Ženy dlouhou dobu v zemědělství fungovaly hlavně jako pracovní síla v pozadí. Rozhodovali a rozhodují muži. Situace se nicméně pomalu mění. Organizace spojených národů vyhlásila na podporu žen v zemědělství rok 2026 Mezinárodním rokem farmářek.
Nejlepší pozici z Evropských zemí mají rakouské farmářky. Ženy v zemi vedou přibližně třetinu zemědělských podniků, což patří k největším podílům v Evropě. V některých regionech se dokonce blíží čtyřiceti procentům. Ženy často stojí v čele menších rodinných farem a podílejí se také na řadě doprovodných byznysů, které pomáhají venkovským oblastem ekonomicky přežít.
V tuzemském zemědělství tvoří ženy přibližně čtvrtinu pracovní síly. Ve srovnání s průměrem Evropské unie je to o něco méně. Podle statistik stojí ženy v čele pouhých 12 procent českých zemědělských podniků.
A jak vidí svou práci tuzemské farmářky? Markéta Macurová z Mlékárny u Macurů původně vystudovala obor zubní laborantky, postupně se ale přes administrativu spojenou s vedením rodinné mlékárny v Kunčicích pod Ondřejníkem v Moravskoslezském kraji zapojila i do fyzické práce v hospodářství. Dnes se věnuje mimo jiné výrobě mléčných produktů a podílí se na technické stránce provozu.
„V současnosti dělám nejen administrativu a samotnou výrobu produktů. Jsem schopná dělat údržbu a základní servis dojícího automatu a další technicky náročnější činnosti,“ popisuje.
Lucie Sikorová z Ekofarmy Rucký v severomoravském Jablunkově pochází z rodiny farmářů a po studiu na zemědělské škole se do hospodářství vrátila. Dnes hospodaří společně se dvěma bratry, každý ze sourozenců má svou oblast odpovědnosti, přičemž Lucie se stará především o zvířata a každodenní chod pastvin.
„Pro mě jako farmářku je důležité, aby zvířata byla zdravá a šťastná, krajina byla pestrá a udržovaná a místní lidé mě vnímali jako někoho, kdo pečuje o okolí a mohou si ho za to vážit. Farma by neměla být jen zdroj peněz,“ říká.
Tento životní styl není pro každého
Méně viditelnou každodenní práci žen na farmě popisuje Monika Dobešová ze Střítežského Fojtství ve Zlínském kraji. Vedle péče o zvířata a dalších činností spojených s provozem hospodářství zajišťuje například komunikaci se zákazníky, objednávky nebo vaření pro zaměstnance.
„Práce na farmě je životním stylem, který není pro každého. Když je potřeba, tak se prostě o chod hospodářství každý den musíte postarat, i když je to na úkor rodiny,“ říká. Přestože se podle svých slov dnes s předsudky vůči ženám v zemědělství již příliš nesetkává, vzpomíná si, že v dětství jí muži některé práce automaticky nechtěli umožnit. Dnes už si může bez problémů sednout i za volant traktoru, lidé si na ženy v této roli postupně zvykli.
Marie Květoňová z hospodářství U sedláků na farmě nedaleko Toužimi na Karlovarsku chová kozy a zpracovává jejich mléko, přičemž výroba mléčných produktů je jedním z hlavních zdrojů příjmu její rodiny. V minulosti kvůli tomu pracovala dlouho do noci. „Co je to osobní život?“ odpovídá se smíchem na otázku, jak se jí daří skloubit práci s osobním životem.
Téma žen v zemědělství hodlá web Živá půda nadále podrobně sledovat. Zároveň pořádá 2. 12. 2026 Workshop pro ženy: Jak přežít přetížení v Otevřené zahradě v Brně. Další informace a registraci na workshop najdete ZDE.
Článek byl v plném znění publikován na webu Živá půda. Kráceno Ekonews.
Aleš Macenauer
Aleš Macenauer působí jako poradce pro vlastníky půdy v projektu Živá půda, který pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu půdy a zhodnotit ji. Zemědělcům pomáhá hospodařit regenerativně a efektivně. Veřejnost zapojuje do monitoringu eroze. U politiků lobbuje za ochranu půdy a regenerativní zemědělství.
