Vláda má do konce srpna schválit vymezení akceleračních zón pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů. Otázkou je, zda lze tento termín stihnout, a také to, zda vůbec budou akcelerační oblasti dávat za nynějších podmínek smysl.
V podcastu Ekonews to uvádí Petr Holub, expert na dekarbonizaci a bývalý vrchní ředitel dnes již neexistující sekce na ochranu klimatu na ministerstvu životního prostředí. Jednou z problematických částí návrhu akceleračních zón jsou třeba stanovené výškové limity.
„Moderní větrné elektrárny mají stožár vysoký 130 až 150 metrů a včetně rotoru dosahují třeba přes 200 až 250 metrů. Ale je jich potřeba daleko méně, aby vyrobily elektřinu, kterou budeme potřebovat,“ uvádí. Pozastavuje se přitom nad tím, že Motoristé na ministerstvu životního prostředí chtějí sice větrníků méně, ale zároveň omezují jejich výšku, což nedává smysl.
Vláda má do konce srpna vymezit akcelerační zóny, může to vůbec ještě stihnout?
Jak jsme si už říkali v prvním díle, předání agendy na ministerstvu životního prostředí neproběhlo úplně ideálně, takže současná vláda ztratila tři měsíce, kdy to mohla diskutovat pořádně s obcemi. Některé obce jsou teď proti a já se tomu nedivím, protože jsou tlačené do strašně rychlého procesu.
Takže upřímně řečeno, nevím, jestli to tato vláda stihne. Jsou na to navázané prostředky z Národního plánu obnovy, ale tady jsem skoro zajedno s vládou, že bychom se evropskými penězi neměli nechat dotlačit do toho, že schválíme něco, co ve výsledku zase zabije rozvoj větrné energetiky na dalších 20 let dopředu. Veřejné projednání, které bylo v Praze v Radiopaláci v půlce května, bylo plné dezinformací, mělo do kvalitní informované debaty daleko. Bohužel i někteří vládní představitelé nekvalitu debaty zhoršují tím, že o větrných elektrárnách šíří dezinformace.
Dezinformací je teď plný veřejný prostor. Převládají nad argumenty a používají je i starostové, šíří je sama vláda. Co s tím?
Rolí státu by mělo být poskytovat kvalitní informace a vyvracet dezinformace a to se teď bohužel neděje. Minulá vláda nestihla rozjet informační kampaň, která byla nachystaná, a tato vláda ji zastavila. Ani za minulé vlády přitom strategická komunikace k obnovitelným zdrojům nebyla úplně ideální. Část ODS, tehdejší nejsilnější vládní strany, byli takoví Motoristé light, takže ani oni úplně neholdovali tomuto přístupu. Teď jsme v situaci, ve které jsme, a je potřeba nabízet starostům kvalitní informace, co to jde, a pokud se to povede, ještě upravit návrhy akceleračních oblastí, jednak územně a jednak co se týče podmínek.
Jak konkrétně upravit?
Jsou tam výškové limity nebo zbytečně dlouhé zastavení činnosti větrníků po orbě, což snižuje návratnost projektů nebo znemožňuje výstavbu moderních elektráren. Tohle je potřeba upravit, aby akcelerační oblasti dávaly smysl. Důležité je říct, že akcelerační oblast znamená zjednodušené rychlejší povolování, neznamená automaticky bianko šek na povolení větrného projektu. Pokud nesplní další podmínky, jako je hluková studie, celý povolovací proces – ale zjednodušený, protože něco je už posouzeno – tak tam větrný projekt nebude stát.
Teď máme na stole návrh akceleračních zón, co se bude dít dál?
Termín pro připomínky od veřejnosti i obcí byl do 1. června, teď je ministerstvo pro místní rozvoj zapracovává. Během července by mělo finální verzi předložit vládě ke schválení, aby na přelomu července a srpna byl územní rozvojový plán schválen. A v srpnu by nabyl účinnosti, aby se splnily podmínky Národního plánu obnovy. To je proces, který se dá čekat, ale upřímně řečeno, jak dopadne, nevím.
Někdy si kladu otázku, jestli není lepší akcelerační oblasti, jak byly připraveny, zahodit, protože debata kolem nich je strašná. Zvlášť pokud by tam byly podmínky, které reálně znemožňují je využít, a začít debatu o konkrétních projektech bez akceleračních oblastí. Uvědomme si, že akcelerační oblasti bychom neměli, kdybychom tady stavěli větrné elektrárny rozumně už dřív, ale protože jsme je nestavěli, tak proto máme akcelerační oblasti.
V Česku je zhruba 200 větrníků…
Máme tady asi 370 megawattů, to znamená 150 až 200 větrných elektráren. Něco jsou starší projekty, ale teď se bavíme o těch modernějších, technologicky vyspělejších projektech a tyto elektrárny jsou větší. Stejně jako chladicí věže nových Dukován budou mít 184 metrů a budou to masivní betonové konstrukce viditelné z poloviny Jihomoravského kraje a Vysočiny, tak i moderní větrné elektrárny mají stožár vysoký 130 až 150 metrů a včetně rotoru dosahují třeba přes 200 až 250 metrů. Ale je jich potřeba daleko méně, aby vyrobily elektřinu, kterou budeme potřebovat.
Zmiňoval jste, že výškové limity jsou jeden problémů v návrhu akceleračních zón. Proč?
Je to tak, u jedné akcelerační oblasti je 160 metrů po horní úvrať rotoru, asi u třetiny zón je 185 metrů a to je málo. Potom u další třetiny je 200 metrů, s tím by se možná někde dalo pracovat, ale nevím, jestli u těch daných akceleračních oblastí je to úplně odůvodněné. Potom je tam u zbývajících oblastí 250 metrů, což už je v pořádku. Tři sta metrů je běžný letový prostor pro civilní a vojenské letectví, takže přes tuto výšku stejně nemohou jít.
Výška 250 metrů je v pořádku, ale těch 185 a 200 metrů zabrání stavbě moderních elektráren, které by mohly vyrábět více elektřiny. A jsou dané výkony akceleračních oblastí, přičemž nové vedení ministesrtva životního prostředí říká, že chce méně větrných elektráren, ale tohle tomu odporuje. Když budou nižší, tak jich potřebujeme více. Myslím, že i pro krajinu je lepší mít méně moderních a větších.
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
