplomacii tam vykonávají ekonomičtí diplomaté s diplomatickým pasem, kteří jsou zároveň zaměstnanci Rakouské hospodářské komory. Ta má v Rakousku specifické postavení – členství v ní je povinné pro všechny podnikatele, kteří na její provoz přiíspívají setinami procent ze svých příjmů. Komora tak disponuje výrazným nezávislým zdrojem financí, díky němuž financuje síť diplomatů přidružených k ambasádám po celém světě. Rakousko dokonce někdy označuje tuto službu jako druhou největší službu na světě po USA.

Pro nás je zajímavé srovnání v tom, nakolik robustní síť dokážou ekonomičtí diplomaté vybudovat a co to následně přináší podnikatelům. V Česku byla ekonomická diplomacie v posledních letech výrazně podfinancovaná, zejména ve srovnání s Rakouskem. To je potřeba při hodnocení také zohlednit. Neporovnáváme jen institucionální model, ale i investované prostředky a prestiž, kterou tato agenda má.

Který z těch modelů by byl pro Česko nejvhodnější?

To je spíš otázka na politickou reprezentaci, nicméně za nás mají například prvky dánského systému smysl, protože zvyšují kvalitu služby a zároveň eliminují plýtvání službou. Funguje tam přirozený tržní mechanismus, který motivuje jak poptávající firmy, tak poskytovatele služby. Ekonomičtí diplomaté jsou ohodnoceni podle efektivity a zároveň se více využívá zázemí ambasád, například formou prostor pro setkávání s klienty nebo pro nabídku vzdálených kanceláří přímo v zahraničí.

V Česku se často odkazujeme na výklad Vídeňské úmluvy, podle něhož by diplomacie coby veřejná služba neměla být poskytována za úplatu, čímž si trochu svazujeme ruce. Dánové ale dokázali tento model oddělit od politické agendy a využít prestiž ambasád i pro ekonomické cíle.

Dánsko je navíc ze všech zkoumaných zemí nejdále v diverzifikaci exportu i mimo Evropskou unii. Samozřejmě i tam jsou rizika, například exportní závislost na USA, což přináší aktuálně řadu nejistot. Ale právě to je cenný vstup do debaty, kam posouvat český systém.

„Udržitelnost je silné téma pro investory“

Všechny tři země mají ve svém diverzifikačním portofilu takzvané zelené technologie. Tedy ty, které jsou určené pro dekarbonizaci. I studie doporučuje, aby se na ně čeští exportéři zaměřili. Jaký mají potenciál?

Přinejmenším v posledních letech šlo o velmi výrazný trend. Profil toho sektoru je takový, že v něm lze očekávat vyšší přidanou hodnotu, zejména u firem, které mají know-how a samy produkt vyvíjejí a vyrábějí. To znamená, že jde o segment, kde lze generovat vyšší zisky, a tím pádem i financovat náklady na kvalifikovanou pracovní sílu, ať už ve výzkumu a vývoji, marketingu nebo při prosazování na zahraničních trzích.

Zároveň jde o oblast výrazně podporovanou nejen administrativně a regulatorně, ale také mezinárodním kapitálem. Udržitelnost je dnes silné téma pro mezinárodní organizace i investory. Pokud Česká republika usiluje o financování z evropských projektů nebo z mezinárodních institucí, stále častěji se setkává s požadavkem, aby dodávky splňovaly parametry udržitelnosti. Zelené technologie tak vytvářejí dodatečnou poptávku i tam, kde by čistě tržně a bez administrativního zohlednění některých externalit možná nebyla tak silná. Je to sektor, který má dynamiku, roste a je potřeba se mu věnovat jako jedné z oblastí, které mohou mít potenciál růstu i exportu. Jsou s nimi spojena ale i rizika.

Která?

V některých segmentech je poptávka zčásti odvislá od politických rozhodnutí a administrativního přístupu. Změna vlády nebo stategie, například v USA, může vést ke změně přístupu. Například Dánsko výrazně dodávalo technologie pro větrné parky v Atlantském oceánu, které budou fungovat dál, takže poptávka úplně nezmizí, ale potenciál se může poměrně razantně proměnit. Existuje i technologické riziko, kdy vývoj v sousedních oborech může některá řešení rychle učinit zastaralým. Třeba pokrok ohledně jaderné fúze coby zdroje energie, nebo pokrok v oblasti materiálových technologií, které mohou v plné nahotě ukázat neefektivnost dosavadních technologických přístupů.

Zároveň ale platí, že poptávka i dynamika v tomto sektoru v některých zemích přetrvává. Například Velká Británie je výrazně orientovaná na zelené technologie a poptávka tam neuvadá. Fokus na zelené technologie souvisí i s podporou exportu do rozvíjejících se ekonomik, například skrz iniciativu Global Gateway. Ta je zatím kritizována za nedostatečnou transparentnost a pokulhávající praktickou realizaci, ale její základní myšlenka je, že Evropa bude financovat rozvojové projekty s přínosem pro udržitelnost. To vytváří větší administrativní tlak na to, aby se v rámci těchto projektů prosazovaly právě zelené technologie. Potenciál tedy přetrvává, je ale potřeba sledovat i jiné faktory, které zelené technologie a vývoj agendy udržitelnosti v EU provázejí.

Co máte na mysli?

Zejména konkurenceschopnost. Pokud máme na jedné straně příležitosti, na druhé straně jsou i rizika. Například Čína má posunuté cíle klimatické neutrality až na rok 2060, což jí z ekonomického hlediska v nejbližších letech poskytuje výraznou výhodu. Ztráta konkurenceschopnosti Evropy je v tomto kontextu zásadní problém. Když k tomu přidáme konkrétní regulatorní opatření, jako je například CBAM (uhlíkové vyrovnání na hranicích pro importéry do EU, pozn. aut.), situace pro mezinárodní obchod se dále komplikuje.

CBAM má chránit domácí trh, má vytvořit rovnější podmínky pro evropské výrobce zatížené cenou uhlíku a emisními povolenkami. Na druhou stranu to dovoz ze zemí, kde se uhlík do ceny nepromítá, zdraží, což ale zvýší cenu veškeré domácí produkce včetně produkce na export. Český výrobce bude muset tyto náklady promítnout do ceny finálního produktu a na trhu mimo EU pak bude konkurovat výrobcům ze zemí, které podobná pravidla nemají a tamní výrobci cenu uhlíku do svého výrobního procesu nikdy nepromítli.

Může to export nějakým způsobem proměnit?

Ano, může nás to víc vést k exportu know-how a technologicky vyspělých řešení. Zároveň se tím ale některé tradiční exportní kapacity evropského průmyslu výrazně omezí, či zcela zaniknou. Například německé automobilky dlouho fungovaly na úsporách z rozsahu, protože vyráběly pro celý svět. Pokud se jejich trh zúží jen na Evropu, konkurenceschopnost se tím výrazně oslabí a projeví se to ve střetu s konkurencí ze zemí z Asie nebo z USA.

Jak to řešit?

Řešení by měla být na multilaterální úrovni. Je potřeba prosazovat pravidla udržitelnosti co nejglobálněji, aby trhy, na které chceme exportovat, přistupovaly k regulaci stejně. Pokud budeme zavádět opatření lokálně a bez synchronizace s trhy, kam dodáváme, export na tom bude bit. To se týká cen energií, uhlíkového vyrovnání i mnoha dalších regulatorních nuancí, které mohou zvyšovat náklady exportérů.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Příklady najdeme průřezově napříč všemi odvětvími regulace. Jde třeba o legislativu týkající se obalů. EU bude v již přijatých nařízeních do budoucna požadovat, aby například obaly z hliníkové fólie a plastu šly separovat a recyklovat, což dává z hlediska udržitelnosti smysl. Ale když teď EU jedná s Mercosurem, je třeba brát v úvahu, že Brazílie a Argentina nemají odpadové hospodářství založené na stejných principech. Argentinský zákazník tuto vlastnost evropského výrobku neocení, protože daný obal pravděpodobně stejně skončí na skládce. Výrobek pro něj ale bude dražší, protože evropský výrobce musí náklady na změnu obalu promítnout do ceny, a tím pádem ho snáz vytlačí konkurence z Číny a USA.

Takže řešení je buď mezinárodní standard, nebo alespoň to, aby se podobné principy promítaly i do mezinárodních dohod. EU se dnes věnuje kapitolám o udržitelnosti, například otázce kácení amazonského pralesa, ale tak daleko, aby se sjednocovaly prvky cirkularity, zatím není. Pokud se daný standard nepodaří prosadit globálně, a EU jej přesto pro sebe chce zavést, je zcela na místě se vedle environmentálních přínosů standardu zabývat i tím, jako to působí na konkurenceschopnost a exportní schopnosti ekonomik zemí EU.