V podhůří Jizerských hor v Raspenavě se nachází ekologická levandulová farma, která zaměstnává sociálně znevýhodněné. Adéla Heindorferová podnik provozuje pátým rokem a přes „covidové“ začátky dokázala okolí proměnit v místo, kde se mohou lidé občerstvit levandulovou limonádou, nakoupit v obchůdku nebo si jen odpočinout.
„Posedět u dobré kávy, nakrmit ovečky, z houpacích křesel si užívat výhledy na strmé srázy hor a jen tak být,“ to jsou jen některá z lákadel Levandulovny nedaleko Frýdlantu. Za pohodovou atmosférou ale stojí nelehké osudy všech lidí na farmě.
Sociální podnik zaměstnává migranty, azylanty, matky samoživitelky i dlouhodobě nezaměstnané. Rodilá Liberečanka z činžáku dokáže soucítit s ženami v těžké životní situaci i díky vlastní zkušenosti s mentálně postiženou sestrou a komplikovanému vztahem s prvním manželem, se kterým žila několik let ve Francii i s dcerou.
Právě tam objevila lásku k levanduli díky výletům pro ženy, jež potřebovaly podporu. „Ty cesty do polí mě ovlivnily. Byl to takový záblesk slunce, když žijete ve zmaru pracovního kolotoče a když práce, kterou děláte, navíc není moc hodnotná. Čtrnáct dní jsem z toho jednoho odpoledne žila,“ vzpomíná na francouzskou zkušenost. Totéž se teď snaží zprostředkovat návštěvníkům farmy v Raspenavě.
Ovečkám levandule nechutná
Na farmě roste přes pět tisíc levandulí, všechny se sklízejí a plejí ručně. Následně se rostliny suší ve stodole. Vedle levandule lékařské na polích o rozloze 1,5 hektaru roste i její kříženec Levandin, který je větší a výnosnější, ale s nižšími léčebnými účinky.
Levandule lékařská zklidňuje mysl, snižuje krevní tlak, esenciální olej funguje proti migréně a také klíšťatům. Trávu sloužící k zadržování vody mezi záhony pomáhá „plít“ šestice oveček, kterým levandule nechutná.
Heindorferová Jizerkské hory objevila po narození druhé dcery, už s druhým manželem. „Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky mě přivedla na to, že je možné požádat o dotaci na rozjezd environmentálního sociálního podniku. Vyšlo to, takže jsem přikoupila 1,5 hektaru louky,“ vzpomíná. Nejprve si ale budoucí farmářka vyhradila čas na pozorování zdejší krajiny. Nechtěla se bezhlavě pustit do pěstování levandule, kdyby se jí v lokalitě nedařilo.
Rozjeli to na zelené louce
Zjistila tak, že v místě je speciální mikroklima díky teplému žitavskému proudu od Baltu. Pozemek je celodenně osluněný, 320 metrů nad mořem, s hlinitopísčitou půdou. Většina srážek zůstává v Jizerkách. „Navíc levandule lékařská je v podstatě horská bylina,“ doplňuje farmářka. „Rozjeli jsme to doslova na zelené louce, s matkami samoživitelkami, které měly ještě nějaký přidružený sociální handicap,“ vzpomíná.
Regenerativní zemědělství v Česku
Regenerativních zemědělců jsou v tuzemsku desítky a jejich počet pozvolna stoupá. Tento způsob hospodaření dlouhodobě podporuje i potravinářská společnost Nestlé, která usiluje o zvýšení podílu surovin z regenerativního zemědělství ve své výrobě. Letos chce v Česku získat první dodavatele.
Podle ESG manažerky Nestlé Martiny Šilhánové, která se tématu věnuje už čtvrtým rokem, je u nás situace horší než třeba na západě či v Polsku, ale zlepšuje se. Pro Nestlé jsou nejdůležitější suroviny, jako řepkový olej, pšenice, kukuřice nebo cukr. Suroviny z regenerativního zemědělství využívá už dnes, například sóju pro výrobu v severočeské Krupce, ale ta pochází ze Srbska.
Celosvětově má Nestlé za cíl dosáhnout do roku 2030 toho, aby polovina surovin potřebných pro výrobu pocházela z regenerativního zemědělství. Týká se to hlavně kakaa, kávy či sójy. Důvodem je, že řada plodin trpí klimatickou změnou a přechod na způsob hospodaření šetrnější k půdě je cestou, jak si tyto plodiny udržet i do budoucna.
Environmentální přístup se snaží Heindorferová promítnout do všech aktivit. Sklo, které používá pro produkty, jako jsou svíčky či želé, nakupuje výhradně z evropského trhu. Postřiky, syntetická hnojiva nebo geotextilie zde nepoužívají.
Občas bojuje s nálepkou sociálního podniku, který se lidé ještě nenaučili rozlišovat od chráněné dílny. Pracovníci Levandulovny přitom nemají žádné zdravotní postižení. Negativní reakce někdy zažívá na trzích. „Přitom máme kvalitní výrobky, sirup, certifikovanou kosmetiku jako pleťové vody či esenciální oleje. Mám tu lidi, kteří se ocitli v nějakém životním zmaru, ale jsou velmi samostatní a vzdělaní,“ říká.
Pro lidi, kteří chtějí zpomalit
Naposledy měla chuť pole zaorat a „zavřít krám“ během covidu, kdy se podnik rozjížděl a neměl ještě ani e-shop. Zaměstnanců bylo tehdy jedenáct a podpora od státu v hubených měsících nestačila. Dnes Levandulovna funguje díky týmu čtyř lidí bez dotací. Svépomocí rekonstruovali starou stodolu, kde je nyní občerstvení i obchůdek na jednom místě i s vnitřním posezením. Služby se rozšířily o workshopy a zážitková školení.
„Rozjíždíme svatby a cvičení v levandulovém poli. V plánu máme rekonstruovat i místo ve stodole nad kavárnou, aby zde mohlo být ubytováno zhruba dvanáct lidí. Chceme se více soustředit na služby pro lidi, kteří mají blízko k přírodě, ke klidu a chtějí nabrat energii a zpomalit,“ líčí plány farmářka.
Rozjíždějí se i zážitková školení, naposledy farmu navštívil sociální podnik Skok do života. Levandulovna zajistila celodenní catering, workshop a prohlídku. Od září startuje spolupráce s kadeřnickým salonem v Praze, který bude odebírat květovou levandulovou vodu, esenciální a masážní olej.
„Takže i naše květová voda v měděné destilační koloně bude více ve světě. Je to zatím nedoceněný produkt, ale úžasný jak na pleť a vlasy, tak na uzemnění, zklidnění. Když mi je smutno, úzko, nevím kudy kam, stříknu si na obličej, zastavím se, nadechnu se a hned mi je lépe,“ říká Heindorferová.
Partnerem tohoto článku je společnost Nestlé.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
