Evropský parlament schválil nová opatření na prevenci a snižování množství potravinového a textilního odpadu. Podstatou směrnice je, aby se výrobci textilu a obuvi finančně podíleli na sběru, třídění a likvidaci svých výrobků. Čím horší výrobek pro životní prostředí, tím více.
Oblečení, které vzniká pod značkou Minile, Leona Průchová vymýšlí podle toho, co jí chybí v šatníku. Hlavní je, aby vše ladilo a snadno se kombinovalo. Značka má kamenný obchod u pražské Stromovky a prodává i prostřednictvím e-shopu. Síť prodejen ale Průchová rozšiřovat nechce. „Baví mě být kreativní a nechci být velkou ředitelkou,“ vysvětluje.
Specializuje se hlavně na variabilní oděvy. „V praxi to znamená, že pokud poskočí ručička váhy na jednu nebo druhou stranu, tak nemusíte měnit půlku šatníku a trávit čas dalším zkoušením nebo nakupováním v obchodech. I to je dalším aspektem udržitelnosti,“ uvádí Johana Skálová.
H&M, Nike, Adidas, Decathlon, Burberry nebo Chanel patří mezi 95 oděvních společností, které zkoumali výzkumníci z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Spotřebitelé si často myslí, že neprodaného zboží zbývá minimálně,“ říká Petra Koudelková z Fakulty sociálních věd.
Česká společnost NIL Textile vyvíjí látky, jež lze chemicky recyklovat a znovu z nich vytvářet produkty bez ztráty kvality. Její obchodní ředitelka Hana Fořtová si myslí, že chemická recyklace je pro transformaci textilního průmyslu nezbytná.
Přestože prodávají vlastní trička, košile a kalhoty šité v Česku, tvrdí o sobě, že nejsou módní značka a nedělají módu. „Náš cíl nikdy nebyl vystřelit projekt nahoru co nejrychlejším způsobem a za každou cenu. Dá se to dělat efektivněji a rychleji, ale to není vždy nutně lepší,“ říká Daniel Weber v rozhovoru pro Ekonews.
Většina z desítek tisíc tun textilního odpadu vznikajícího v Česku pochází přímo od spotřebitelů. Nejjednodušší způsob, jak snížit spotřebu oblečení, je pořizování kvalitnějších kousků. Při výběru je důležité se zaměřit na pár kritérií. Která to jsou, radí tuzemské návrhářky a odbornice na látky.
Milovníci módy stále častěji mění chování v reakci na klimatickou krizi. Jsou lépe informovaní, od výrobců vyžadují větší transparentnost, preferují udržitelné materiály a podle nejnovějších údajů se daří i nakupování z druhé ruky.
Textilní průmysl patří mezi největší globální znečišťovatele. Abychom méně znečišťovali životní prostředí a spotřebovávali méně zdrojů, je potřeba přejít na cirkulární model výroby, upozorňuje Eva Laláková, odbornice nizozemské společnosti Metabolic.
Kvůli nadměrné spotřebě oděvů vzniká spousta textilního odpadu, který se téměř nerecykluje. Většina ho končí na skládkách či ve spalovnách. Jen v Evropské unii lidé každoročně vyhodí více než pět milionů tun textilu.
